Verze z 16. 11. 2019, 17:53, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FRČEK Jan 12.6.1896-8.6.1942

Z Personal
Jan FRČEK
Narození 12.6.1896
Místo narození Praha
Úmrtí 8.6.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 369

FRČEK, Jan, * 12. 6. 1896 Praha, † 8. 6. 1942 Praha, filolog slavista

Pocházel z nezámožné rodiny, po předčasné otcově smrti byl nucen již za středoškolských studií přivydělávat si na živobytí. Díky svému hudebnímu nadání hrával po večerech na klavír v biografech a později, při studiu na vysoké škole, i v restauracích a vinárnách; působil i v Hašlerově divadle Rokoko (1915/16). Maturoval s vyznamenáním na vinohradské reálce a 1916 si doplnil maturitu z latiny na Akademickém gymnáziu. Poté se věnoval studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě UK, 1920 byl aprobován pro učitelství na středních školách. 1920–21 pobýval ve Francii na stipendium francouzské vlády. Aby se zdokonalil v cizích jazycích, prodloužil si pobyt jako klavírista ve službách francouzského zaoceánského loďstva na parnících Lafayette a France, jezdících mezi Evropou a Severní a Střední Amerikou. Po složení rigorózních zkoušek u prof. F. Pastrnka, E. Smetánky a M. Křepinského (1922) dosáhl doktorátu filozofie, poté učil na středních školách v Praze, Brně a Vídni. 1923–28 působil jako lektor na Národní škole živých východních jazyků v Paříži a jako tajemník československé sekce Denisova Slovanského ústavu na pařížské univerzitě se zasloužil o zřízení lektorátů češtiny v Lyonu, Lille a Bordeaux. Francouzský slavista Antoine Meillet ho podnítil k hlubšímu studiu staroslověnštiny a k práci na výzkumu staré hlaholské památky, Euchologia Sinajského. Pod vlivem slavistů A. Mazona a A. Vaillanta se F. zaměřil na studium staroruské památky Zádonštiny. Ve třicátých letech vyučoval opět na středních školách v Brně a v Praze, byl aktivním členem Pražského lingvistického kroužku a Společnosti pro slovanský jazykozpyt. Patřil mezi první členy Společnosti pro hospodářské a kulturní styky se SSSR, 1937 pobýval studijně v Moskvě a Leningradě. Od 1938 pracoval v pražské Slovanské knihovně na katalogizaci starých ruských tisků. Za heydrichiády byl zatčen a popraven na střelnici v Praze-Kobylisích; v Lužické ulici v Praze, kde bydlel, ho připomíná pamětní deska.

1946 byl jmenován docentem UK in memoriam. Jeho odborné zájmy sahaly od kritických edic starých textů a jejich literární, textové i jazykové analýzy až po otázky kultury současného jazyka. Zabýval se rovněž prakticky i teoreticky koncepční problematikou organizace slavistiky. Vedle badatelských prací a větších odborných studií publikoval drobnější referáty, zprávy a bibliografické výtahy v odborném a denním tisku (Byzantinoslavica, Slovanský přehled, Časopis pro moderní filologii, Lidové noviny aj.).

D: edice: Euchologium Sinaiticum, Paris 1933, 1939; Zádonština, 1948.

L: OSND 2/1, s. 737; Ročenka Slovanského ústavu 12, 1939–1946, s. 102–104; Kudělka–Šimeček, s. 123–124; V. Blažek, Bibliografický soupis publikační činnosti doc. Dr. J. F. s přehledem jeho činnosti, 1972; Tomeš 1, s. 338; Nacistická perzekuce, s. 178-181.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek