FRANTA Bohuslav 8.5.1861-24.4.1929: Porovnání verzí

Z Personal
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.5.1861
 
| datum narození = 8.5.1861
| místo narození = Poděbrady, o. Nymburk
+
| místo narození = Poděbrady
 
| datum úmrtí = 24.4.1929
 
| datum úmrtí = 24.4.1929
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />43- Významný představitel obecní správy
43- Významný představitel obecní správy
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohuslav FRANTA
+
}}
 +
'''FRANTA, Bohuslav''', ''* 8. 5. 1861 Poděbrady, † 24. 4. 1929 Praha, politik, správní úředník''
 +
 
 +
Syn filologa, gymnazijního ředitele v Rychnově nad Kněžnou
 +
Ondřeje F. (* 1. 1. 1829 Poleň /u Klatov/, † 27. 7. 1900 Praha),
 +
bratr Jaroslava F. (1865–1947) a Zdeňka F. (1868–1943).
 +
Gymnázium studoval v Hradci Králové, 1873 přestoupil
 +
na pražské Akademické gymnázium, od 1879 byl posluchačem
 +
Právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity (na české
 +
části školy, JUDr. 1886). Po jednoroční soudní praxi vstoupil
 +
do služeb zemského výboru pro Království české, v němž postupně
 +
pracoval v odborech pro věci obecní, okresní, školské
 +
a stavební, posléze jako odborový přednosta třetího odboru pro věci stavební a komunální. Vypracoval osnovu nového stavebního
 +
řádu pro Prahu a okolí s obsáhlou důvodovou zprávou
 +
o stavebním zákonodárství v Evropě. Byl členem vedení
 +
Ústřední matice školské, místopředsedou Národní jednoty
 +
severočeské a členem Národní rady české, v nichž zastupoval
 +
zájmy mladočeské strany. 1890 řídil českou kancelář pro sčítání
 +
lidu. Byl šéfredaktorem menšinového časopisu ''Česká stráž'' a redaktorem
 +
mladočeské ''Nové české revue''. Uveřejnil řadu příspěvků
 +
k zákonodárství ochrany stavebních památek. 1895 vydal
 +
turistického průvodce ''Z Tyrol'', zabýval se redigováním a psaním
 +
českých bedekerů (''Slovinské Alpy'', ''Moře adriatické''), řídil první
 +
orgán českého alpinismu ''Alpský věstník'', zasloužil se o postavení
 +
dosud existující České chaty (Češka koča) v Savinjských Alpách.
 +
1913 vydal zásadní politický spis ''Parlamentní právo žen''.
 +
Byl přímým účastníkem Kramářovy reorganizace mladočeské
 +
strany a od 1907–18 členem jejího výkonného výboru.
 +
Od 1911 zasedal v poslanecké sněmovně říšské rady, jako první
 +
parlamentní řečník v monarchii podal ústavnímu výboru parlamentu
 +
zprávu o politických právech žen. Z pověření předsedy
 +
mladočeské strany K. Kramáře se v prosinci 1914 setkal
 +
ve Švýcarsku s ruským emisarem V. P. Svatkovským, na jehož
 +
dotaz odpověděl, že v českých zemích nejsou revoluční podmínky.
 +
Od počátku 1915 byl členem vedení tajného výboru
 +
Maffie, v mladočeské straně předsedal po zatčení K. Kramáře
 +
a A. Rašína nelegálnímu odbojovému vedení strany, které čelilo
 +
aktivistickému akčnímu výboru. Politicky řídil tajemníka
 +
F. Síse a jeho revui ''Národ''. Po obnovení parlamentní činnosti
 +
podal 5. 6. 1917 zákonnou předlohu, tzv. lex Franta, která
 +
ustanovila, že ve stenografických protokolech parlamentních
 +
jednání musely být neněmecké řeči poslanců zaznamenávány
 +
v originálním znění, nikoli v německém překladu. Na parlamentní
 +
půdě patřil k předním odpůrcům dynastické a kompromisní
 +
politiky. V Národním výboru československém byl
 +
významným členem komise pro přípravu zákonodárství samostatného
 +
státu. 1918–20 předsedal zemskému správnímu výboru,
 +
byl činný ve státoprávní (od 1919 národní) demokracii,
 +
poslancem Revolučního národního shromáždění, 1920–25 senátorem
 +
a předsedou zemského výboru národně demokratické
 +
strany, 1924–25 místopředsedou senátu. Pro vleklou chorobu
 +
se 1925 vzdal všech funkcí.
 +
 
