FRÝDL Antonín 25.10.1896-20.7.1976: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 468
 
}}
 
}}
 
'''FRÝDL, Antonín''', ''* 25. 10. 1896 Praha, † 20. 7. 1976 Praha, malíř, publicista''
 
'''FRÝDL, Antonín''', ''* 25. 10. 1896 Praha, † 20. 7. 1976 Praha, malíř, publicista''

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 18:06

Antonín FRÝDL
Narození 25.10.1896
Místo narození Praha
Úmrtí 20.7.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 468

FRÝDL, Antonín, * 25. 10. 1896 Praha, † 20. 7. 1976 Praha, malíř, publicista

Narodil se jako nemanželský syn Josefiny F., oblíbené modelky malířů V. Brožíka a F. Ženíška. Studoval na AVU v ateliéru K. Krattnera a posléze A. Brömseho, u nějž 1924 absolvoval. Zprvu se zaměřoval na figurální malbu v postsymbolickém duchu, později své zájmy rozšířil na krajinu Polabí, kde se po krátké profesorské praxi v Košicích usadil a pedagogicky působil na nymburských školách, na tvorbu květinových zátiší, exlibris. Byl vynikajícím kreslířem a jeho obrazy vesměs vycházely z precizní kresebné přípravy. Kresby, grafické listy a někdy i obrazy řadil do cyklů. V programové studii Mladí malíři čeští (1934) se snažil kolem sebe soustředit skupinu výtvarníků, kteří by byli ochotni prosazovat v českém výtvarném umění důsledně pojímaný regionalismus, ale jeho snaha vyzněla naprázdno. Zklamání ho dočasně vedlo k experimentování s kubistickým tvaroslovím. Ač v třicátých letech častěji vystavoval a byl i publicisticky činný v krajinském tisku, po osvobození již jeho dílo ztratilo závažnost. Byl autorem tří básnických knih, v nichž opožděně reagoval na vitalismus aktuální po první světové válce (Živly, 1926; Chudobky, 1928; Dnům mladosti, 1936).

L: Toman 1, s. 243; J. Hrachovina, Obrazy A. F., 1931; K. Hanf, Růst umělcův. O malíři A. F., 1932; http://abart-full.artarchiv.cz/ (stav k 27. 5. 2014).

P: Polabské muzeum, Nymburk, osobní pozůstalost.

Martin Kučera