Biografický slovník
FRÝBORT Pavel 20.5.1946-27.3.2007: Porovnání verzí
(FRÝBORT_Pavel_20.5.1946-27.3.2007) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''FRÝBORT, Pavel''' ''(vl. jm. Hříšný), * 20. 5. 1946 Liberec, † 27. 3. 2007 Praha, spisovatel, žurnalista'' | ||
| − | + | Dětství prožil v Semilech, s literaturou se seznamoval prostřednictvím | |
| + | strýce, knihkupce a knihovníka. 1965 F. maturoval | ||
| + | na Střední všeobecně vzdělávací škole v Turnově, 1966–68 studoval | ||
| + | psychologii na univerzitě v polském Krakově, 1968–70 | ||
| + | na Filozofické fakultě UK v Praze. Studia nedokončil a nastoupil | ||
| + | do redakce deníku ''Mladá fronta'', při zaměstnání absolvoval | ||
| + | scenáristiku na FAMU. 1978–82 byl lektorem Filmového studia | ||
| + | Barrandov, 1984–89 redaktorem týdeníku ''Kmen'', od 1990 | ||
| + | spoluvydavatelem detektivní revue ''Knokaut'' a později externím | ||
| + | dramaturgem televize Nova. Kromě románové a povídkové | ||
| + | tvorby se věnoval různým novinářským žánrům, psal krátké | ||
| + | prózy do novin, sporadicky překládal z polštiny, napsal okolo | ||
| + | deseti rozhlasových her a dva realizované filmové scénáře. | ||
| + | 1975 získal větší pozornost napínavou a ostře vypointovanou | ||
| + | povídkou ''Stopařka'' v nedělní příloze ''Mladé fronty''. Většina jeho | ||
| + | próz byla původně míněna jako scénáře, což ovlivnilo jejich | ||
| + | výslednou podobu. Vynikl v publicistické, aktuálně zaměřené | ||
| + | próze s minimem popisu, množstvím přímé řeči a akční | ||
| + | zápletkou, často kriminální. Hrdiny jsou většinou mladí, riskující | ||
| + | lidé – učeň v knižním debutu ''Jen jednou dostat šanci'' | ||
| + | (1984), začínající novinář v novele ''Pouť'' (1989) nebo bývalý | ||
| + | policista v ''Přesilové hře'' (1990). Sociálněkritický je jeho nejpopulárnější | ||
| + | román ''Vekslák'' (1988), jehož dva další díly autor | ||
| + | situoval do polistopadových chaotických poměrů (''Malý český'' | ||
| + | ''bordel'', 1993; ''A po nás potopa'', 1995). Efektnost a publicistická | ||
| + | stylizace postupně převažovaly nad vážnějším uměleckým | ||
| + | záměrem v prózách ''Válka policajtů'' (1997), ''Karneval trpaslíků'' | ||
| + | (1998), ''Poslední soud'' (1999), ''Reportér'' (2001), ''Městečko jako'' | ||
| + | ''malované'' (2002), ''Muž na prodej'' (2003), ''Bodyguard'' (2004), | ||
| + | ''Dohazovač'' (2005), ''Vyjednávač'' (2007) aj. Sledoval narušenou | ||
| + | morálku hrdinů a příznaky společenského rozkladu – korupci, | ||
| + | obohacování, krytí zločinu, mafiánství atd. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČS 1, s. 184; Tomeš 1, s. 347. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 1. 12. 2017, 11:27
| Pavel FRÝBORT | |
 | |
| Narození | 20.5.1946 |
|---|---|
| Místo narození | Liberec |
| Úmrtí | 27.3.2007 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42041 |
FRÝBORT, Pavel (vl. jm. Hříšný), * 20. 5. 1946 Liberec, † 27. 3. 2007 Praha, spisovatel, žurnalista
Dětství prožil v Semilech, s literaturou se seznamoval prostřednictvím strýce, knihkupce a knihovníka. 1965 F. maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Turnově, 1966–68 studoval psychologii na univerzitě v polském Krakově, 1968–70 na Filozofické fakultě UK v Praze. Studia nedokončil a nastoupil do redakce deníku Mladá fronta, při zaměstnání absolvoval scenáristiku na FAMU. 1978–82 byl lektorem Filmového studia Barrandov, 1984–89 redaktorem týdeníku Kmen, od 1990 spoluvydavatelem detektivní revue Knokaut a později externím dramaturgem televize Nova. Kromě románové a povídkové tvorby se věnoval různým novinářským žánrům, psal krátké prózy do novin, sporadicky překládal z polštiny, napsal okolo deseti rozhlasových her a dva realizované filmové scénáře. 1975 získal větší pozornost napínavou a ostře vypointovanou povídkou Stopařka v nedělní příloze Mladé fronty. Většina jeho próz byla původně míněna jako scénáře, což ovlivnilo jejich výslednou podobu. Vynikl v publicistické, aktuálně zaměřené próze s minimem popisu, množstvím přímé řeči a akční zápletkou, často kriminální. Hrdiny jsou většinou mladí, riskující lidé – učeň v knižním debutu Jen jednou dostat šanci (1984), začínající novinář v novele Pouť (1989) nebo bývalý policista v Přesilové hře (1990). Sociálněkritický je jeho nejpopulárnější román Vekslák (1988), jehož dva další díly autor situoval do polistopadových chaotických poměrů (Malý český bordel, 1993; A po nás potopa, 1995). Efektnost a publicistická stylizace postupně převažovaly nad vážnějším uměleckým záměrem v prózách Válka policajtů (1997), Karneval trpaslíků (1998), Poslední soud (1999), Reportér (2001), Městečko jako malované (2002), Muž na prodej (2003), Bodyguard (2004), Dohazovač (2005), Vyjednávač (2007) aj. Sledoval narušenou morálku hrdinů a příznaky společenského rozkladu – korupci, obohacování, krytí zločinu, mafiánství atd.
L: SČS 1, s. 184; Tomeš 1, s. 347.
Martin Kučera
