FRANTA ŠUMAVSKÝ Josef 27.11.1796-22.12.1857: Porovnání verzí

Verze z 16. 11. 2017, 16:50

Josef FRANTA ŠUMAVSKÝ
Narození	27.11.1796
Místo narození	Poleňka (u Klatov)
Úmrtí	22.12.1857
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatelbr />55- Jazykovědec 68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55661

FRANTA ŠUMAVSKÝ, Josef, * 27. 11. 1796 Poleňka (u Klatov), † 22. 12. 1857 Praha, pedagog, spisovatel, lexikograf

Pocházel z chudé venkovské rodiny Adama F. († 1837) a Anny, roz. Ticháčkové († 1832). Byl třetím z řady početných sourozenců. Na základě nepřesné informace některých F. současníků se občas uvádí chybné datum narození 1797. F. otec, venkovský tesař, pracoval zpočátku jako podruh. 1797 však za podpory příbuzných koupili rodiče vlastní domek se zahrádkou v nedalekém Pušperku. Později se jim podařilo získat v místě větší dům s polem a loukou. K mírnému sociálnímu vzestupu přispívaly prací také děti.

Školu, venkovskou triviálku, začal F. navštěvovat 1803 v obci Poleň nedaleko rodiště. Ve škole se vedle čtení, psaní, počtů a dalších předmětů naučil hrát na housle, na klarinet a zpívat z listu. Láska k hudbě se u něho projevovala celý život a sblížila ho s poleňským kaplanem Kašparem Němečkem, který objevil jeho studijní vlohy. Pomohl mu připravit se zejména z němčiny ke zkouškám na hlavní škole v Klatovech, a splnit tak zásadní podmínku přijetí na gymnázium, které F. 1814 až 19 absolvoval. Vyrovnával se ovšem s existenčními problémy; prostřednictvím osobních kontaktů i korespondence se sbližoval s představiteli české obrozenecké společnosti. V době gymnazijních studií se F. rozhodl dále se vzdělávat na pražské univerzitě. Praze zůstal věrný až do konce života, s výjimkou krátkých prázdninových pobytů a pracovní epizody, kdy jako soukromý vychovatel pobýval 1828 v Želči na Žatecku. Zajímal ho zejména český jazyk a kolem 1820 ho zasáhly spory mezi přívrženci tzv. starého pravopisu (J. Nejedlý) a moderního, tzv. analogického (V. Hanka). F. jako přívrženec nového psaní se stal Hankovým obdivovatelem. Vedle odborných diskusí a kritického vztahu k úrovni studia na univerzitě poznamenala F. budoucnost vzrůstající bída. Hrozba ztráty jediného pravidelného ročního příjmu čtyřiceti zlatých, vyplácených úspěšnému studentu vrchností, hrabětem Janem Rudolfem Černínem z Chudenic, ho přivedla počátkem dvacátých let 19. století ke dvěma pokusům vyřešit situaci vstupem do pražského benediktinského kláštera Na Slovanech. Klášterní život mu však nevyhovoval. 1823 se znovu zapsal jako světský student na univerzitu, kterou 1824 úspěšně zakončil.

Praktické uplatnění hledal jako spisovatel, vychovatel a učitel, vždy chtěl současně prospět českému národu. 1829 vydal první odbornou práci Zastaralé formy českého slovesa. K propagaci české literární činnosti založil s přáteli 1830 časopis Čechoslav, který vycházel tři roky, 1833 vydal s J. S. Tomíčkem a K. S. Amerlingem národní pověsti Slovanka. Ve stejné době se začal prakticky i teoreticky věnovat též otázkám předškolní výchovy dětí. Působil jako pomocný nehonorovaný učitel ve Svobodově vzorné opatrovně v Praze Na Hrádku a pomáhal jejímu řediteli J. Svobodovi při přípravě učebnice Školka. Poznatky z práce v opatrovně využil 1840 ve vlastní Malé čítance a dalších metodických pracích určených především venkovským triviálkám. 1837 uveřejnil s N. Vaňkem Mluvnici jazyka českého. Pracoval současně jako editor. 1837 připravil k vydání Blahoslavův Život Jana Augusty. Tehdy poprvé připojil ke svému jménu označení Šumavský. Spolupracoval na edici díla Viktorina Kornela ze Všehrd O právích a súdech země České (1841). Počátkem čtyřicátých let připravoval dvousvazkový Německo-český slovník, který měl doplňovat dílo J. Jungmanna. Jako jeden z prvních v něm využil novodobého českého pravopisu (1844, 1846). Publikační činnost doplňoval kulturně-společenskými aktivitami, organizoval české bály, vyučoval češtinu v tzv. Žofínské akademii, přispíval populárními články do Včely, Květů, Vlastimilu. Jako učitel češtiny působil F. také ve vzdělávacím ústavu K. S. Amerlinga Budeč.

