FRÝD Norbert 21.4.1913-18.3.1976: Porovnání verzí
(FRÝD_Norbert_21.4.1913-1976) |
|||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 21.4.1913 | | datum narození = 21.4.1913 | ||
| místo narození = České Budějovice | | místo narození = České Budějovice | ||
− | | datum úmrtí = 1976 | + | | datum úmrtí = 18.3.1976 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FRÝD, Norbert''' ''(vl. jm. Fried), * 21. 4. 1913 České Budějovice, † 18. 3. 1976 Praha, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v česko-německé asimilované židovské rodině obchodníka | ||
+ | s cukrovinkami Alfreda F. a Kláry, roz. Maierové. | ||
+ | Jeho mladší bratr Jan F. (1919–1941) zahynul jako účastník | ||
+ | komunistického protinacistického odboje. 1932 maturoval | ||
+ | F. na přání rodičů na českém reálném gymnáziu v rodišti. Už | ||
+ | jako gymnazista pracoval v levicovém hnutí mládeže, 1930 se | ||
+ | stal členem Komunistické studentské frakce, brzy nato debutoval | ||
+ | německy psanými verši v deníku ''Prager Tagblatt'', česky | ||
+ | přispíval do časopisů ''Tramp'', ''Trn'', ''Sdružení'' a ''Linie''. 1932–37 | ||
+ | studoval na Právnické fakultě UK, 1933 vydal drobnou básnickou | ||
+ | sbírku ''Prag spricht dich an'' a začal se systematicky orientovat | ||
+ | na českou literaturu (pod jménem Nora F.). 1933–34 | ||
+ | založil a řídil dětskou rubriku Holahej komunistického deníku | ||
+ | ''Haló noviny'', 1934–35 spolupracoval s E. F. Burianem v Divadle | ||
+ | D, kde se 1935 konala premiéra hry ''Mistr Pleticha'' s jeho | ||
+ | písňovými texty. Psal reklamní slogany, přispíval do rozhlasu | ||
+ | a s Jednotou nemajetných a pokrokových studentů cestoval | ||
+ | po Evropě. 1936–40 se stal textařem československé pobočky | ||
+ | americké filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, později | ||
+ | přešel jako dramaturg a šéf propagace k firmě RKO-Radiofilm. | ||
+ | Po absolutoriu práv 1937 zahájil studium literární vědy na Filozofické | ||
+ | fakultě UK, jeho doktorská disertace ''Geneze českého'' | ||
+ | ''surrealismu'' byla přijata k obhajobě 17. 11. 1939 (doktorát | ||
+ | obhájil až 1945). 1940–43 pracoval v židovské obci v Praze, | ||
+ | 1943–44 byl vězněn v Terezíně, kde inscenoval Burianovu lidovou | ||
+ | hru Ester s hudbou Karla Reinera a věnoval se výchově | ||
+ | dětí. | ||
+ | |||
+ | V říjnu 1944 byl deportován do Osvětimi, zde přišel o otce | ||
+ | a první ženu Helenu F., roz. Katzovou, v pokročilém stupni | ||
+ | těhotenství. Poslední měsíce války strávil v pobočce koncentračního | ||
+ | tábora Dachau v Kauferingu (u města Landsberg am | ||
+ | Lech, západně od Mnichova), odkud těsně před osvobozením | ||
+ | uprchl. Do vlasti se vrátil jako tlumočník americké armády. | ||
+ | Po válce navázal na svoji publicistiku, zejména v Burianově | ||
+ | ''Kulturní politice'' (pod počeštěným jménem), a krátce pracoval | ||
+ | v mezinárodním oddělení ÚV KSČ. Cestoval do Maďarska, | ||
+ | Anglie, na mírovou konferenci v Paříži, svědčil v procesu proti | ||
+ | příslušníkům SS. 1947–51 působil jako kulturní atašé na československých | ||
