FRAENKL Pavel 20.5.1904-5.11.1985: Porovnání verzí
(FRAENKL_Pavel_20.5.1904-5.11.1985) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Hradec Králové | | místo narození = Hradec Králové | ||
| datum úmrtí = 5.11.1985 | | datum úmrtí = 5.11.1985 | ||
− | | místo úmrtí = Oslo | + | | místo úmrtí = Oslo (Norsko) |
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | | povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FRAENKL, Pavel''', ''* 20. 5. 1904 Hradec Králové, † 5. 11. 1985 Oslo (Norsko), literární historik, literární a divadelní kritik'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v českožidovské rodině obchodníka, byl bratrancem | ||
+ | spisovatele E. Hostovského. Maturoval na gymnáziu v rodišti, | ||
+ | na Filozofické fakultě UK studoval bohemistiku, germanistiku | ||
+ | a nordistiku, doktorát získal 1927 na základě práce ''Boje'' | ||
+ | ''o volnost kritického projevu a nové pojetí světovosti v letech devadesátých''. | ||
+ | Stal se knihovníkem brněnské Univerzitní knihovny | ||
+ | a 1937 se habilitoval na Masarykově univerzitě monografií | ||
+ | o genezi díla Otokara Březiny. Počátkem 1940 emigroval | ||
+ | před nacisty do Norska, kde přednášel na univerzitě. 1942 byl | ||
+ | transportován do ghetta v Terezíně a 1943–45 vězněn v koncentračním | ||
+ | táboře Osvětim, který přežil díky své mimořádné | ||
+ | fyzické kondici. Po osvobození se vrátil do Norska, kde na univerzitě | ||
+ | v Oslu dosáhl profesury srovnávacích dějin literatury, | ||
+ | později se stal prvním norským profesorem divadelní vědy. | ||
+ | Publikační činnost zahájil jako literární kritik pokračující | ||
+ | v linii F. X. Šaldy, jež zdůrazňovala mravní nasazení tvůrčího | ||
+ | subjektu. Od mládí do konce života se zabýval i divadelní kritikou, | ||
+ | avšak nepřekročil rovinu záznamu poučeného diváckého | ||
+ | dojmu. V třicátých letech pravidelně přispíval literárními | ||
+ | a divadelními referáty do ''Lidových novin'', ''Literárních rozhledů'', | ||
+ | ''Severu a východu'' a ''Národního osvobození''. V literární vědě čerpal z rozsáhlých vědomostí o soudobé psychologii (C. G. Jung, A. Adler, E. Spranger, gestaltismus, behaviorismus) a z teleologického | ||
+ | pojetí vývoje jako realizace předem stanoveného cíle. | ||
+ | F. knižním debutem byla programová studie ''K vývoji novodobé'' | ||
+ | ''české literární kritiky'' (1930). Ve středu jeho historického zájmu | ||
+ | stáli K. H. Mácha (''Mácha a Březina'', 1936), O. Březina | ||
+ | (''O. B. Mysticismus umění a věrnost sobě'', 1936; ''Březinova „Modlitba'' | ||
+ | ''večerní“'', 1936; ''O. B. Mládí a přerod. Geneze díla'', 1937), | ||
+ | T. G. Masaryk (''Masaryk a literatura'', 1930; ''Masaryk a moderní'' | ||
+ | ''titanismus'', 1932; ''Masaryk og Garborg'', 1952), E. Hostovský | ||
+ | (''K problematice sebecitu v díle E. H.'', 1936), zajímali ho i F. M. | ||
+ | Dostojevskij (''Problém titanismu ve „Zločinu a trestu“'', 1931), | ||
+ | J. Neruda (''Nerudův cyklus Otci'', 1933), J. Vrchlický. Norsky | ||
+ | publikoval rozsáhlé práce věnované ženským hrdinkám řecké | ||
+ | tragédie, H. Ibsenovi, B. Bjørnsonovi a A. Strindbergovi. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/1, s. 659; LČL 1, s. 735–736; Slovník českých spisovatelů, | ||
+ | R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 103–104; A. Mikulášek a kol., Literatura | ||
+ | s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 89–90; J. Benýšková – F. Vích, Literární | ||
+ | Hradec Králové, 1994, s. 39. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] |
Verze z 13. 11. 2017, 17:44
Pavel FRAENKL | |
Narození | 20.5.1904 |
---|---|
Místo narození | Hradec Králové |
Úmrtí | 5.11.1985 |
Místo úmrtí | Oslo (Norsko) |
Povolání | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55581 |
FRAENKL, Pavel, * 20. 5. 1904 Hradec Králové, † 5. 11. 1985 Oslo (Norsko), literární historik, literární a divadelní kritik
Narodil se v českožidovské rodině obchodníka, byl bratrancem spisovatele E. Hostovského. Maturoval na gymnáziu v rodišti, na Filozofické fakultě UK studoval bohemistiku, germanistiku a nordistiku, doktorát získal 1927 na základě práce Boje o volnost kritického projevu a nové pojetí světovosti v letech devadesátých. Stal se knihovníkem brněnské Univerzitní knihovny a 1937 se habilitoval na Masarykově univerzitě monografií o genezi díla Otokara Březiny. Počátkem 1940 emigroval před nacisty do Norska, kde přednášel na univerzitě. 1942 byl transportován do ghetta v Terezíně a 1943–45 vězněn v koncentračním táboře Osvětim, který přežil díky své mimořádné fyzické kondici. Po osvobození se vrátil do Norska, kde na univerzitě v Oslu dosáhl profesury srovnávacích dějin literatury, později se stal prvním norským profesorem divadelní vědy. Publikační činnost zahájil jako literární kritik pokračující v linii F. X. Šaldy, jež zdůrazňovala mravní nasazení tvůrčího subjektu. Od mládí do konce života se zabýval i divadelní kritikou, avšak nepřekročil rovinu záznamu poučeného diváckého dojmu. V třicátých letech pravidelně přispíval literárními a divadelními referáty do Lidových novin, Literárních rozhledů, Severu a východu a Národního osvobození. V literární vědě čerpal z rozsáhlých vědomostí o soudobé psychologii (C. G. Jung, A. Adler, E. Spranger, gestaltismus, behaviorismus) a z teleologického pojetí vývoje jako realizace předem stanoveného cíle. F. knižním debutem byla programová studie K vývoji novodobé české literární kritiky (1930). Ve středu jeho historického zájmu stáli K. H. Mácha (Mácha a Březina, 1936), O. Březina (O. B. Mysticismus umění a věrnost sobě, 1936; Březinova „Modlitba večerní“, 1936; O. B. Mládí a přerod. Geneze díla, 1937), T. G. Masaryk (Masaryk a literatura, 1930; Masaryk a moderní titanismus, 1932; Masaryk og Garborg, 1952), E. Hostovský (K problematice sebecitu v díle E. H., 1936), zajímali ho i F. M. Dostojevskij (Problém titanismu ve „Zločinu a trestu“, 1931), J. Neruda (Nerudův cyklus Otci, 1933), J. Vrchlický. Norsky publikoval rozsáhlé práce věnované ženským hrdinkám řecké tragédie, H. Ibsenovi, B. Bjørnsonovi a A. Strindbergovi.
L: OSND 2/1, s. 659; LČL 1, s. 735–736; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 103–104; A. Mikulášek a kol., Literatura s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 89–90; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 39.
Martin Kučera