Verze z 16. 11. 2019, 17:18, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FRAENKL Pavel 20.5.1904-5.11.1985

Z Personal
Pavel FRAENKL
Narození 20.5.1904
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 5.11.1985
Místo úmrtí Oslo (Norsko)
Povolání 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 331

FRAENKL, Pavel, * 20. 5. 1904 Hradec Králové, † 5. 11. 1985 Oslo (Norsko), literární historik, literární a divadelní kritik

Narodil se v českožidovské rodině obchodníka, byl bratrancem spisovatele E. Hostovského. Maturoval na gymnáziu v rodišti, na Filozofické fakultě UK studoval bohemistiku, germanistiku a nordistiku, doktorát získal 1927 na základě práce Boje o volnost kritického projevu a nové pojetí světovosti v letech devadesátých. Stal se knihovníkem brněnské Univerzitní knihovny a 1937 se habilitoval na Masarykově univerzitě monografií o genezi díla Otokara Březiny. Počátkem 1940 emigroval před nacisty do Norska, kde přednášel na univerzitě. 1942 byl transportován do ghetta v Terezíně a 1943–45 vězněn v koncentračním táboře Osvětim, který přežil díky své mimořádné fyzické kondici. Po osvobození se vrátil do Norska, kde na univerzitě v Oslu dosáhl profesury srovnávacích dějin literatury, později se stal prvním norským profesorem divadelní vědy. Publikační činnost zahájil jako literární kritik pokračující v linii F. X. Šaldy, jež zdůrazňovala mravní nasazení tvůrčího subjektu. Od mládí do konce života se zabýval i divadelní kritikou, avšak nepřekročil rovinu záznamu poučeného diváckého dojmu. V třicátých letech pravidelně přispíval literárními a divadelními referáty do Lidových novin, Literárních rozhledů, Severu a východu a Národního osvobození. V literární vědě čerpal z rozsáhlých vědomostí o soudobé psychologii (C. G. Jung, A. Adler, E. Spranger, gestaltismus, behaviorismus) a z teleologického pojetí vývoje jako realizace předem stanoveného cíle. F. knižním debutem byla programová studie K vývoji novodobé české literární kritiky (1930). Ve středu jeho historického zájmu stáli K. H. Mácha (Mácha a Březina, 1936), O. Březina (O. B. Mysticismus umění a věrnost sobě, 1936; Březinova „Modlitba večerní“, 1936; O. B. Mládí a přerod. Geneze díla, 1937), T. G. Masaryk (Masaryk a literatura, 1930; Masaryk a moderní titanismus, 1932; Masaryk og Garborg, 1952), E. Hostovský (K problematice sebecitu v díle E. H., 1936), zajímali ho i F. M. Dostojevskij (Problém titanismu ve „Zločinu a trestu“, 1931), J. Neruda (Nerudův cyklus Otci, 1933), J. Vrchlický. Norsky publikoval rozsáhlé práce věnované ženským hrdinkám řecké tragédie, H. Ibsenovi, B. Bjørnsonovi a A. Strindbergovi.

L: OSND 2/1, s. 659; LČL 1, s. 735–736; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 103–104; A. Mikulášek a kol., Literatura s hvězdou Davidovou 1, 1998, s. 89–90; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 39.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera