FRANTA Ivan 21.8.1904-22.1.1975: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 353
 
}}
 
}}
 
'''FRANTA, Ivan''', ''* 21. 8. 1904 Vysoké Mýto, † 22. 1. 1975 Praha, chemik''
 
'''FRANTA, Ivan''', ''* 21. 8. 1904 Vysoké Mýto, † 22. 1. 1975 Praha, chemik''

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 17:42

Ivan FRANTA
Narození 21.8.1904
Místo narození Vysoké Mýto
Úmrtí 22.1.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 353

FRANTA, Ivan, * 21. 8. 1904 Vysoké Mýto, † 22. 1. 1975 Praha, chemik

Pocházel z rodiny gymnazijního profesora Ivana F. (otce pěti dětí). Po absolvování Vyšší průmyslové školy v Praze F. studoval 1923–28 na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT (VŠCHT). Ještě před dokončením studia pracoval 1928/29 jako demonstrátor, 1929–33 byl asistentem v Ústavu technologie látek výbušných a organických. Zabýval se chemií olejů, pryskyřic a kaučuků. 1933 obhájil disertační práci Studie o lacích kaučukoolejnatých a stal se doktorem technických věd. V následujících letech vedl gumárenskou laboratoř ve firmě Baťa ve Zlíně (1933–38) a v závodě Fatra Napajedla vybudoval 1938–45 laboratoř zajišťující výrobu lisované technické pryže, pogumovaných tkanin, plynových masek, ochranných oděvů, hadic aj. Věnoval se i výzkumu plastů, hlavně PVC. Současně přednášel gumárenskou technologii na Vyšší průmyslové škole chemické a ve Studijním ústavu ve Zlíně, z oboru zpracoval první česká skripta. Po válce se stal technickým vedoucím závodu a 1946 podnikovým ředitelem Fatry Napajedla, n. p. Jeho zásluhou se tamní závod specializoval výhradně na zpracování plastů. 1949 byl pověřen vybudováním a řízením ústavu gumárenské technologie ve Zlíně, o rok později se na Vysoké škole technické v Brně habilitoval. 1953 vzniklo na katedře plastických hmot pražské VŠCHT oddělení zpracování kaučuků a plastických hmot a v následujícím roce katedra technologie kaučuku a plastických hmot. F., který v té době přešel natrvalo do Prahy, byl ustanoven jejím vedoucím. 1955 byl jmenován profesorem, 1956–58 a 1964–69 zastával funkci děkana Fakulty organické technologie VŠCHT, kde předsedal komisi pro obhajoby kandidátských i doktorských disertací pro obor technologie makromolekulárních látek, členem těchto komisí se stal i na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a na VŠCHT v Pardubicích. Byl předsedou redakční rady časopisu Plastické hmoty a kaučuk, autorem a spoluautorem několika knižních publikací a více než osmdesáti vědeckých článků, projektů a patentů z oboru zpracování polymerů. Patřil k nositelům četných vyznamenání za zásluhy o rozvoj československého chemického průmyslu a k mezinárodně respektovaným odborníkům svého oboru.

D: výběr: Polyvinylchlorid (PVC, s F. Gřundělem), 1953; Polichlorek winylu (s týmž), Warszawa 1955; Gumárenská technologie 1–2, 1953, 1969.

L: ČBS, s. 153; Tomeš 1, s. 337; nekrolog, in: Plasty a kaučuk 12, 1975, č. 3, s. 85–86; Chemický průmysl 25, 1975, č. 3, příl., s. 3–4; Lidová demokracie 23. 1. 1975, s. 4; A. Andrle, Osobnosti Vysokého Mýta 1310–2001, [2001], s. 140–151; M. Schätz, Historie výuky chemie. Osobnosti a události, 2002, s. 152n.; V. Ducháček, Ke 100. výročí narození prof. Ing. Dr. I. F., in: Chemické listy 98, 2004, s. 453–454.

Ivo Kraus