+ | velvyslanectvích v USA a Mexiku, podnikl | ||
+ | rozsáhlé cesty na Kubu a do Guatemaly, účastnil se vědecké | ||
+ | expedice do mayského města Bonampaku. 1950 se v Mexiku | ||
+ | podruhé oženil s Libuší Rezkovou a měl s ní dceru Žandu | ||
+ | F. (* 1962), absolventku scenáristiky a režie na FAMU, | ||
+ | pozdější alternativní psychoterapeutku. 1951–53 byl F. redaktorem | ||
+ | Československého rozhlasu, od 1953 ve svobodném povolání. | ||
+ | 1956 cestoval po SSSR, Číně, Koreji a Mongolsku, | ||
+ | 1958 jako dočasný vedoucí loutkového divadla Radost odjel | ||
+ | na turné po Indii, Cejlonu, Indonésii, Kambodži a Egyptě. | ||
+ | Jako dlouholetý delegát UNESCO procestoval velkou část | ||
+ | světa, v Itálii, Belgii a Rakousku sbíral materiál pro román | ||
+ | o mexické císařovně Charlottě. | ||
+ | |||
+ | F. prozaický debut byl určen dětem. Tvořily jej moderní pohádky | ||
+ | ''Pusťte basu do rozhlasu'' (1937). První F. román ''Divná'' | ||
+ | ''píseň'' z 1940 (knižně 1946) se zabýval českou obrozeneckou | ||
+ | tematikou z první poloviny 19. století. Generační román ''Don'' | ||
+ | ''Juan jde do divadla'' vyšel 1942 pod pseudonymem Emil Junek. | ||
+ | Na bratrovu smrt reagoval verši z nedokončeného souboru, | ||
+ | který měl nést název ''Lahvová pošta'', torzo publikoval 1945 pod | ||
+ | názvem ''Bratr Jan''. Verše a říkadla určené terezínským dětem | ||
+ | vyšly ve sbírce ''Květovaný kůň'' teprve 1975. Další knihy měly | ||
+ | dobově limitovaný publicistický charakter: Jednalo se o reportáže | ||
+ | ''Mexiko je v Americe'' (1952), ''Usměvavá Guatemala'' (1955) | ||
+ | a ''S pimprlaty do Kalkaty'' (1960), povídku o úderníkovi ''Havíř'' | ||
+ | ''Gavlas'' (1953), román o vykořisťovaných indiánských zemědělcích | ||
+ | v Mexiku ''Studna supů'' (1953), cyklus povídek kritizujících | ||
+ | v duchu novinového zpravodajství poměry v USA za studené | ||
+ | války ''Meč archandělů'' (1954). Vysokou dokumentární cenu | ||
+ | měla monografie ''Mexická grafika'' (1955), vycházející z důkladného | ||
+ | poznání, zprostředkovaného osobním přátelstvím | ||
+ | s P. Nerudou, D. Riverou, D. A. Siqueirosem a L. Méndezem. | ||
+ | Jedním z vrcholů F. díla byl hojně překládaný román z prostředí | ||
+ | koncentračního tábora ''Krabice živých'' (1956), v němž | ||
+ | v rámci tzv. druhé vlny koncentráčnické literatury sledoval | ||
+ | téma holocaustu. Soubor trojice malých románů ''Tři malé ženy'' | ||
+ | (1963) zahrnul prózy ''Ztracená stuha'' s korejským pohádkovým | ||
+ | námětem, ''Kat nepočká'' na motivy tragického osudu herečky | ||
+ | A. Letenské a ''Živá socha''. Pandánem k triptychu byl soubor | ||
+ | ''Tři nepatrní muži'' (1978), shrnující prózy ''Pan Lučavka'' (inspirováno | ||
+ | postavou Hitlerova jasnovidce Hanussena), ''Sloup'' | ||
+ | ''vody'' a polodetektivní ''Rukama nevinnosti''. K mexické expedici | ||
+ | se F. vrátil rozsáhlým románem ''Prales'' (1965). Spisovatelovo | ||
+ | dílo vyvrcholilo v memoárové trilogii ''Posledních sto let'' (''Vzorek'' | ||
