FRANTA Jiří 31.8.1899-2.2.1945: Porovnání verzí
(FRANTA_Jiří_31.8.1899-2.2.1945) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Lipník nad Bečvou | | místo narození = Lipník nad Bečvou | ||
| datum úmrtí = 2.2.1945 | | datum úmrtí = 2.2.1945 | ||
− | | místo úmrtí = Brandenburg-Görden | + | | místo úmrtí = Brandenburg-Görden (Německo) |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FRANTA, Jiří''', ''* 31. 8. 1899 Lipník nad Bečvou, † 2. 2. 1945 Brandenburg-Görden (Německo), lékař oftalmolog, účastník 2. odboje'' | ||
− | + | Syn Zdeňka F. (1868–1943) a Marty, roz. Johnové, vnuk | |
+ | Ondřeje F. (1829–1900). Maturoval na reálném gymnáziu | ||
+ | v Kroměříži (1916, doplňovací maturitu z latiny vykonal | ||
+ | o rok později). 1918 narukoval do armády, nebyl však povolán | ||
+ | na frontu. Zapsal se na Lékařskou fakultu UK v Praze, 1924 | ||
+ | promován MUDr. Během prezenční vojenské služby, kterou | ||
+ | vykonával už v Československu, pracoval 1924–25 jako lékař | ||
+ | interního oddělení divizní nemocnice v Praze na Karlově a roztřiďovací | ||
+ | stanice pro plicní choroby. Od dubna 1925 byl zaměstnán | ||
+ | jako externí lékař v ambulanci univerzitní polikliniky | ||
+ | a současně Hygienického ústavu lékařské fakulty pod vedením | ||
+ | prof. G. Kabrhela. Od července působil na oční klinice, a to | ||
+ | nejprve jako externí lékař, později jako operační elév, demonstrátor, | ||
+ | pomocná vědecká síla a od února 1929 jako sekundární | ||
+ | lékař. 1930 tam byl klinickým asistentem přednosty prof. | ||
+ | R. Kadlického, 1933–34 prvním asistentem. Současně byl | ||
+ | konziliářem pro oční choroby v České zemské dětské nemocnici | ||
+ | na Karlově; od 1928 provozoval vlastní soukromou praxi. | ||
+ | Od 1934 pracoval jako zástupce přednosty očního oddělení | ||
+ | nemocnice v Opavě, záhy se stal přednostou očního oddělení, | ||
+ | 1937 primářem. 1938 se habilitoval z očního lékařství na Lékařské fakultě UK v Praze. Po odtržení pohraničí musel z Opavy odejít, počátkem listopadu 1938 byl přidělen zemským | ||
+ | ústavům v Olomouci. 9. března 1939, krátce před obsazením | ||
+ | zbytku Čech a Moravy, byl ustanoven primářem očního oddělení | ||
+ | Všeobecné veřejné nemocnice v Hradci Králové, kde zůstal | ||
+ | více než dva roky. 1940 se aktivně zapojil do domácího odboje | ||
+ | v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). Fungoval | ||
+ | pod krycím jménem Balcar zejména jako prostředník mezi | ||
+ | hradeckou skupinou a pražským ústředím, resp. jako krajský | ||
+ | vedoucí v Hradci Králové. Podílel se na vydávání časopisu ''Čin'' | ||
+ | a rozšiřování ilegálních tiskovin, např. časopisu ''V boj''. Podporoval | ||
+ | rodiny zatčených a v nemocnici rovněž ukrýval pronásledované. | ||
+ | K jeho blízkým spolupracovníkům patřil sekundář | ||
+ | chirurgického a rentgenologického oddělení Karel Milostný | ||
+ | (popraven 1943). Na podzim 1941 je oba zatklo gestapo. F. byl | ||
+ | po dvou letech věznění 1943 postaven před německý Lidový | ||
+ | soudní dvůr (Volksgerichtshof ) v Berlíně, který ho odsoudil | ||
+ | k smrti a ztrátě občanských práv. Po dalším více než dvouletém | ||
+ | žalářování byl rozsudek v lednu 1945 změněn (i díky | ||
+ | posudku profesorů Z. Stareho a H. Riegera z pražské Německé | ||
+ | univerzity) na osm let káznice, krátce nato však F. na následky | ||
+ | útrap a vyčerpání zemřel. Tragickému osudu neunikla | ||
+ | ani jeho manželka, oční lékařka '''Milada Frantová''', roz. Reimová | ||
+ | (* 28. 9. 1906 Mittelwalde /dnes Międzylesie/ Polsko, | ||
+ | † 24. 10. 1942 Mauthausen, Rakousko), s níž uzavřel sňatek | ||
+ | 1934. Vstoupila rovněž do odbojové organizace PVVZ | ||
