FRÝD Norbert 21.4.1913-18.3.1976: Porovnání verzí

Z Personal
(FRÝD_Norbert_21.4.1913-1976)
 
Řádka 4: Řádka 4:
 
| datum narození = 21.4.1913
 
| datum narození = 21.4.1913
 
| místo narození = České Budějovice
 
| místo narození = České Budějovice
| datum úmrtí = 1976
+
| datum úmrtí = 18.3.1976
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Norbert FRÝD
+
}}
 +
'''FRÝD, Norbert''' ''(vl. jm. Fried), * 21. 4. 1913 České Budějovice, † 18. 3. 1976 Praha, spisovatel''
 +
 
 +
Narodil se v česko-německé asimilované židovské rodině obchodníka
 +
s cukrovinkami Alfreda F. a Kláry, roz. Maierové.
 +
Jeho mladší bratr Jan F. (1919–1941) zahynul jako účastník
 +
komunistického protinacistického odboje. 1932 maturoval
 +
F. na přání rodičů na českém reálném gymnáziu v rodišti. Už
 +
jako gymnazista pracoval v levicovém hnutí mládeže, 1930 se
 +
stal členem Komunistické studentské frakce, brzy nato debutoval
 +
německy psanými verši v deníku ''Prager Tagblatt'', česky
 +
přispíval do časopisů ''Tramp'', ''Trn'', ''Sdružení'' a ''Linie''. 1932–37
 +
studoval na Právnické fakultě UK, 1933 vydal drobnou básnickou
 +
sbírku ''Prag spricht dich an'' a začal se systematicky orientovat
 +
na českou literaturu (pod jménem Nora F.). 1933–34
 +
založil a řídil dětskou rubriku Holahej komunistického deníku
 +
''Haló noviny'', 1934–35 spolupracoval s E. F. Burianem v Divadle
 +
D, kde se 1935 konala premiéra hry ''Mistr Pleticha'' s jeho
 +
písňovými texty. Psal reklamní slogany, přispíval do rozhlasu
 +
a s Jednotou nemajetných a pokrokových studentů cestoval
 +
po Evropě. 1936–40 se stal textařem československé pobočky
 +
americké filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, později
 +
přešel jako dramaturg a šéf propagace k firmě RKO-Radiofilm.
 +
Po absolutoriu práv 1937 zahájil studium literární vědy na Filozofické
 +
fakultě UK, jeho doktorská disertace ''Geneze českého''
 +
''surrealismu'' byla přijata k obhajobě 17. 11. 1939 (doktorát
 +
obhájil až 1945). 1940–43 pracoval v židovské obci v Praze,
 +
1943–44 byl vězněn v Terezíně, kde inscenoval Burianovu lidovou
 +
hru Ester s hudbou Karla Reinera a věnoval se výchově
 +
dětí.
 +
 
 +
V říjnu 1944 byl deportován do Osvětimi, zde přišel o otce
 +
a první ženu Helenu F., roz. Katzovou, v pokročilém stupni
 +
těhotenství. Poslední měsíce války strávil v pobočce koncentračního
 +
tábora Dachau v Kauferingu (u města Landsberg am
 +
Lech, západně od Mnichova), odkud těsně před osvobozením
 +
uprchl. Do vlasti se vrátil jako tlumočník americké armády.
 +
Po válce navázal na svoji publicistiku, zejména v Burianově
 +
''Kulturní politice'' (pod počeštěným jménem), a krátce pracoval
 +
v mezinárodním oddělení ÚV KSČ. Cestoval do Maďarska,
 +
Anglie, na mírovou konferenci v Paříži, svědčil v procesu proti
 +
příslušníkům SS. 1947–51 působil jako kulturní atašé na československých
 +
velvyslanectvích v USA a Mexiku, podnikl
 +
rozsáhlé cesty na Kubu a do Guatemaly, účastnil se vědecké
 +
expedice do mayského města Bonampaku. 1950 se v Mexiku
 +
podruhé oženil s Libuší Rezkovou a měl s ní dceru Žandu
 +
F. (* 1962), absolventku scenáristiky a režie na FAMU,
 +
pozdější alternativní psychoterapeutku. 1951–53 byl F. redaktorem
 +
Československého rozhlasu, od 1953 ve svobodném povolání.
 +
1956 cestoval po SSSR, Číně, Koreji a Mongolsku,
 +
1958 jako dočasný vedoucí loutkového divadla Radost odjel
 +
na turné po Indii, Cejlonu, Indonésii, Kambodži a Egyptě.
 +
Jako dlouholetý delegát UNESCO procestoval velkou část
 +
světa, v Itálii, Belgii a Rakousku sbíral materiál pro román
 +
o mexické císařovně Charlottě.
 +
 