+ | ''bez ceny a Pan Biskup'', 1966, ''Hedvábné starosti'', 1968, ''Lahvová'' | ||
+ | ''pošta'', 1971, čtvrtý díl ''Podruhé na světě'' zůstal torzem) | ||
+ | a v románové biografii manželky mexického císaře Maxmiliána | ||
+ | Habsburského Charlotty ''Císařovna'' (1972). Mimo hlavní linii | ||
+ | díla se ocitly satirická divadelní hra z jihoamerického prostředí | ||
+ | ''Noc kotrmelců'' (1957), sbírka bajek a aforismů ''Almara plná'' | ||
+ | ''povídaček'' (1973) a závěrečná sebeironická próza o bilanci spisovatele | ||
+ | na konci života ''Oživení v sále'' (1976). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' LČL 1, s. 761–763; SČS 1, s. 185–186; Slovník českých spisovatelů, | ||
+ | R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 106–107; A. Mikulášek, Literatura | ||
+ | s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 91–94; V. Menclová, N. F., 1981; Ž. F., Můj tatínek spisovatel N. F., in: Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století, | ||
+ | L. Pavlát (ed.), 2000, s. 97–110; M. Kuna, Hudba vzdoru a naděje. Terezín | ||
+ | 1941–1945, 2000, rejstřík; H. Housková, Ne jenom existovat, in: Naše dny | ||
+ | se naplnily, 2002, s. 129–137. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] |
Verze z 1. 12. 2017, 11:31
Norbert FRÝD | |
Narození | 21.4.1913 |
---|---|
Místo narození | České Budějovice |
Úmrtí | 18.3.1976 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56020 |
FRÝD, Norbert (vl. jm. Fried), * 21. 4. 1913 České Budějovice, † 18. 3. 1976 Praha, spisovatel
Narodil se v česko-německé asimilované židovské rodině obchodníka s cukrovinkami Alfreda F. a Kláry, roz. Maierové. Jeho mladší bratr Jan F. (1919–1941) zahynul jako účastník komunistického protinacistického odboje. 1932 maturoval F. na přání rodičů na českém reálném gymnáziu v rodišti. Už jako gymnazista pracoval v levicovém hnutí mládeže, 1930 se stal členem Komunistické studentské frakce, brzy nato debutoval německy psanými verši v deníku Prager Tagblatt, česky přispíval do časopisů Tramp, Trn, Sdružení a Linie. 1932–37 studoval na Právnické fakultě UK, 1933 vydal drobnou básnickou sbírku Prag spricht dich an a začal se systematicky orientovat na českou literaturu (pod jménem Nora F.). 1933–34 založil a řídil dětskou rubriku Holahej komunistického deníku Haló noviny, 1934–35 spolupracoval s E. F. Burianem v Divadle D, kde se 1935 konala premiéra hry Mistr Pleticha s jeho písňovými texty. Psal reklamní slogany, přispíval do rozhlasu a s Jednotou nemajetných a pokrokových studentů cestoval po Evropě. 1936–40 se stal textařem československé pobočky americké filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, později přešel jako dramaturg a šéf propagace k firmě RKO-Radiofilm. Po absolutoriu práv 1937 zahájil studium literární vědy na Filozofické fakultě UK, jeho doktorská disertace Geneze českého surrealismu byla přijata k obhajobě 17. 11. 1939 (doktorát obhájil až 1945). 1940–43 pracoval v židovské obci v Praze, 1943–44 byl vězněn v Terezíně, kde inscenoval Burianovu lidovou hru Ester s hudbou Karla Reinera a věnoval se výchově dětí.
