FRANKENBERGER Zdeněk 24.1.1892-12.1.1966

Z Personal
Zdeněk FRANKENBERGER
Narození 24.1.1892
Místo narození Praha
Úmrtí 12.1.1966
Místo úmrtí Černošice (u Prahy)
Povolání 15- Lékaři
18- Představitel přírodních věd
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55636

FRANKENBERGER, Zdeněk (též Zdenko), * 24. 1. 1892 Praha, † 12. 1. 1966 Černošice (u Prahy), lékař histolog, embryolog, zoolog

Narodil se v rodině lékaře Otakara F. (1852–1915) a Barbory, roz. Danešové (1867–1971); jeho bratrem byl politik a publicista Otakar F. ml. (1884–1941). F. maturoval 1911 na Akademickém gymnáziu v Praze, vystudoval medicínu na české lékařské fakultě, kde byl promován 1917, poté odešel na frontu. Po skončení války absolvoval studijní pobyt v Paříži (A. Prénant). Již na fakultě pracoval jako demonstrátor Biologického ústavu. Po návratu z Francie se 1920 habilitoval u O. Srdínka pro histologii a embryologii. 1921 přijal řádnou profesuru na nově založené univerzitě ve slovinské Lublani, kde vybudoval ústavy histologický a embryologický. 1922 byl jmenován mimořádným profesorem na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde působil až do 1939 jako přednosta Ústavu všeobecné biologie (1922–27) a Ústavu histologie a embryologie (1927–38), od 1929 rovněž jako přednosta Anatomického ústavu. Řádným profesorem se stal 1927, venia legendi mu bylo 1931 rozšířeno i o normální anatomii. 1930/31 vykonával funkci děkana fakulty. V meziválečném období patřil k nejvýznamnějším osobnostem, které budovaly Univerzitu Komenského. Po vzniku Slovenského státu (1939) musel odejít do Prahy, kde byl až do 1941 přednostou Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty UK. Pracoval jako prosektor vinohradské nemocnice. Během Pražského povstání se věnoval ošetřování raněných v boji o pražský rozhlas. Po válce se vrátil na lékařskou fakultu. 1948 byl nejdříve zproštěn vedení ústavu, 1949 však opět jmenován jeho přednostou. Od 1954 vedl katedru histologie a embryologie. Počátkem 1962 odešel do důchodu. Jeho manželkou byla lékařka Eleonora, roz. Rebensteigrová, s níž měl dceru a dva syny, z nich Zdeněk Frankenberger-Daneš (* 25. 8. 1920, Praha) se stal profesorem geofyziky v USA.

Vytvořil rozsáhlé dílo čítající více než dvě stovky prací. Zahrnulo nejen lékařské obory od histologie přes embryologii až po normální anatomii, ale i přírodovědecké discipliny, např. systematickou zoologii, zoogeografii (k ní ho přivedl matčin nevlastní bratr, profesor geografie na UK Jiří V. Daneš), ekologii, paleontologii či antropologii.

Od středoškolských studií se pod vlivem J. F. Babora věnoval malakologii. První publikaci věnoval morfologii vřetenatek a měkkýšů na Šumavě. Od 1914 publikoval v německých a rakouských odborných časopisech. Napsal tři desítky článků o recentních a fosilních měkkýších z českých zemí, Dalmácie a Kavkazu, jejich systematice, morfologii, anatomii, histologii, evoluci, zoogeografii a paleozoogeografii. Udržoval kontakty a polemizoval se zahraničními badateli H. A. Pilsbym, H. v. Iheringem, C. R. Boettgerem ad. Publikoval články o fosilních měkkýších z českého terciéru, 1912 se pokusil o systematiku skupiny Tachea Leach se zařazením fosilních forem mezi recentní, 1914 porovnával nový český nález rodu Clausilia s formou známou z oligocénu z Hochheimu v Porýní. Jako prvý český vědec se 1916 také vyjádřil k teorii stěhování kontinentů (kontinentální drift) Alfreda Wegenera (1912). V dalším období věnoval pozornost srovnávací embryologii a antropologii. Mezi F. ceněná díla se zařadila Stručná učebnice histologie (1948) a Atlas mikroskopické anatomie člověka (1951, s K. Mazancem). Skripta z obecné biologie pro lékaře, která zpracoval jako autor či spoluautor, se stala základní pomůckou během několika desetiletí od etablování oboru před první světovou válkou až do šedesátých let 20. století. Význam neztratily F. práce z dějin věd o životě, monografii věnoval osvícenskému lékaři a přírodovědci J. K. A. Boháčovi (1951). Významně přispěl rovněž k prohloubení purkyňovských bádání. Byl členem učených a odborných společností, např. KČSN, Učené společnosti Šafaříkovy (spoluzakladatel), Československé mammalogické společnosti (předseda), Československé entomologické společnosti (předseda), Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně (čestný člen), Association des Anatomistes či Académie Internationale d’Histoire des Sciences (člen korespondent). Nezastupitelnou roli měl i v tzv. Purkyňově komisi. Redigoval odborné časopisy Naše věda, Biologické listy, Acta anatomica, Československá morfologie ad.

D: výběr: Měkkýší fauna Šumavy, in: Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1910, s. 91–112; Systematický přehled recentních i fosilních Tacheí, in: Sborník Klubu přírodovědeckého v Praze za rok 1911, 1912, s. 67–78; Analytický přehled českých vřetenatek (Clausilia Drap.), in: Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1912, 15, 1912, s. 37–60; Die Clausilien des böhmischen Tertiärs, in: Nachrichtsblatt der Deutschen Malakozoologischen Gesellschaft (Frankfurt am Main) 46, 1914, č. 4, s. 155–162; Česká malakozoologie. Črta historická a programová, in: ČNM 89, 1915, s. 203–207 a 343–348; Příbuzenské vztahy měkkýšů našich třetihor a Wegenerova theorie o vzniku kontinentů, in: tamtéž 90, 1916, s. 341–348 a 427–435; Zur Kenntnis der dalmatinischen Zonitesarten, in: Nachrichtsblatt der Deutschen malakozoologischen Gesellschaft (Frankfurt am Main) 49, 1917, s. 24–27; Fauna Doupovských hor. Mollusca, in: ČNM 94, 1920, s. 52–57; O jeskynním Isopodu Mesoniscus graniger Friv. z Domice, in: Věstník KČSN 1939, 20, s. 1–12; O původu člověka, 1941; Kmen: Měkkýši – Mollusca, in: Klíč zvířeny ČSR 1, 1954, s. 327 až 369; Anthropologie starého Slovenska, Bratislava 1935; Embryologie, 1936 (s J. Florianem); Anthropologické studie ze Slovenska, Bratislava 1936; O původu člověka, 1941; T. H. Huxley, 1947; Základy embryologie člověka, 1948; Purkyňovy přednášky z embryologie před 100 lety, 1950; Srovnávací embryologie a fylogeneze, 1955; Fauna ČSR (sv. 14), 1959; Obecná biologie, 1957 (s B. Krajníkem); Obecná biologie, 1960; Obecná biologie, 1962 (s B. Seklou); Embryologie, 1965 (reedice 1967–71, 1986); Antropologie, 1967 (s H. Malou a kol.).

L: MSN 2, s. 852; OSND 2/1, s. 729; NGS 2, s. 699; BSPLF 1, s. 197–198; Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 100; ČsB 1, nestr.; I. Flasar, Z. F. (1892–1966), in: Archiv für Molluskenkunde (Frankfurt am Main) 95, 1966, č. 5–6, s. 337–340 (bibliografie malakologických a paleomalakologických prací); Koleška, s. 57–59; ESL 2, s. 114; SBS 2, s. 117 až 118 (se soupisem díla a literatury); ČBS, s. 152; Tomeš 1, s. 336; Priekopníci, rejstřík a zvl. s. 123–124; J. Mlynárik, Českí profesori na Slovensku 1, 1994, s. 55–56; nekrology: O. Matoušek, Zemřel prof. F., in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky 1966, č. 4–5 (24–25), s. 123–124; Bratislavské lekárske listy 46, 1966, s. 448; ČLČ 105, 1966, s. 327–328; 50 rokov Univerzity Komenského, O. Dolan (ed.), Bratislava 1969, s. 27 až 44; M. Tichý – K. Kapeller, Začiatky Lekárskej fakulty UK v Bratislave. Profesor F. a kompletizácia fakulty, in: Československé zdravotnictví 33, 1985, s. 395–399; J. Kremerová, Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 36; M. Beniak – M. Tichý, Dejiny lekárskej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave 1, Bratislava 1992, s. 60, 122–128, 136; P. Vlašímský, MUDr. Z. F., první český stoupenec hypotézy kontinentálního driftu, in: Zpravodaj České geologické společnosti 15, 2012, s. 18–21.

P: Archiv UK, Praha, LF UK, osobní spis; tamtéž, Biologický ústav; Archiv Univerzity Komenského, Bratislava, LF osobní spis; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 130, obraz 301; Archiv hl. města Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (1920), kart. 64, č. 364.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Michal V. Šimůnek, Pavel Vlašímský