 +
F. prozaický debut byl určen dětem. Tvořily jej moderní pohádky
 +
''Pusťte basu do rozhlasu'' (1937). První F. román ''Divná''
 +
''píseň'' z 1940 (knižně 1946) se zabýval českou obrozeneckou
 +
tematikou z první poloviny 19. století. Generační román ''Don''
 +
''Juan jde do divadla'' vyšel 1942 pod pseudonymem Emil Junek.
 +
Na bratrovu smrt reagoval verši z nedokončeného souboru,
 +
který měl nést název ''Lahvová pošta'', torzo publikoval 1945 pod
 +
názvem ''Bratr Jan''. Verše a říkadla určené terezínským dětem
 +
vyšly ve sbírce ''Květovaný kůň'' teprve 1975. Další knihy měly
 +
dobově limitovaný publicistický charakter: Jednalo se o reportáže
 +
''Mexiko je v Americe'' (1952), ''Usměvavá Guatemala'' (1955)
 +
a ''S pimprlaty do Kalkaty'' (1960), povídku o úderníkovi ''Havíř''
 +
''Gavlas'' (1953), román o vykořisťovaných indiánských zemědělcích
 +
v Mexiku ''Studna supů'' (1953), cyklus povídek kritizujících
 +
v duchu novinového zpravodajství poměry v USA za studené
 +
války ''Meč archandělů'' (1954). Vysokou dokumentární cenu
 +
měla monografie ''Mexická grafika'' (1955), vycházející z důkladného
 +
poznání, zprostředkovaného osobním přátelstvím
 +
s P. Nerudou, D. Riverou, D. A. Siqueirosem a L. Méndezem.
 +
Jedním z vrcholů F. díla byl hojně překládaný román z prostředí
 +
koncentračního tábora ''Krabice živých'' (1956), v němž
 +
v rámci tzv. druhé vlny koncentráčnické literatury sledoval
 +
téma holocaustu. Soubor trojice malých románů ''Tři malé ženy''
 +
(1963) zahrnul prózy ''Ztracená stuha'' s korejským pohádkovým
 +
námětem, ''Kat nepočká'' na motivy tragického osudu herečky
 +
A. Letenské a ''Živá socha''. Pandánem k triptychu byl soubor
 +
''Tři nepatrní muži'' (1978), shrnující prózy ''Pan Lučavka'' (inspirováno
 +
postavou Hitlerova jasnovidce Hanussena), ''Sloup''
 +
''vody'' a polodetektivní ''Rukama nevinnosti''. K mexické expedici
 +
se F. vrátil rozsáhlým románem ''Prales'' (1965). Spisovatelovo
 +
dílo vyvrcholilo v memoárové trilogii ''Posledních sto let'' (''Vzorek''
 +
''bez ceny a Pan Biskup'', 1966, ''Hedvábné starosti'', 1968, ''Lahvová''
 +
''pošta'', 1971, čtvrtý díl ''Podruhé na světě'' zůstal torzem)
 +
a v románové biografii manželky mexického císaře Maxmiliána
 +
Habsburského Charlotty ''Císařovna'' (1972). Mimo hlavní linii
 +
díla se ocitly satirická divadelní hra z jihoamerického prostředí
 +
''Noc kotrmelců'' (1957), sbírka bajek a aforismů ''Almara plná''
 +
''povídaček'' (1973) a závěrečná sebeironická próza o bilanci spisovatele
 +
na konci života ''Oživení v sále'' (1976).
 +
 