F. se několikrát snažil prostřednictvím pedagogické práce dosáhnout existenční jistoty. Pokusy získat v Praze a Olomouci univerzitní profesuru českého jazyka nebo srovnávacího slovanského jazykozpytu před i po revoluci 1848 skončily neúspěšně. 1846–48 učil češtinu na hlavní pražské židovské škole. 1848–50 se stal prozatímním profesorem češtiny na staroměstském gymnáziu. Nadějnou pracovní kariéru ukončil konflikt s místodržitelem, baronem K. Mecsérym, který i do budoucna neblaze poznamenal F. snahy uplatnit se ve veřejném školství. Úřady mu nezapomněly ani aktivity z revolučních let 1848–49, kdy byl členem Národního výboru, podílel se na přípravách Slovanského sjezdu, účastnil se v hodnosti poručíka činnosti spolku Svornost, včetně bojů na barikádách, a zapojil se i do tajného spolku Repeal. Později pomáhal ohroženým přátelům k útěku z Prahy před perzekucí. Od konce čtyřicátých let až do smrti se soustředil na tvorbu slovníků. Připravil pro praktické použití jednosvazkový Česko-německý slovník (1851), ten však byl s tisíci tři sta stranami stále příliš obsáhlý. Potřebám veřejnosti a škol vyšel proto vstříc kapesními úpravami Německo-českého (1853) a Česko-německého (1854) slovníku, pomáhal mu při tom synovec Josef Rank (1833–1912). Za vrchol celoživotní slovníkářské práce považoval tzv. všeslovanský slovník (srovnávací slovník slovanských jazyků), který však nedokončil a dílo 1852 uvázlo ve druhé části. Publikace vzhledem k době vydání, která nepřála českým národním snahám, i kvůli volbě latinky, nevhodné pro část slovanského světa, neměla úspěch. Také v padesátých letech přispíval do časopisů odbornými studiemi (např. v Časopise českého musea uveřejnil 1852 významný Příspěvek k lepšímu poznání slovanského slovesa a jeho poměru ke greckému). Od 1848 redigoval a psal pro české učitelské periodikum Posel z Budče. Navzdory mnohým záslužným publikacím a rozsáhlé kulturně- organizační i pedagogické činnosti nebyl F. za života ani později dostatečně oceněn. Zemřel v chudobě a pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.

V soukromí neuspěl ve vztahu k Bohuslavě Rajské, která se provdala za přítele F. L. Čelakovského. Jeho domácnost vedla po smrti rodičů sestra Markéta F. (1807–1897), patřil k ní také synovec J. Rank, který strýci ve starším věku ve slovníkářské práci pomáhal. F. na něj převedl autorská práva ke slovníkům, aby ho zabezpečil. F. díla si vážila B. Němcová a velkým ctitelem, který připomínal jeho památku, byl J. Neruda.

L: Deník J. F. Š., A. K. Viták (ed.), in: Studentské listy 2, 1882, č. 1; J. F. Š.: Mé mládí, J. Biskup (ed.), in: Vlastivědná knižnice Klatovska 2, 5. řada, 1940; J. F. Š. Ze života a díla, M. Kaňák (ed.), 1965. Nekrology: (sine), in: Lumír 7, 1857, s. 1242–1243; B. Němcová, in: Posel z Prahy 2, 1858, s. 55–62; J. Rank, Životopisný náčrt, in: Českomoravská pokladnice 3, 1858, s. 81–86; týž, J. F. Š, in: Zlatá Praha 3, 1886, č. 36, s. 570–571; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, 1885, s. 99–100; (sine), J. F. Š., Humoristické listy 28, 1886, č. 35, s. 288; M. Kaňák, J. F. Š., 1975 (se soupisem pramenů a literatury); Dějiny české literatury 2, F. Vodička (ed.), 1960, s. 609; LČL 1, s. 737–739 (se soupisem díla a literatury); M. Kudělka – Z. Šimeček – R. Večerka, Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku šedesátých let 19. století, 1995, s. 275–276; J. Černý – J. Holeš, Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 167–169.

P: Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, J. F., Upomínky ze života starého studenta, rukopisné paměti; Archiv hl. m. Prahy, osobní fond Josef Rank (mj. rukopisy slovníků).

Pavla Vošahlíková