FRAGNER Jaroslav 25.12.1898-3.1.1967

Z Personal
Jaroslav FRAGNER
Narození 25.12.1898
Místo narození Praha
Úmrtí 3.1.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55583

FRAGNER, Jaroslav, * 25. 12. 1898 Praha, † 3. 1. 1967 Praha, architekt, designér, malíř

Pocházel z pražské měšťanské rodiny, která po tři generace provozovala známou lékárnu U Černého orla na Malostranském náměstí. Zakladatelem rodinné firmy byl 1857 děd Benjamin F. (1824–1886), považovaný za jednoho z průkopníků moderní farmacie, vývoje a výroby léčiv v českých zemích. Otec Karel F. (1861–1926) byl činný v lékárnickém stavovském hnutí. Rodinné prostředí se vyznačovalo mimořádnou kultivovaností především zásluhou matky Angeliky, roz. Jahnové (1869–1929), která v domě provozovala literární salon. Matčiny umělecké záliby ovlivnily zájmy i životní dráhu F. bratrů. Benjamin F.-Klička (1897–1943) se stal spisovatelem a lékařem, další bratr Richard F.-Broj (1893–1954) lékárníkem a básníkem.

F. studoval 1917–22 na pražské technice u prof. Antonína Engela, školu však pro neshody s vyučujícím nedokončil. Pracoval krátce v ateliéru s Karlem Honzíkem a Evženem Linhartem, od 1922 se věnoval samostatné práci. 1934/35 dokončil studia v mistrovské třídě u Josefa Gočára na AVU v Praze. Společně s Honzíkem, Linhartem a Vítem Obrtelem založili tzv. Puristickou čtyřku, 1923 vstoupili do avantgardního levicového hnutí Devětsil. Po jeho rozpadu se 1931 F. stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, 1936 jeho místopředsedou a 1939 předsedou. Po druhé světové válce byl jmenován profesorem na pražské AVU a 1954–58 vykonával funkci rektora. Vlastní projekční ateliér provozoval 1948–54 pod hlavičkou Stavoprojektu, později pod hlavičkou Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). Od 1953 předsedal Svazu architektů Ústředního svazu československých výtvarných umělců. 1956 protestoval proti rozhodnutí zrušit SVU Mánes, 1959 byl odvolán ze všech funkcí, zároveň však zahrnut poctami – obdržel Řád práce a 1965 titul národní umělec. Pohřben je na vyšehradském Slavíně.

Mezi 1918–22 směřovala jeho návrhářská tvorba od syntetického kubismu k purismu. Ve dvacátých letech 20. století již vytvářel funkcionalistické projekty, např. kojenecký pavilon v Mukačevu (1928), návrhy vil v Praze na Barrandově (1928 až 32), vily v Kolíně a v Nespekách (u Benešova). Jeho významným klientem se stal Václav Budil, ředitel Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO). 1929 F. realizoval jeho soukromou vilu v Kolíně, poté vyhrál soutěž na komplex nové kolínské tepelné elektrárny ESSO (1930–32). Budil mu zadal i výstavbu obytných domů a administrativní budovy v Kolíně, dělnické domy a vlastní vilu v Kostelci nad Černými lesy nebo rozvodnu v Uhlířských Janovicích.

1935–36 F. podnikl cestu do Francie a Spojených států amerických. Pod vlivem architektů Le Corbusiera, F. L. Wrighta a A. Aalta se odchýlil od čistě racionální funkcionalistické tvorby směrem k organičtějšímu pojetí, především u skupiny letních vil a zahrad v Nespekách. 1934–36 projektoval pojišťovnu Merkur v Revoluční ulici v Praze. Po druhé světové válce navrhl nerealizovanou budovu parlamentu Československé republiky na Letné (s Vincencem Makovským), v té době opustil funkcionalistický styl. Tzv. socialistický realismus padesátých let přizpůsoboval novoklasicismu. Vedle pedagogické činnosti se věnoval rekonstrukcím historických objektů, např. Karolina (1946–68), Betlémské kaple (1947–65) nebo Pražského hradu (1956–67). Významný byl jeho projekt pražského planetária (1958–60). Po smrti Pavla Janáka se stal oficiálním hradním architektem. Publikoval v časopisech Stavba, ReD, Volné směry a Architektura. Jeho první manželkou byla avantgardní tanečnice a choreografka Milča (Milada) Mayerová (1901–1977). Podruhé se oženil 1940 s fotografkou Věrou, roz. Gabrielovou (* 21. 1. 1919 Praha, † 12. 12. 2002 Praha). V tomto manželství se narodili synové Jaroslav (1941–1989), Tomáš (* 1942) a Benjamin (* 1945).

D: výběr: Budilova vila v Kolíně, 1929; Léčiva B. F. – rodinná továrna lučebnin a léčiv v Dolních Měcholupech (dnes Praha), 1930; Budilova vila v Kostelci nad Černými lesy, 1932; vila JUDr. J. Moráka v Nespekách, 1933; letní dům se soláriem Milči Mayerové v Nespekách, 1936; vila pana Orlického v Nespekách, 1940; domek Jiřího Fragnera v Nespekách, 1940.

L: Stavba 4, 1925–26, s. 183–184; tamtéž 6, 1927–1928, s. 191–193; Stavitel 9, 1928, s. 132; Architekt SIA 28, 1929, s. 246; Stavitel 8, 1932, s. 17–20; Architekt SIA 34, 1935, s. 75; tamtéž 36, 1937, s. 113; Architektura ČSR 18, 1959, s. 107–111; Toman 1, s. 233; R. Švácha, F. názory na architekturu, in: Umění 35, 1987, s. 129–138; Československý architekt 34, 1988, č. 24, s. 7; Z. Lukeš, J. F. Architektura (katalog), 1991; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století, 1994, s. 201, 234, 382, 448, 451, 463, 464–465, 502, 508, 510, 528, 530; NEČVU 1, s. 187; Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 58, 358, 361, 375–381, 469; J. T. Kotalík – J. Novotný – R. Švácha, J. F., 1999; Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček (ed.), 2000, s. 185, 208, 218, 453; J. E. Svoboda – J. Noll – E. Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře, 2000, s. 25–26, 39, 40, 71, 170, 185, 204–205, 207, 216, 224–225, 237; Architekti, s. 183–184.

P: Archiv NTM, Praha, oddělení architektury a stavitelství, osobní pozůstalost, fond 139.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Markéta Svobodová, Zdeněk Doskočil