Biografický slovník
FRANĚK Jiří F. 24.11.1922-30.12.2007: Porovnání verzí
(FRANĚK_Jiří_F._24.11.1922-30.12.2007) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.11.1922 | | datum narození = 24.11.1922 | ||
| − | | místo narození = Vysoké Mýto | + | | místo narození = Vysoké Mýto |
| datum úmrtí = 30.12.2007 | | datum úmrtí = 30.12.2007 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''FRANĚK, Jiří F.''' ''(pův. jm. Jiří Frischmann), * 24. 11. 1922 Vysoké Mýto, † 30. 12. 2007 Praha, literární vědec, rusista'' | ||
| + | |||
| + | Jako devítiletý se musel vyrovnat se smrtí otce, část dětství | ||
| + | prožil v Kutné Hoře v rodině strýce Huga Reinera. Po nacistické | ||
| + | okupaci byl F. nucen opustit vysokomýtské gymnázium, | ||
| + | pokračovat směl na židovském gymnáziu v Brně, ale rasové | ||
| + | zákony mu již nedovolily odmaturovat. Prošel několika koncentračními | ||
| + | tábory (Terezín, Osvětim, Schwarzheide). 1945 | ||
| + | složil maturitu ve Vysokém Mýtě. Původně se chtěl věnovat | ||
| + | matematice, rozhodl se však pro studium na Filozofické fakultě | ||
| + | UK v Praze, obor čeština–ruština, kde byl žákem Bohumila | ||
| + | Mathesia (PhDr. 1951). 1949–54 byl redaktorem v nakladatelství | ||
| + | Svoboda a ve Státním nakladatelství krásné literatury, | ||
| + | hudby a umění. Od 1954 pracoval v Československo-sovětském | ||
| + | institutu ČSAV, odkud přešel do nakladatelství Svět sovětů | ||
| + | jako zástupce šéfredaktora. Od 1959 působil na Filozofické | ||
| + | fakultě UK, 1961 získal titul CSc., 1963 se habilitoval pro ruskou literaturu. 1966–70 přednášel jako hostující profesor na univerzitách v Bochumi, Göttingenu a Tübingenu a získal | ||
| + | roční Humboldtovo stipendium na pobyt v Německu. 1968 | ||
| + | předložil doktorskou práci ''Dějiny sovětské literatury'', představující | ||
| + | dokončení a rozšíření původních Mathesiových skript, | ||
| + | z politických důvodů však byla práce zamítnuta a po návratu | ||
| + | z Německa musel z fakulty odejít. Krátce pracoval jako redaktor | ||
| + | v časopisu ''Sputnik'' a až do penze pak jako signalista | ||
| + | a hradlař u Československých státních drah. 1990 se na Filozofickou | ||
| + | fakultu UK vrátil, byl jmenován řádným profesorem | ||
| + | a 1992 definitivně odešel do důchodu. Po 1990 spolupracoval | ||
| + | s Ústavem T. G. Masaryka a významně se podílel na přípravě | ||
| + | kritického vydání Masarykova díla ''Rusko a Evropa''. | ||
| + | |||
| + | Po počátečním zájmu o osobnost a dílo N. V. Gogola se zaměřil | ||
| + | na moderní ruskou literaturu a její vztahy k českému literárnímu | ||
| + | a kulturnímu vývoji, na historii překladu, zmapoval | ||
| + | překlady z ruštiny do češtiny jako celek, v odborných studiích | ||
| + | se zabýval jak překlady děl ruských spisovatelů (M. Gorkij, | ||
| + | M. Šolochov, S. Jesenin), tak činností českých překladatelů | ||
| + | (E. Frynta, P. Eisner). Zvláštní pozornost věnoval B. Mathesiovi | ||
| + | jako vydavatel a komentátor jeho prací. Publikoval a přednášel | ||
| + | také o specifikách české judaistiky. Užíval i pseudonymů | ||
| + | Zdeněk Kolářský či Jiří Nam. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' O Gogolovi, 1952; Bohumil Mathesius, 1963; Přehled sovětské literatury | ||
| + | (skripta, s B. Mathesiem), 1965 (2., přeprac. vyd. 1971); Rhytmus und | ||
| + | Entwicklung der sowjetischen Literatur, Dortmund 1966; Ota Ginz. | ||