 +
'''L:''' LČL 1, s. 761–763; SČS 1, s. 185–186; Slovník českých spisovatelů,
 +
R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 106–107; A. Mikulášek, Literatura
 +
s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 91–94; V. Menclová, N. F., 1981; Ž. F., Můj tatínek spisovatel N. F., in: Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století,
 +
L. Pavlát (ed.), 2000, s. 97–110; M. Kuna, Hudba vzdoru a naděje. Terezín
 +
1941–1945, 2000, rejstřík; H. Housková, Ne jenom existovat, in: Naše dny
 +
se naplnily, 2002, s. 129–137.
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
SČR, 52; ČBS, 157; LČL I, 761; Kalendárium 78, 33; SČS 45/1, 185-186; Orientalisté, 146; Tomeš I, 347-348;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

Verze z 1. 12. 2017, 11:31

Norbert FRÝD
Narození 21.4.1913
Místo narození České Budějovice
Úmrtí 18.3.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56020

FRÝD, Norbert (vl. jm. Fried), * 21. 4. 1913 České Budějovice, † 18. 3. 1976 Praha, spisovatel

Narodil se v česko-německé asimilované židovské rodině obchodníka s cukrovinkami Alfreda F. a Kláry, roz. Maierové. Jeho mladší bratr Jan F. (1919–1941) zahynul jako účastník komunistického protinacistického odboje. 1932 maturoval F. na přání rodičů na českém reálném gymnáziu v rodišti. Už jako gymnazista pracoval v levicovém hnutí mládeže, 1930 se stal členem Komunistické studentské frakce, brzy nato debutoval německy psanými verši v deníku Prager Tagblatt, česky přispíval do časopisů Tramp, Trn, Sdružení a Linie. 1932–37 studoval na Právnické fakultě UK, 1933 vydal drobnou básnickou sbírku Prag spricht dich an a začal se systematicky orientovat na českou literaturu (pod jménem Nora F.). 1933–34 založil a řídil dětskou rubriku Holahej komunistického deníku Haló noviny, 1934–35 spolupracoval s E. F. Burianem v Divadle D, kde se 1935 konala premiéra hry Mistr Pleticha s jeho písňovými texty. Psal reklamní slogany, přispíval do rozhlasu a s Jednotou nemajetných a pokrokových studentů cestoval po Evropě. 1936–40 se stal textařem československé pobočky americké filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, později přešel jako dramaturg a šéf propagace k firmě RKO-Radiofilm. Po absolutoriu práv 1937 zahájil studium literární vědy na Filozofické fakultě UK, jeho doktorská disertace Geneze českého surrealismu byla přijata k obhajobě 17. 11. 1939 (doktorát obhájil až 1945). 1940–43 pracoval v židovské obci v Praze, 1943–44 byl vězněn v Terezíně, kde inscenoval Burianovu lidovou hru Ester s hudbou Karla Reinera a věnoval se výchově dětí.

V říjnu 1944 byl deportován do Osvětimi, zde přišel o otce a první ženu Helenu F., roz. Katzovou, v pokročilém stupni těhotenství. Poslední měsíce války strávil v pobočce koncentračního tábora Dachau v Kauferingu (u města Landsberg am Lech, západně od Mnichova), odkud těsně před osvobozením uprchl. Do vlasti se vrátil jako tlumočník americké armády. Po válce navázal na svoji publicistiku, zejména v Burianově Kulturní politice (pod počeštěným jménem), a krátce pracoval v mezinárodním oddělení ÚV KSČ. Cestoval do Maďarska, Anglie, na mírovou konferenci v Paříži, svědčil v procesu proti příslušníkům SS. 1947–51 působil jako kulturní atašé na československých velvyslanectvích v USA a Mexiku, podnikl rozsáhlé cesty na Kubu a do Guatemaly, účastnil se vědecké expedice do mayského města Bonampaku. 1950 se v Mexiku podruhé oženil s Libuší Rezkovou a měl s ní dceru Žandu F. (* 1962), absolventku scenáristiky a režie na FAMU, pozdější alternativní psychoterapeutku. 1951–53 byl F. redaktorem Československého rozhlasu, od 1953 ve svobodném povolání. 1956 cestoval po SSSR, Číně, Koreji a Mongolsku, 1958 jako dočasný vedoucí loutkového divadla Radost odjel na turné po Indii, Cejlonu, Indonésii, Kambodži a Egyptě. Jako dlouholetý delegát UNESCO procestoval velkou část světa, v Itálii, Belgii a Rakousku sbíral materiál pro román o mexické císařovně Charlottě.