V říjnu 1944 byl deportován do Osvětimi, zde přišel o otce a první ženu Helenu F., roz. Katzovou, v pokročilém stupni těhotenství. Poslední měsíce války strávil v pobočce koncentračního tábora Dachau v Kauferingu (u města Landsberg am Lech, západně od Mnichova), odkud těsně před osvobozením uprchl. Do vlasti se vrátil jako tlumočník americké armády. Po válce navázal na svoji publicistiku, zejména v Burianově Kulturní politice (pod počeštěným jménem), a krátce pracoval v mezinárodním oddělení ÚV KSČ. Cestoval do Maďarska, Anglie, na mírovou konferenci v Paříži, svědčil v procesu proti příslušníkům SS. 1947–51 působil jako kulturní atašé na československých velvyslanectvích v USA a Mexiku, podnikl rozsáhlé cesty na Kubu a do Guatemaly, účastnil se vědecké expedice do mayského města Bonampaku. 1950 se v Mexiku podruhé oženil s Libuší Rezkovou a měl s ní dceru Žandu F. (* 1962), absolventku scenáristiky a režie na FAMU, pozdější alternativní psychoterapeutku. 1951–53 byl F. redaktorem Československého rozhlasu, od 1953 ve svobodném povolání. 1956 cestoval po SSSR, Číně, Koreji a Mongolsku, 1958 jako dočasný vedoucí loutkového divadla Radost odjel na turné po Indii, Cejlonu, Indonésii, Kambodži a Egyptě. Jako dlouholetý delegát UNESCO procestoval velkou část světa, v Itálii, Belgii a Rakousku sbíral materiál pro román o mexické císařovně Charlottě.
F. prozaický debut byl určen dětem. Tvořily jej moderní pohádky Pusťte basu do rozhlasu (1937). První F. román Divná píseň z 1940 (knižně 1946) se zabýval českou obrozeneckou tematikou z první poloviny 19. století. Generační román Don Juan jde do divadla vyšel 1942 pod pseudonymem Emil Junek. Na bratrovu smrt reagoval verši z nedokončeného souboru, který měl nést název Lahvová pošta, torzo publikoval 1945 pod názvem Bratr Jan. Verše a říkadla určené terezínským dětem vyšly ve sbírce Květovaný kůň teprve 1975. Další knihy měly dobově limitovaný publicistický charakter: Jednalo se o reportáže Mexiko je v Americe (1952), Usměvavá Guatemala (1955) a S pimprlaty do Kalkaty (1960), povídku o úderníkovi Havíř Gavlas (1953), román o vykořisťovaných indiánských zemědělcích v Mexiku Studna supů (1953), cyklus povídek kritizujících v duchu novinového zpravodajství poměry v USA za studené války Meč archandělů (1954). Vysokou dokumentární cenu měla monografie Mexická grafika (1955), vycházející z důkladného poznání, zprostředkovaného osobním přátelstvím s P. Nerudou, D. Riverou, D. A. Siqueirosem a L. Méndezem. Jedním z vrcholů F. díla byl hojně překládaný román z prostředí koncentračního tábora Krabice živých (1956), v němž v rámci tzv. druhé vlny koncentráčnické literatury sledoval téma holocaustu. Soubor trojice malých románů Tři malé ženy (1963) zahrnul prózy Ztracená stuha s korejským pohádkovým námětem, Kat nepočká na motivy tragického osudu herečky A. Letenské a Živá socha. Pandánem k triptychu byl soubor Tři nepatrní muži (1978), shrnující prózy Pan Lučavka (inspirováno postavou Hitlerova jasnovidce Hanussena), Sloup vody a polodetektivní Rukama nevinnosti. K mexické expedici se F. vrátil rozsáhlým románem Prales (1965). Spisovatelovo dílo vyvrcholilo v memoárové trilogii Posledních sto let (Vzorek bez ceny a Pan Biskup, 1966, Hedvábné starosti, 1968, Lahvová pošta, 1971, čtvrtý díl Podruhé na světě zůstal torzem) a v románové biografii manželky mexického císaře Maxmiliána Habsburského Charlotty Císařovna (1972). Mimo hlavní linii díla se ocitly satirická divadelní hra z jihoamerického prostředí Noc kotrmelců (1957), sbírka bajek a aforismů Almara plná povídaček (1973) a závěrečná sebeironická próza o bilanci spisovatele na konci života Oživení v sále (1976).
L: LČL 1, s. 761–763; SČS 1, s. 185–186; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 106–107; A. Mikulášek, Literatura s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 91–94; V. Menclová, N. F., 1981; Ž. F., Můj tatínek spisovatel N. F., in: Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století, L. Pavlát (ed.), 2000, s. 97–110; M. Kuna, Hudba vzdoru a naděje. Terezín 1941–1945, 2000, rejstřík; H. Housková, Ne jenom existovat, in: Naše dny se naplnily, 2002, s. 129–137.
Martin Kučera