| + | Od Petra Ginze a raketoplánu Columbia až k Šolochovovi, 2006. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kudělka–Šimeček, s. 123; Tomeš 1, s. 334; Slavistické reminiscence. Výbor | ||
| + | z textů J. F. (s bibliografií), 2011; http://www.databaze-prekladu.cz (stav | ||
| + | k 23. 5. 2012). | ||
| + | ''' | ||
| + | P:''' LA PNP, Praha, osobní fond. | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
Verze z 14. 11. 2017, 15:31
| Jiří F. FRANĚK | |
 | |
| Narození | 24.11.1922 |
|---|---|
| Místo narození | Vysoké Mýto |
| Úmrtí | 30.12.2007 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134487 |
FRANĚK, Jiří F. (pův. jm. Jiří Frischmann), * 24. 11. 1922 Vysoké Mýto, † 30. 12. 2007 Praha, literární vědec, rusista
Jako devítiletý se musel vyrovnat se smrtí otce, část dětství prožil v Kutné Hoře v rodině strýce Huga Reinera. Po nacistické okupaci byl F. nucen opustit vysokomýtské gymnázium, pokračovat směl na židovském gymnáziu v Brně, ale rasové zákony mu již nedovolily odmaturovat. Prošel několika koncentračními tábory (Terezín, Osvětim, Schwarzheide). 1945 složil maturitu ve Vysokém Mýtě. Původně se chtěl věnovat matematice, rozhodl se však pro studium na Filozofické fakultě UK v Praze, obor čeština–ruština, kde byl žákem Bohumila Mathesia (PhDr. 1951). 1949–54 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Od 1954 pracoval v Československo-sovětském institutu ČSAV, odkud přešel do nakladatelství Svět sovětů jako zástupce šéfredaktora. Od 1959 působil na Filozofické fakultě UK, 1961 získal titul CSc., 1963 se habilitoval pro ruskou literaturu. 1966–70 přednášel jako hostující profesor na univerzitách v Bochumi, Göttingenu a Tübingenu a získal roční Humboldtovo stipendium na pobyt v Německu. 1968 předložil doktorskou práci Dějiny sovětské literatury, představující dokončení a rozšíření původních Mathesiových skript, z politických důvodů však byla práce zamítnuta a po návratu z Německa musel z fakulty odejít. Krátce pracoval jako redaktor v časopisu Sputnik a až do penze pak jako signalista a hradlař u Československých státních drah. 1990 se na Filozofickou fakultu UK vrátil, byl jmenován řádným profesorem a 1992 definitivně odešel do důchodu. Po 1990 spolupracoval s Ústavem T. G. Masaryka a významně se podílel na přípravě kritického vydání Masarykova díla Rusko a Evropa.
Po počátečním zájmu o osobnost a dílo N. V. Gogola se zaměřil na moderní ruskou literaturu a její vztahy k českému literárnímu a kulturnímu vývoji, na historii překladu, zmapoval překlady z ruštiny do češtiny jako celek, v odborných studiích se zabýval jak překlady děl ruských spisovatelů (M. Gorkij, M. Šolochov, S. Jesenin), tak činností českých překladatelů (E. Frynta, P. Eisner). Zvláštní pozornost věnoval B. Mathesiovi jako vydavatel a komentátor jeho prací. Publikoval a přednášel také o specifikách české judaistiky. Užíval i pseudonymů Zdeněk Kolářský či Jiří Nam.
D: O Gogolovi, 1952; Bohumil Mathesius, 1963; Přehled sovětské literatury (skripta, s B. Mathesiem), 1965 (2., přeprac. vyd. 1971); Rhytmus und Entwicklung der sowjetischen Literatur, Dortmund 1966; Ota Ginz. Od Petra Ginze a raketoplánu Columbia až k Šolochovovi, 2006.
L: Kudělka–Šimeček, s. 123; Tomeš 1, s. 334; Slavistické reminiscence. Výbor z textů J. F. (s bibliografií), 2011; http://www.databaze-prekladu.cz (stav k 23. 5. 2012). P: LA PNP, Praha, osobní fond.
Jiří Vacek