 +
'''L:''' Album representantů, s. 941; OSN 28, s. 447; OSND 2/1, s. 732; MSN 2,
 +
s. 861; AČP, s. 104; nekrolog, in: Národní listy 25. 4. 1929, s. 1–2; Slovník
 +
prvního československého odboje, 1995, s. 43; Tomeš 1, s. 336–337;
 +
M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916
 +
až 1918, 1968, passim; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und
 +
politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012,
 +
s. A 109–111 (s bibliografií a další literaturou).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv NM, Praha, osobní pozůstalost.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/247405 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
  OSN/D II/1, 732; 1. odboj, 43;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:43- Významný představitel obecní správy]]
 
[[Kategorie:43- Významný představitel obecní správy]]
 +
 
[[Kategorie:1861]]
 
[[Kategorie:1861]]
 
[[Kategorie:Poděbrady]]
 
[[Kategorie:Poděbrady]]
 
[[Kategorie:1929]]
 
[[Kategorie:1929]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 12. 1. 2019, 02:41

Bohuslav FRANTA
Narození 8.5.1861
Místo narození Poděbrady
Úmrtí 24.4.1929
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
43- Významný představitel obecní správy
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55654

FRANTA, Bohuslav, * 8. 5. 1861 Poděbrady, † 24. 4. 1929 Praha, politik, správní úředník

Syn filologa, gymnazijního ředitele v Rychnově nad Kněžnou Ondřeje F. (* 1. 1. 1829 Poleň /u Klatov/, † 27. 7. 1900 Praha), bratr Jaroslava F. (1865–1947) a Zdeňka F. (1868–1943). Gymnázium studoval v Hradci Králové, 1873 přestoupil na pražské Akademické gymnázium, od 1879 byl posluchačem Právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity (na české části školy, JUDr. 1886). Po jednoroční soudní praxi vstoupil do služeb zemského výboru pro Království české, v němž postupně pracoval v odborech pro věci obecní, okresní, školské a stavební, posléze jako odborový přednosta třetího odboru pro věci stavební a komunální. Vypracoval osnovu nového stavebního řádu pro Prahu a okolí s obsáhlou důvodovou zprávou o stavebním zákonodárství v Evropě. Byl členem vedení Ústřední matice školské, místopředsedou Národní jednoty severočeské a členem Národní rady české, v nichž zastupoval zájmy mladočeské strany. 1890 řídil českou kancelář pro sčítání lidu. Byl šéfredaktorem menšinového časopisu Česká stráž a redaktorem mladočeské Nové české revue. Uveřejnil řadu příspěvků k zákonodárství ochrany stavebních památek. 1895 vydal turistického průvodce Z Tyrol, zabýval se redigováním a psaním českých bedekerů (Slovinské Alpy, Moře adriatické), řídil první orgán českého alpinismu Alpský věstník, zasloužil se o postavení dosud existující České chaty (Češka koča) v Savinjských Alpách. 1913 vydal zásadní politický spis Parlamentní právo žen. Byl přímým účastníkem Kramářovy reorganizace mladočeské strany a od 1907–18 členem jejího výkonného výboru. Od 1911 zasedal v poslanecké sněmovně říšské rady, jako první parlamentní řečník v monarchii podal ústavnímu výboru parlamentu zprávu o politických právech žen. Z pověření předsedy mladočeské strany K. Kramáře se v prosinci 1914 setkal ve Švýcarsku s ruským emisarem V. P. Svatkovským, na jehož dotaz odpověděl, že v českých zemích nejsou revoluční podmínky. Od počátku 1915 byl členem vedení tajného výboru Maffie, v mladočeské straně předsedal po zatčení K. Kramáře a A. Rašína nelegálnímu odbojovému vedení strany, které čelilo aktivistickému akčnímu výboru. Politicky řídil tajemníka F. Síse a jeho revui Národ. Po obnovení parlamentní činnosti podal 5. 6. 1917 zákonnou předlohu, tzv. lex Franta, která ustanovila, že ve stenografických protokolech parlamentních jednání musely být neněmecké řeči poslanců zaznamenávány v originálním znění, nikoli v německém překladu. Na parlamentní půdě patřil k předním odpůrcům dynastické a kompromisní politiky. V Národním výboru československém byl významným členem komise pro přípravu zákonodárství samostatného státu. 1918–20 předsedal zemskému správnímu výboru, byl činný ve státoprávní (od 1919 národní) demokracii, poslancem Revolučního národního shromáždění, 1920–25 senátorem a předsedou zemského výboru národně demokratické strany, 1924–25 místopředsedou senátu. Pro vleklou chorobu se 1925 vzdal všech funkcí.

L: Album representantů, s. 941; OSN 28, s. 447; OSND 2/1, s. 732; MSN 2, s. 861; AČP, s. 104; nekrolog, in: Národní listy 25. 4. 1929, s. 1–2; Slovník prvního československého odboje, 1995, s. 43; Tomeš 1, s. 336–337; M. Paulová, Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916 až 1918, 1968, passim; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 109–111 (s bibliografií a další literaturou).

P: Archiv NM, Praha, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera