Verze z 16. 11. 2019, 17:17, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FOUSTKOVÁ Eva 2.1.1911-20.2.1977

Z Personal
Eva FOUSTKOVÁ
Narození 2.1.1911
Místo narození Kladno
Úmrtí 20.2.1977
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 330

FOUSTKOVÁ, Eva (provd. Kemrová), * 2. 1. 1911 Kladno, † 20. 2. 1977 Praha, herečka, režisérka

Dcera lékaře Zdeňka F. (1873–1948) a sestra právníka Radima Neumanna F. (1907–1960), sestřenice politika Prokopa Drtiny (1900–1980) a novináře Ivana Herbena (1900–1968). Vyrůstala v kulturním prostředí, v mládí se přátelila s vnučkami prezidenta T. G. Masaryka Annou a Herbertou Masarykovými. 1937 absolvovala herectví na pražské konzervatoři, v té době sympatizovala s levicovou uměleckou avantgardou a komunistickému přesvědčení zůstala věrná do 1968, kdy z KSČ vystoupila. V době studií hostovala v pražském ND. 1937–38 byla členkou činohry Východoslovenského národního divadla v Košicích, 1938 krátce hrála na Lidové scéně v pražském paláci Unitaria, 1939–41 působila v zájezdovém souboru K. Jičínského, 1942–45 v Městském divadle Kladno, kde poznala svého prvního manžela, režiséra Jaroslava Novotného (1910–1990), s nímž měla syna Jiřího. 1945–47 získala angažmá v libereckém divadle Modrá halena. 1947–48 hrála v Divadle Mladých pionýrů v Praze, 1949–51 v pražském Divadle S. K. Neumanna, 1951–55 v Městském divadle v Kladně. 1948–49 byla poslední ředitelkou Divadla mladých pionýrů. 1950 se podruhé provdala za herce Josefa Kemra (1922–1995), poté zakotvila jako herečka, režisérka a členka uměleckého vedení v pražském Divadle Jiřího Wolkera, kde setrvala od 1955 do odchodu do důchodu (1971). Svůj výrazný lyricko-charakterní herecký talent, založený na dokonalém ovládání mimiky i pohybu, obětovala téměř anonymní práci pro mládež, podílela se rovněž na vymanění divadla ze zajetí prvoplánového schematismu a vedle ředitele V. Adámka a herečky Z. Jirákové se stala určující osobností vzrůstajícího uměleckého kreditu souboru. V polovině šedesátých let hostovala v Hudebním divadle Karlín (např. paní Higginsová v My Fair Lady), naposledy vystoupila na jevišti Činoherního klubu v Kačerově inscenaci Čechovova Strýčka Váni (1971). Sporadicky působila v televizi (např. v adaptaci Jany Eyrové, 1972), rozhlase a dabingu, ve filmu epizodicky vystoupila pouze desetkrát, nejzajímavěji v němé, jen očima se vyjadřující roli venkovské ženy v Kachyňově Škaredé dědině (1975). Dlouhodobě učila na lidové škole umění, scénicky připravila svoji adaptaci Vančurova Kubuly a Kuby Kubikuly.

L: Přehled činnosti československých divadel 1958, 1959, s. 101; Jubilantka z avantgardy, in: Svobodné slovo, příloha Venkov 5. 1. 1971; M. Cais (zprac.), Josef Kemr. Český Don Quijote, 1996; Fikejz 1, s. 285; Zemřela E. F., in: Lidová demokracie 23. 2. 1977, s. 4; Odešla herečka, in: Svobodné slovo 23. 2. 1977; http://www.csfd.cz (stav k 13. 5. 2014).

Martin Kučera