FRÝBOVÁ Zdena 30.8.1934-22.2.2010: Porovnání verzí

Verze z 17. 11. 2019, 19:01

Zdena FRÝBOVÁ
Narození	30.8.1934
Místo narození	Praha
Úmrtí	22.2.2010
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 463-464
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42045

FRÝBOVÁ, Zdena, * 30. 8. 1934 Praha, † 22. 2. 2010 Praha, spisovatelka, publicistka

Pocházela z rodiny úředníka. Po absolvování reálného gymnázia v Praze 1953 se odstěhovala do Mariánských Lázní, kde pracovala jako úřednice nejprve v závodním zdravotním středisku a poté v dřevařských závodech. Od návratu do Prahy 1968 se věnovala výhradně literatuře a publicistice. 1992 založila nadaci Robin, jejímž cílem je pomáhat bezprizorním a týraným zvířatům. Publikovala též pod pseudonymem Zdenka Redlová. Debutovala 1955 v deníku Práce. V šedesátých letech uveřejňovala reportáže, rozhovory a povídky v Literárních novinách, Studentu a Zítřku. Za normalizační éry přispívala do periodik Československý voják, Děti a my, Obrana lidu, Práce, Pravda (Bratislava), Rudé právo, Svět práce, Svobodné slovo, Zdravotnické noviny, Život (Bratislava), kde vedle povídek publikovala rozhovory s osobnostmi uměleckého a vědeckého života a reportáže z oblasti výzkumu zdravotnictví, psychologie a sociologie. Do konce osmdesátých let patřila k autorům, kteří se problémům s cenzurou vyhýbali nekonfliktními, naprosto apolitickými tématy. Do literatury pod jménem Redlová vstoupila retrospektivním příběhem o mladém zootechnikovi Rok na haciendě (1963), mísícím postupy reportážní, psychologické a kriminalistické prózy. Následující práce o partnerských konfliktech, manželských krizích poukazovaly na morální úpadek společnosti. Zobrazovaly povrchní jedince, jejichž pojetí života jako nezávazné hry vede ke střetu s okolím, případně až ke zločinu. Pohybovaly se na hranici novinářského přístupu a literárních stereotypů. Autorka v nich využila možnost beletrizace poznatků získaných ve spolupráci s odborníkem na danou oblast. Posuzování morálky jednotlivce i národa se stalo východiskem rozsáhlých románů Připravte operační sál (1979) a Z neznámých důvodů (1988), které byly inspirovány profesními romány A. Haileyho a těžily z líčení atraktivního prostředí (špičkové kardiochirurgické pracoviště, vědecký ústav organické chemie a biochemie), doplňovaného senzačními motivy a dramatickým dějem.

Po změně společenských poměrů po listopadu 1989 začala F. ve svých dílech i v rozhovorech pro média otevřeně akcentovat politická témata. Neskrývala levicové názory, které kombinovala s velmi tvrdou kritikou korupce a organizovaného zločinu porevolučních let. Odsuzovala opožděný antikomunismus některých intelektuálů, církevní restituce, názory V. Havla na odsun sudetských Němců aj. Ještě před listopadem 1989 dokončila román Mafie po česku, v němž ostře pranýřovala poměry normalizačního Československa zejména v souvislosti s chováním politických a ekonomických prominentů režimu. V dalších prózách vyjadřovala své zklamání nad tím, že zločiny komunistické éry zůstaly nepotrestány a že mnozí prominenti tehdejšího režimu se často zorientovali v nových poměrech a pokračovali ještě úspěšněji ve své kariéře.

Zcela odlišnou linii autorčiny tvorby představovaly rodinné humoristické romány, v nichž klíčovým motivem bylo soužití člověka a psa (Robin, 1983). K humoristické literatuře patřila i autobiografická kniha Dvě dámy v tísni (2004), líčící svérázné putování dvou přítelkyň po Francii. V doslovech k novým knihám i reedicím starších děl s ironií, až sarkasmem objasňovala zrod svých knih a vyjadřovala se ke společenským problémům. Podle její stejnojmenné prózy byla vytvořena televizní inscenace Uzavřený pavilon, věnovaná tématu zneužívání psychiatrie k likvidaci politických odpůrců (scénář 1968 J. Dietl a J. Matějovský, realizace 1991 v režii A. Procházkové).

D: Příběh z lékárny (pod pseud. Zdenka Redlová), 1964; K lásce připraven (s M. Plzákem), 1979; K manželství připraven (s týmž), 1980; Do nepohody připraven (s týmž), 1981; Falešní hráči (odborná spolupráce týž), 1982; Robin, 1983; Den jako stvořený pro vážnou známost (odborná spolupráce K. Fanta), 1989; Mafie po česku aneb Jeden den Bohuslava Panenky (odborná spolupráce J. Kalista), 1990; Hrůzy lásky a nenávisti (odborná spolupráce K. Fanta a J. Teryngel), 1991; Mafie po listopadu aneb Ryba páchne od hlavy (odborná spolupráce J. Teryngel), 1992; Malinkatý kretén aneb „Od šoku k šoku na věčné časy a nikdy jinak“, 1993 (2., přeprac. vyd. 1997); Polda, 1995; Polda a jeho soudce, 1996; Noc jako stvořená pro nevěru!, 1997; Robin Druhý a jeho rodina, 1999; Otcem i matkou proti své vůli, 2000; Neděle jako stvořená pro vraždu, 2002; Milosti prezidenta, 2007.

L: Tomeš 1, s. 347; SČL, s. 93; SČS 1, s. 184–185; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 11. 11. 2014); N. Klevisová, Tvorba 1984, č. 36, příloha Kmen; J. Alan, Hrůzy a sebelásky a nenávisti, in: J. Alan – M. Petrusek, Sociologie, literatura a politika, 1996; I. Kolářová, Žena při setkání s nezákonným jednáním v románech Z. F., in: Žena v české a slovenské literatuře, J. J. K. Nebeský – L. Pavera (eds.), 2006; Tvorba, 1989, č. 9, s. 14–15; Práce 16. 2. 1991; Rudé právo 26. 3. 1992; tamtéž 18. 2. 1995, příloha Magazín; Právo 20. 3. 1999; tamtéž 12. 6. 2004.

Zdeněk Doskočil