FRANĚK Rudolf 23.9.1921-5.6.1983: Porovnání verzí
(FRANĚK_Rudolf_23.9.1921-5.6.1983) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FRANĚK, Rudolf''' ''(vl. jm. Freudenfeld, Rudolf ), * 23. 9. 1921 Praha, † 5. 6. 1983 Praha, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Jeho otec Otto F. (1891–1944) byl ředitelem Židovského sirotčince | ||
+ | v pražské Belgické ulici. Po gymnazijních studiích nastoupil | ||
+ | F. 1939 do tohoto zařízení jako vychovatel. Od mládí | ||
+ | vykazoval hudební a humanitní nadání, soukromě se vzdělával | ||
+ | v hudbě u V. B. Aima. Ještě v sirotčinci začal F. studovat | ||
+ | dětskou operu skladatele H. Krásy a libretisty A. Hoffmeistra | ||
+ | ''Brundibár'', jejíž první provedení se konalo koncem 1942 ve vinohradském | ||
+ | Hagiboru. Po příjezdu do Terezína transportem | ||
+ | De (5. 7. 1943) pokračoval F. v hudebním nastudování opery, | ||
+ | jejíž klavírní výtah pronesl do ghetta, s terezínskými dětmi. | ||
+ | Premiéra se konala 23. 9. 1943 a dočkala se celkem padesáti | ||
+ | pěti repríz, čímž se po válce stala nejúspěšnějším a mediálně | ||
+ | nejslavnějším divadelním činem v ghettu. Mimoto zřídil | ||
+ | F. v Terezíně smíšený dětský sbor a byl jedním z hlavních organizátorů | ||
+ | nelegálního školního vzdělávání terezínské mládeže. | ||
+ | Se svým otcem byl 28. 9. 1944 transportován do koncentračního | ||
+ | tábora Osvětim, osvobození se dočkal v pracovním táboře Gleiwitz (dnes Gliwice v Polsku). Po válce přijal jméno Franěk a vystudoval na Filozofické fakultě UK pedagogiku, psychologii | ||
+ | a filozofii (PhDr.). Nejprve pracoval v základním školství, | ||
+ | 1963–77 byl ředitelem Akademického gymnázia ve Štěpánské | ||
+ | ulici, patřil k nejoblíbenějším a nejváženějším pražským gymnazijním | ||
+ | ředitelům s vysokou autoritou u žáků i kolegů. 1965 | ||
+ | publikoval vzpomínkovou brožuru ''Terezínská škola''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Almanach Akademického gymnázia, 1985, s. 72–73; T. Katz, Vzpomínka | ||
+ | na strýčka Rudlu, in: Věstník židovských náboženských obcí v Československu | ||
+ | 45, č. 11, 1983, s. 8; B. Červinková, Hans Krása. Život a dílo skladatele, | ||
+ | 2003, s. 162–165, 199–202. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Divadelní ústav, Praha, knihovna (dokumentace, Brundibár). | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] |
Verze z 14. 11. 2017, 15:34
Rudolf FRANĚK | |
Narození | 23.9.1921 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 5.6.1983 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137155 |
FRANĚK, Rudolf (vl. jm. Freudenfeld, Rudolf ), * 23. 9. 1921 Praha, † 5. 6. 1983 Praha, pedagog
Jeho otec Otto F. (1891–1944) byl ředitelem Židovského sirotčince v pražské Belgické ulici. Po gymnazijních studiích nastoupil F. 1939 do tohoto zařízení jako vychovatel. Od mládí vykazoval hudební a humanitní nadání, soukromě se vzdělával v hudbě u V. B. Aima. Ještě v sirotčinci začal F. studovat dětskou operu skladatele H. Krásy a libretisty A. Hoffmeistra Brundibár, jejíž první provedení se konalo koncem 1942 ve vinohradském Hagiboru. Po příjezdu do Terezína transportem De (5. 7. 1943) pokračoval F. v hudebním nastudování opery, jejíž klavírní výtah pronesl do ghetta, s terezínskými dětmi. Premiéra se konala 23. 9. 1943 a dočkala se celkem padesáti pěti repríz, čímž se po válce stala nejúspěšnějším a mediálně nejslavnějším divadelním činem v ghettu. Mimoto zřídil F. v Terezíně smíšený dětský sbor a byl jedním z hlavních organizátorů nelegálního školního vzdělávání terezínské mládeže. Se svým otcem byl 28. 9. 1944 transportován do koncentračního tábora Osvětim, osvobození se dočkal v pracovním táboře Gleiwitz (dnes Gliwice v Polsku). Po válce přijal jméno Franěk a vystudoval na Filozofické fakultě UK pedagogiku, psychologii a filozofii (PhDr.). Nejprve pracoval v základním školství, 1963–77 byl ředitelem Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici, patřil k nejoblíbenějším a nejváženějším pražským gymnazijním ředitelům s vysokou autoritou u žáků i kolegů. 1965 publikoval vzpomínkovou brožuru Terezínská škola.
L: Almanach Akademického gymnázia, 1985, s. 72–73; T. Katz, Vzpomínka na strýčka Rudlu, in: Věstník židovských náboženských obcí v Československu 45, č. 11, 1983, s. 8; B. Červinková, Hans Krása. Život a dílo skladatele, 2003, s. 162–165, 199–202.
P: Divadelní ústav, Praha, knihovna (dokumentace, Brundibár).
Martin Kučera