+ | a po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha | ||
+ | léčila poraněné oko Janu Kubišovi. Byla zatčena, v září | ||
+ | 1942 odsouzena stanným soudem k trestu smrti, po deportaci | ||
+ | do Malé pevnosti v Terezíně byla převezena do koncentračního | ||
+ | tábora v Mauthausenu, kde byla popravena. | ||
+ | |||
+ | 1946 byl F. vyznamenán Československým válečným křížem | ||
+ | 1939 in memoriam a 1969 i Řádem práce in memoriam. Pamětní | ||
+ | deska (věnovaná rovněž K. Milostnému) byla odhalena | ||
+ | v hradecké nemocnici (1946). | ||
+ | |||
+ | F. patřil k průkopníkům biochemického vyšetřování v oftalmologii. | ||
+ | Nejcennější zůstaly F. práce o biochemii komorové | ||
+ | vody. Zajímal se i o patogenezi a léčbu zeleného zákalu. Během | ||
+ | působení na pražské klinice i v opavské nemocnici přednášel | ||
+ | o těchto otázkách především v Československé oftalmologické | ||
+ | společnosti. I v době věznění se snažil vědecky pracovat, | ||
+ | věnoval se léčbě šedého zákalu, biochemickým problémům | ||
+ | transplantace rohovky ad. Publikoval v českých odborných | ||
+ | periodikách ''Časopis lékařů českých'', ''Praktický lékař'', ''Oftalmologický'' | ||
+ | ''sborník'', ''Československá oftalmologie'' (1933–37 byl členem | ||
+ | redakční rady). 1935–37 podnikl několik studijních cest | ||
+ | do zahraničí (Vídeň, Sofie, Bělehrad, Paříž). Patřil k aktivním | ||
+ | členům Spolku lékařů českých, Československé biologické společnosti, | ||
+ | Československé oftalmologické společnosti (1932–36 | ||
+ | člen výboru), Francouzské oftalmologické společnosti. 1930 | ||
+ | až 34 působil rovněž jako jednatel výboru pražského Deylova | ||
+ | Ústavu slepců. | ||
+ | |||
+ | V meziválečném období byl aktivním členem sociální demokracie | ||
+ | a spolupracovníkem časopisů ''Studentská revue'', ''Nová'' | ||
+ | ''svoboda'' a ''Dělnická osvěta''; spolupracoval i s Dělnickou akademií. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' BSPLF 1, s. 198; ČBS, s. 153; Tomeš 1, s. 337; Persekuce českého | ||
+ | studenstva za okupace, J. Bartík – F. Kropáč (eds.), in: Dokumenty doby, | ||
+ | řada 1, sv. 2, 1945, s. 146; Naši mučedníci, in: Věstník lékařů českých | ||
+ | 57, 1945, s. 223, 293; J. Ogoun, Pravda o Heydrichovi, 1945, passim; | ||
+ | F. Bedrna, In memoriam, in: ČLČ 85, 1946, s. 780; Právo lidu 3. 2. 1946, | ||
+ | s. 5; J. Kurz, In memoriam Doc. Dr. J. F., in: Československá oftalmologie 4, | ||
+ | 1948, s. 52–53; J. Otradovec, Autorský a věcný rejstřík Ofthalmologického | ||
+ | sborníku a Československé ofthalmologie, 1960, s. 9; V. Kadlecová, Vědecká | ||
+ | práce doc. dra. J. F. v káznici, in: Minulost a budoucnost oftalmologie, | ||
+ | V. Doležalová (ed.), 1979, s. 130–136; O. Kotík, Doc. MUDr. J. F., in: | ||
+ | Zdravotnické noviny 34, 1985, s. 3; M. Havránková, Vzpomínka na oběti | ||
+ | nacistické perzekuce z řad profesorů a docentů Univerzity Karlovy, in: Zprávy | ||
+ | AUK 7, 1985; V. Bošková, Nezradili přísahu Hippokratovu, in: Zdravotnické | ||
+ | noviny 35, 1986, s. 9; J. Brunclík – R. Hlušičková, Lidé z Obrany národa | ||
+ | a spolupracovníci časopisu V boj ve východních Čechách 1939–1940, in: | ||
+ | Sborník prací východočeských archivů, suppl. 3, 2006; J. Brunclík, Docent | ||
+ | MUDr. J. F., in: Královéhradecko 4, 2007, s. 99–122. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv UK, Praha, fond LF UK, osobní spis F. J.; Všeodborový archiv, | ||
+ | Praha, osobní spis F. J.; Archiv bezpečnostních složek, Praha, 141-269-19; tamtéž, 141-269-20; tamtéž 141-269-21; tamtéž, 302-49-10; tamtéž, 52-38-4; tamtéž, S-500-5 (Seznam popravených vězňů české národnosti | ||