F. prozaický debut byl určen dětem. Tvořily jej moderní pohádky Pusťte basu do rozhlasu (1937). První F. román Divná píseň z 1940 (knižně 1946) se zabýval českou obrozeneckou tematikou z první poloviny 19. století. Generační román Don Juan jde do divadla vyšel 1942 pod pseudonymem Emil Junek. Na bratrovu smrt reagoval verši z nedokončeného souboru, který měl nést název Lahvová pošta, torzo publikoval 1945 pod názvem Bratr Jan. Verše a říkadla určené terezínským dětem vyšly ve sbírce Květovaný kůň teprve 1975. Další knihy měly dobově limitovaný publicistický charakter: Jednalo se o reportáže Mexiko je v Americe (1952), Usměvavá Guatemala (1955) a S pimprlaty do Kalkaty (1960), povídku o úderníkovi Havíř Gavlas (1953), román o vykořisťovaných indiánských zemědělcích v Mexiku Studna supů (1953), cyklus povídek kritizujících v duchu novinového zpravodajství poměry v USA za studené války Meč archandělů (1954). Vysokou dokumentární cenu měla monografie Mexická grafika (1955), vycházející z důkladného poznání, zprostředkovaného osobním přátelstvím s P. Nerudou, D. Riverou, D. A. Siqueirosem a L. Méndezem. Jedním z vrcholů F. díla byl hojně překládaný román z prostředí koncentračního tábora Krabice živých (1956), v němž v rámci tzv. druhé vlny koncentráčnické literatury sledoval téma holocaustu. Soubor trojice malých románů Tři malé ženy (1963) zahrnul prózy Ztracená stuha s korejským pohádkovým námětem, Kat nepočká na motivy tragického osudu herečky A. Letenské a Živá socha. Pandánem k triptychu byl soubor Tři nepatrní muži (1978), shrnující prózy Pan Lučavka (inspirováno postavou Hitlerova jasnovidce Hanussena), Sloup vody a polodetektivní Rukama nevinnosti. K mexické expedici se F. vrátil rozsáhlým románem Prales (1965). Spisovatelovo dílo vyvrcholilo v memoárové trilogii Posledních sto let (Vzorek bez ceny a Pan Biskup, 1966, Hedvábné starosti, 1968, Lahvová pošta, 1971, čtvrtý díl Podruhé na světě zůstal torzem) a v románové biografii manželky mexického císaře Maxmiliána Habsburského Charlotty Císařovna (1972). Mimo hlavní linii díla se ocitly satirická divadelní hra z jihoamerického prostředí Noc kotrmelců (1957), sbírka bajek a aforismů Almara plná povídaček (1973) a závěrečná sebeironická próza o bilanci spisovatele na konci života Oživení v sále (1976).

L: LČL 1, s. 761–763; SČS 1, s. 185–186; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 106–107; A. Mikulášek, Literatura s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 91–94; V. Menclová, N. F., 1981; Ž. F., Můj tatínek spisovatel N. F., in: Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století, L. Pavlát (ed.), 2000, s. 97–110; M. Kuna, Hudba vzdoru a naděje. Terezín 1941–1945, 2000, rejstřík; H. Housková, Ne jenom existovat, in: Naše dny se naplnily, 2002, s. 129–137.

Martin Kučera