FRANCKEL Josua 20.10.1821-28.4.1896

Z Personal
Josua FRANCKEL
Narození 20.10.1821
Místo narození Brno
Úmrtí 28.4.1896
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 334-335
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55594

FRANCKEL, Josua (též FRANCKL, FRANKL, Adolf ), * 20. 10. 1821 Brno, † 28. 4. 1896 Vídeň (Rakousko), divadelní ředitel, režisér, básník

Narodil se v zámožné židovské rodině Samsona F., obchodníka, majitele vinopalny a familianta v Hodoníně, a Elise, roz. Jeitelesové. Měl dva starší umělecky nadané bratry. Vystudoval gymnázium a dvouletou filozofickou přípravku v rodišti a na vídeňské polytechnice vyšší matematiku, mechaniku, strojírenství a stavitelství. Po revoluci 1848, které se zúčastnil jako legionář a protirežimní básník, uprchl do Německa. V Lipsku 1849 zveřejnil sbírku politických básní Wiener Gräber, za kterou byl později znovu pronásledován. Ve Výmaru a Jeně studoval humanitní obory – historii, estetiku, německou a cizí literaturu (PhDr. 1851). Od 1854 žil jako spisovatel v Drážďanech, kde se stýkal např. s německým dramatikem, spisovatelem a novinářem Karlem Ferdinandem Gutzkowem. Už 1855 byl F. zatčen, převezen do Vídně a přemístěn do Brna, avšak řízení bylo zastaveno a 1858 byl amnestován.

Bez předchozích zkušeností a pouze po vyškolení v základech hudebních nauk u brněnského kapelníka Gottfrieda Riegera působil v rodišti 1866–75 a 1882–86 jako ředitel německého městského divadla (Stadttheater Brünn), a to nejprve Reduty na Zelném trhu, která 1870 vyhořela, dále Prozatímního a nakonec zcela nového Divadla Na Hradbách (dnes Mahenovo). Obě období hodnotilo obecenstvo i tisk spíše negativně kvůli nevyrovnanému rozpočtu, repertoáru, uměleckému vedení, konfliktům v souboru a F. problematické povaze. Přitom se nesporně snažil o vyšší kvalitu, udivoval mimořádným počtem nastudovaných inscenací, uváděl Wagnerovy opery, zval nejlepší vídeňské interprety a měl značný úspěch jako režisér. 1882 otevíral provoz Divadla Na Hradbách, které dostalo hodnotnou budovu a bylo první zcela elektrifikovanou scénou v Evropě (Edisonovy žárovky). Tehdy byla uvedena jeho hra Bei Frau Bruna. Mezitím, 1875–82, se stal divadelním manažerem a operním režisérem scén v Hamburku a Brémách, pak od 1879 hlavním tajemníkem i režisérem vídeňského Městského divadla. Věnoval se spisovatelství i žurnalistice a od 1887 byl sekretářem tamního spolku Deutscher Volkstheater (Německé lidové divadlo). Záhy byl penzionován.

Pravděpodobně v rodišti se 1873 oženil s operní pěvkyní Aurélií, roz. Eversovou, a spolu vychovali dva syny.

L: Wininger 2, s. 278; ÖBL 1, s. 342 (se soupisem literatury); BL 1, s. 373 (se soupisem literatury); Czeike 2, s. 354 (s ověřeným datem úmrtí); A. Rille, Aus dem Bühnenleben Deutsch-Oesterreichs. Die Geschichte des Brünner Stadttheaters (1734–1884), 1885, s. 166–177, 194, 196–208 (se soupisem repertoáru a interpretů); G. Bondi, Fünfundzwanzig Jahre Eigenregie. Geschichte des Brünner Stadttheaters 1882–1907, 1907, s. 241 (rejstřík; obsazení souborů a hostů v sezonách); týž, Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600–1925, 1924, s. 207 (rejstřík); M. Dočkalová, A. F. a německé divadlo v Brně v letech 1866–1875, 2010 (bakalářská diplomová práce, FF MU, Brno); táž, Vybraná kapitola z dějin německého divadla v Brně. A. F., ředitel divadla v letech 1866–1875, in: O divadle 2010, T. Lazorčáková (ed.), 2011, s. 36–40 (http://www.filmadivadlo.cz/cs/knihovna/o_divadle_2010.pdf, stav k 11. 11. 2014); táž, Ředitel A. F. Prameny k německému divadlu v Brně v letech 1866–1875, in: Divadelní revue 23, 2012, č. 1, s. 78–94; táž, in: Česká divadelní encyklopedie; http://encyklopedie.idu.cz/cs/ (se soupisem repertoáru, režií, literatury a pramenů, stav k 11. 11. 2014); http://www.ndbrno.cz/online-archiv/nemecke-divadlo-v-brne (stav k 11. 11. 2014).

P: NA, Praha, matrika narozených židovské náboženské obce Brno, 1813 až 21, fol. 9, č. řádku 61 (http://www.badatelna.eu/fond/1073/); Wiener Stadtund Landesarchiv, Totenbeschauprotokolle, Rolle 520.

Gustav Novotný