+ | v Brandenburg-Görden); NA, Praha, fond Drtina – AMV 7, k. 7, sign. 7-1-71; tamtéž, fond PŘ 1931–40, k. 5827, sign. F1341/5 F. J. | ||
+ | |||
+ | Michal V. Šimůnek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 16. 11. 2017, 16:37
Jiří FRANTA | |
Narození | 31.8.1899 |
---|---|
Místo narození | Lipník nad Bečvou |
Úmrtí | 2.2.1945 |
Místo úmrtí | Brandenburg-Görden (Německo) |
Povolání | 15- Lékaři |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68174 |
FRANTA, Jiří, * 31. 8. 1899 Lipník nad Bečvou, † 2. 2. 1945 Brandenburg-Görden (Německo), lékař oftalmolog, účastník 2. odboje
Syn Zdeňka F. (1868–1943) a Marty, roz. Johnové, vnuk Ondřeje F. (1829–1900). Maturoval na reálném gymnáziu v Kroměříži (1916, doplňovací maturitu z latiny vykonal o rok později). 1918 narukoval do armády, nebyl však povolán na frontu. Zapsal se na Lékařskou fakultu UK v Praze, 1924 promován MUDr. Během prezenční vojenské služby, kterou vykonával už v Československu, pracoval 1924–25 jako lékař interního oddělení divizní nemocnice v Praze na Karlově a roztřiďovací stanice pro plicní choroby. Od dubna 1925 byl zaměstnán jako externí lékař v ambulanci univerzitní polikliniky a současně Hygienického ústavu lékařské fakulty pod vedením prof. G. Kabrhela. Od července působil na oční klinice, a to nejprve jako externí lékař, později jako operační elév, demonstrátor, pomocná vědecká síla a od února 1929 jako sekundární lékař. 1930 tam byl klinickým asistentem přednosty prof. R. Kadlického, 1933–34 prvním asistentem. Současně byl konziliářem pro oční choroby v České zemské dětské nemocnici na Karlově; od 1928 provozoval vlastní soukromou praxi. Od 1934 pracoval jako zástupce přednosty očního oddělení nemocnice v Opavě, záhy se stal přednostou očního oddělení, 1937 primářem. 1938 se habilitoval z očního lékařství na Lékařské fakultě UK v Praze. Po odtržení pohraničí musel z Opavy odejít, počátkem listopadu 1938 byl přidělen zemským ústavům v Olomouci. 9. března 1939, krátce před obsazením zbytku Čech a Moravy, byl ustanoven primářem očního oddělení Všeobecné veřejné nemocnice v Hradci Králové, kde zůstal více než dva roky. 1940 se aktivně zapojil do domácího odboje v rámci Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). Fungoval pod krycím jménem Balcar zejména jako prostředník mezi hradeckou skupinou a pražským ústředím, resp. jako krajský vedoucí v Hradci Králové. Podílel se na vydávání časopisu Čin a rozšiřování ilegálních tiskovin, např. časopisu V boj. Podporoval rodiny zatčených a v nemocnici rovněž ukrýval pronásledované. K jeho blízkým spolupracovníkům patřil sekundář chirurgického a rentgenologického oddělení Karel Milostný (popraven 1943). Na podzim 1941 je oba zatklo gestapo. F. byl po dvou letech věznění 1943 postaven před německý Lidový soudní dvůr (Volksgerichtshof ) v Berlíně, který ho odsoudil k smrti a ztrátě občanských práv. Po dalším více než dvouletém žalářování byl rozsudek v lednu 1945 změněn (i díky posudku profesorů Z. Stareho a H. Riegera z pražské Německé univerzity) na osm let káznice, krátce nato však F. na následky útrap a vyčerpání zemřel. Tragickému osudu neunikla ani jeho manželka, oční lékařka Milada Frantová, roz. Reimová (* 28. 9. 1906 Mittelwalde /dnes Międzylesie/ Polsko, † 24. 10. 1942 Mauthausen, Rakousko), s níž uzavřel sňatek 1934. Vstoupila rovněž do odbojové organizace PVVZ a po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha léčila poraněné oko Janu Kubišovi. Byla zatčena, v září 1942 odsouzena stanným soudem k trestu smrti, po deportaci do Malé pevnosti v Terezíně byla převezena do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde byla popravena.
1946 byl F. vyznamenán Československým válečným křížem 1939 in memoriam a 1969 i Řádem práce in memoriam. Pamětní deska (věnovaná rovněž K. Milostnému) byla odhalena v hradecké nemocnici (1946).
F. patřil k průkopníkům biochemického vyšetřování v oftalmologii. Nejcennější zůstaly F. práce o biochemii komorové vody. Zajímal se i o patogenezi a léčbu zeleného zákalu. Během působení na pražské klinice i v opavské nemocnici přednášel o těchto otázkách především v Československé oftalmologické společnosti. I v době věznění se snažil vědecky pracovat, věnoval se léčbě šedého zákalu, biochemickým problémům transplantace rohovky ad. Publikoval v českých odborných periodikách Časopis lékařů českých, Praktický lékař, Oftalmologický sborník, Československá oftalmologie (1933–37 byl členem redakční rady). 1935–37 podnikl několik studijních cest do zahraničí (Vídeň, Sofie, Bělehrad, Paříž). Patřil k aktivním členům Spolku lékařů českých, Československé biologické společnosti, Československé oftalmologické společnosti (1932–36 člen výboru), Francouzské oftalmologické společnosti. 1930 až 34 působil rovněž jako jednatel výboru pražského Deylova Ústavu slepců.
V meziválečném období byl aktivním členem sociální demokracie a spolupracovníkem časopisů Studentská revue, Nová svoboda a Dělnická osvěta; spolupracoval i s Dělnickou akademií.
L: BSPLF 1, s. 198; ČBS, s. 153; Tomeš 1, s. 337; Persekuce českého studenstva za okupace, J. Bartík – F. Kropáč (eds.), in: Dokumenty doby, řada 1, sv. 2, 1945, s. 146; Naši mučedníci, in: Věstník lékařů českých 57, 1945, s. 223, 293; J. Ogoun, Pravda o Heydrichovi, 1945, passim; F. Bedrna, In memoriam, in: ČLČ 85, 1946, s. 780; Právo lidu 3. 2. 1946, s. 5; J. Kurz, In memoriam Doc. Dr. J. F., in: Československá oftalmologie 4, 1948, s. 52–53; J. Otradovec, Autorský a věcný rejstřík Ofthalmologického sborníku a Československé ofthalmologie, 1960, s. 9; V. Kadlecová, Vědecká práce doc. dra. J. F. v káznici, in: Minulost a budoucnost oftalmologie, V. Doležalová (ed.), 1979, s. 130–136; O. Kotík, Doc. MUDr. J. F., in: Zdravotnické noviny 34, 1985, s. 3; M. Havránková, Vzpomínka na oběti nacistické perzekuce z řad profesorů a docentů Univerzity Karlovy, in: Zprávy AUK 7, 1985; V. Bošková, Nezradili přísahu Hippokratovu, in: Zdravotnické noviny 35, 1986, s. 9; J. Brunclík – R. Hlušičková, Lidé z Obrany národa a spolupracovníci časopisu V boj ve východních Čechách 1939–1940, in: Sborník prací východočeských archivů, suppl. 3, 2006; J. Brunclík, Docent MUDr. J. F., in: Královéhradecko 4, 2007, s. 99–122.
P: Archiv UK, Praha, fond LF UK, osobní spis F. J.; Všeodborový archiv, Praha, osobní spis F. J.; Archiv bezpečnostních složek, Praha, 141-269-19; tamtéž, 141-269-20; tamtéž 141-269-21; tamtéž, 302-49-10; tamtéž, 52-38-4; tamtéž, S-500-5 (Seznam popravených vězňů české národnosti v Brandenburg-Görden); NA, Praha, fond Drtina – AMV 7, k. 7, sign. 7-1-71; tamtéž, fond PŘ 1931–40, k. 5827, sign. F1341/5 F. J.
Michal V. Šimůnek