FRANKENBERGER Otakar 14.6.1911-6.11.1998: Porovnání verzí

Z Personal
(FRANKENBERGER_Otakar_14.6.1911-6.11.1998)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Otakar FRANKENBERGER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 347
 +
}}
 +
'''FRANKENBERGER, Otakar''', ''* 14. 6. 1911 Praha, † 6. 11. 1998 Praha, vojenský historik''
 +
 
 +
Vnuk lékaře Otakara F. (1852–1915), syn zemědělského
 +
odborníka a vojenského historika Otakara F. (1884–1941).
 +
Po absolutoriu Akademického gymnázia v Praze vystudoval
 +
práva. Pracoval na zemském úřadě v Praze. 1940 se rozhodl
 +
vstoupit do zahraniční armády, na rakousko-jugoslávských
 +
hranicích byl ale chycen a odvlečen do koncentračního tábora.
 +
Prošel Osvětimí, závěr války prožil v Buchenwaldu. Po repatriaci
 +
pracoval na ministerstvu vnitra, odkud byl 1951 propuštěn.
 +
Nastoupil jako úředník v podniku ČSAD. 1955 byl
 +
za pobuřování a nedovolené držení zbraní odsouzen ke třem
 +
letům vězení, která strávil v jáchymovských uranových dolech.
 +
Po návratu pracoval manuálně, naposledy jako pomocný dělník
 +
ve slévárně ČKD. Na konci šedesátých let krátce působil
 +
ve Vojenském historickém ústavu, kde měl na starosti referát
 +
vojenských památek. Po nástupu tzv. normalizace byl penzionován.
 +
Naposledy prováděl na státních hradech a zámcích
 +
(Březnice, Karlštejn, Žleby, Jemniště).
 +
 
 +
Zájem o vojenskou historii zdědil po svém otci. Postupem
 +
doby se vypracoval v uznávaného odborníka a nestora české
 +
vojenské historiografie. Zabýval se především českým středověkem,
 +
později rozšířil svůj zájem na válečné události novější
 +
i novodobé. Ještě jako dělník vydal ceněnou monografii ''Husitské válečnictví po Lipanech'' (1960), kterou navázal na dílo svého otce. Časopisecky uveřejnil řadu odborných studií. Jeho
 +
publikační činnost vrcholila v devadesátých letech, kdy vydal
 +
mj. monografii o maršálu Radeckém a esej ''Rehabilitace české''
 +
''historie'' (vlastním nákladem, 1998).
 +
 
 +
'''D:''' Ekonomické problémy žoldnéřství od konce 15. do počátku 17. století,
 +
in: Historie a vojenství 39, 1990, č. 5, s. 78–105; Václav Radecký z Radče,
 +
1990; Vojevůdce Karel Schwarzenberg, in: Historie a vojenství 40, 1991,
 +
č. 2, s. 3–24; Kdo byl kdo – slavní vojevůdci (s J. Fidlerem), 1997; Zeměbrana
 +
českých zemí v roce 1809, in: J. Samek (ed.), Bitva u Znojma a válka roku
 +
1809, 2009, s. 115–198.
 +
 
 +
'''L:''' D. Líbal, O. F. pětaosmdesátiletý, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 1996,
 +
č. 2, s. 59–60; týž, Zemřel JUDr. O. F., in: tamtéž 1999, č. 1, s. 43–44; O. F. –
 +
V. Hrabák, Jak se Švejk stal komunistou, in: Babylon 19, 2010, č. 12, s. 7.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/144990 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Zdeněk Doskočil
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 17:35

Otakar FRANKENBERGER
Narození 14.6.1911
Místo narození Praha
Úmrtí 6.11.1998
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 347
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137265

FRANKENBERGER, Otakar, * 14. 6. 1911 Praha, † 6. 11. 1998 Praha, vojenský historik

Vnuk lékaře Otakara F. (1852–1915), syn zemědělského odborníka a vojenského historika Otakara F. (1884–1941). Po absolutoriu Akademického gymnázia v Praze vystudoval práva. Pracoval na zemském úřadě v Praze. 1940 se rozhodl vstoupit do zahraniční armády, na rakousko-jugoslávských hranicích byl ale chycen a odvlečen do koncentračního tábora. Prošel Osvětimí, závěr války prožil v Buchenwaldu. Po repatriaci pracoval na ministerstvu vnitra, odkud byl 1951 propuštěn. Nastoupil jako úředník v podniku ČSAD. 1955 byl za pobuřování a nedovolené držení zbraní odsouzen ke třem letům vězení, která strávil v jáchymovských uranových dolech. Po návratu pracoval manuálně, naposledy jako pomocný dělník ve slévárně ČKD. Na konci šedesátých let krátce působil ve Vojenském historickém ústavu, kde měl na starosti referát vojenských památek. Po nástupu tzv. normalizace byl penzionován. Naposledy prováděl na státních hradech a zámcích (Březnice, Karlštejn, Žleby, Jemniště).

Zájem o vojenskou historii zdědil po svém otci. Postupem doby se vypracoval v uznávaného odborníka a nestora české vojenské historiografie. Zabýval se především českým středověkem, později rozšířil svůj zájem na válečné události novější i novodobé. Ještě jako dělník vydal ceněnou monografii Husitské válečnictví po Lipanech (1960), kterou navázal na dílo svého otce. Časopisecky uveřejnil řadu odborných studií. Jeho publikační činnost vrcholila v devadesátých letech, kdy vydal mj. monografii o maršálu Radeckém a esej Rehabilitace české historie (vlastním nákladem, 1998).

D: Ekonomické problémy žoldnéřství od konce 15. do počátku 17. století, in: Historie a vojenství 39, 1990, č. 5, s. 78–105; Václav Radecký z Radče, 1990; Vojevůdce Karel Schwarzenberg, in: Historie a vojenství 40, 1991, č. 2, s. 3–24; Kdo byl kdo – slavní vojevůdci (s J. Fidlerem), 1997; Zeměbrana českých zemí v roce 1809, in: J. Samek (ed.), Bitva u Znojma a válka roku 1809, 2009, s. 115–198.

L: D. Líbal, O. F. pětaosmdesátiletý, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 1996, č. 2, s. 59–60; týž, Zemřel JUDr. O. F., in: tamtéž 1999, č. 1, s. 43–44; O. F. – V. Hrabák, Jak se Švejk stal komunistou, in: Babylon 19, 2010, č. 12, s. 7.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil