FRADELIUS Štiavnický Petr ?1581-7.1.1621: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 330-331
 
}}
 
}}
 
'''FRADELIUS Štiavnický, Peter''' ''(též FRADEL Schemnicensus, Petrus), * po 1580 Banská Štiavnica (Slovensko), † 7. 1. 1621 Vratislav (Polsko), humanista, básník, pedagog''
 
'''FRADELIUS Štiavnický, Peter''' ''(též FRADEL Schemnicensus, Petrus), * po 1580 Banská Štiavnica (Slovensko), † 7. 1. 1621 Vratislav (Polsko), humanista, básník, pedagog''

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 17:18

Petr FRADELIUS Štiavnický
Narození po 1580
Místo narození Banská Štiavnica (Slovensko)
Úmrtí 7.1.1621
Místo úmrtí Vratislav (Polsko)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
63- Spisovatel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 330-331
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55579

FRADELIUS Štiavnický, Peter (též FRADEL Schemnicensus, Petrus), * po 1580 Banská Štiavnica (Slovensko), † 7. 1. 1621 Vratislav (Polsko), humanista, básník, pedagog

Pocházel z německé měšťanské rodiny, která se usadila v Banské Štiavnici. Studoval ve Štýrském Hradci a od 1598 v Praze, kde 1607 dosáhl titulu bakaláře a 1608 magistra. Zpočátku působil jako učitel v Žatci, 1607–09 rektor městské školy v Nymburku, 1610 se stal profesorem logiky na univerzitě v Praze. Jako vychovatel syna Václava Vratislava z Mitrovic pobýval 1610–16 v zahraničí, kde se seznámil s významnými osobnostmi, humanistickými vzdělanci a literáty. Navštívil Altdorf, Norimberk, Štrasburk, Curych, Basilej, Ženevu, 1613 Angers, 1614 Paříž, 1616 Anglii, Nizozemí a Falc. 1617 se vrátil do Prahy, nejprve působil jako profesor, později i jako děkan a 1620 prorektor UK. Během českého stavovského povstání 1618–20 spolupracoval s rektorem univerzity Janem Jesseniem. Po dobu jeho nepřítomnosti ho na univerzitě zastupoval při přednáškách a rektorských povinnostech, bezvýsledně se snažil o Jesseniovo propuštění z vězení ve Vídni. Po bitvě na Bílé hoře byl F. nucen odejít do exilu, kde záhy zemřel.

Patřil k předním humanistickým vzdělancům, literátům a básníkům předbělohorského období v Čechách. Psal především latinsky, byl autorem devatenácti básnických sbírek. Jednotlivými verši přispěl do četných spisů jiných autorů, ve F. sbírkách se naopak objevili jiní čeští, slovenští a další autoři. Do díla Musa pulla vetustiss (1618) F. zařadil i korespondenci se západoevropskými vzdělanci, v češtině uveřejnil báseň na oslavu báňského podnikání a hornické práce. Udržoval písemné i osobní kontakty s českými, německými a evropskými učenci, politiky a vědci. Některým věnoval oslavné řeči a básně. Jako humanistu ho zajímala příroda, společnost, cizí krajiny, jazyky a kultura.

L: RHB 2, s. 151–159 (se soupisem díla); SBS 2, s. 114; BLS 2, s. 623 až 624; BL 1, s. 373; J. Polišenský, Politická a literární činnost slovenského humanisty P. F. ze Štiavnice, in: Historický časopis 9, 1961, s. 602–616; týž, Vztah Jessenia a F. ke Slovensku, in: Humanizmus a renesancia na Slovensku v 15.–16. storočí, Bratislava 1967, s. 321–331; Slovník slovenskej literatúry 1, Bratislava 1979, s. 263; Přehled dějin Československa 1/2, 1982, s. 308.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká