FRANTIŠEK I. Štěpán Lotrinský 8.12.1708-18.8.1765: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 364
 
}}
 
}}
 
'''FRANTIŠEK I. ŠTĚPÁN Lotrinský''', ''* 8. 12. 1708 Nancy (Francie), † 18. 8. 1765 Innsbruck (Rakousko), císař římský, vévoda lotrinský, velkovévoda toskánský, kníže těšínský''
 
'''FRANTIŠEK I. ŠTĚPÁN Lotrinský''', ''* 8. 12. 1708 Nancy (Francie), † 18. 8. 1765 Innsbruck (Rakousko), císař římský, vévoda lotrinský, velkovévoda toskánský, kníže těšínský''

Verze z 16. 11. 2019, 17:47

Lotrinský FRANTIŠEK I. ŠTĚPÁN
Narození 8.12.1708
Místo narození Nancy (Francie)
Úmrtí 18.8.1765
Místo úmrtí Innsbruck (Rakousko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 364
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55662

FRANTIŠEK I. ŠTĚPÁN Lotrinský, * 8. 12. 1708 Nancy (Francie), † 18. 8. 1765 Innsbruck (Rakousko), císař římský, vévoda lotrinský, velkovévoda toskánský, kníže těšínský

Narodil se jako druhorozený syn vévody Leopolda I. Lotrinského a Alžběty Charlotty z rodu Bourbon-Orléans. Vyrůstal a byl vychováván na vévodském zámku v Lunéville (nyní severovýchodní Francie). 1722 udělil císař Karel VI. lotrinským vévodům vévodství těšínské, které bylo součástí Slezska. Vládu zde měl nastoupit nejstarší syn vévody Leopolda I., Leopold Klement, o němž se začalo uvažovat jako o budoucím manželu nejstarší císařovy dcery, malé Marie Terezie. Když ale ten v červnu 1723 nečekaně zemřel na neštovice, přešlo nástupnictví v Těšíně na mladšího F. Š. Ten přesídlil z Lotrinska do Vídně a žil při císařském dvoře. Nyní se uvažovalo i o něm jako o budoucím císařovu zeti a manželu Marie Terezie. Ve válce o dědictví polské (1733–38) ztratil lotrinský rod vlastní Lotrinsko a získal náhradou velkovévodství toskánské, kde mezitím vymřel vládnoucí rod Medici. F. Š., po smrti svého otce (1729) hlava rodu, přijal 1737 na základě ujednání mezi Francií a Rakouskem toto území a spolu s ním titul velkovévody toskánského. Mezitím, v únoru 1736, došlo k jeho sňatku s Marií Terezií (1717–1780), která k němu už dříve chovala velkou náklonnost. Byl to počátek harmonického manželství, ze kterého se narodilo šestnáct dětí.

Když 1740 nastoupila Marie Terezie vládu po svém otci, zůstal F. Š. v jejím stínu. Formálně byl spoluvladařem, ale manželka mu nedovolila zasahovat do vládních záležitostí a on se věnoval svým zálibám. Jako manžel neprotestoval a na jeho vřelém vztahu k Marii Terezii to nic neměnilo. K jistému posunu došlo poté, co byl 1745 po smrti Karla VII. zvolen a slavnostně korunován ve Frankfurtu na císaře Svaté říše římské. Jako císař přijal jméno František I. Císařská hodnost byla už v té době titulem bez skutečné moci, její agenda byla zaběhnutá a nekladla na císaře velké nároky. Omezovala se většinou na vnější reprezentaci. Ostatně některé F. pokusy vstupovat do veřejných záležitostí ztroskotaly na jeho nekompetentnosti a vyústily zpravidla ve fiasko. (Podobně končily i vojenské akce jeho mladšího bratra Karla, habsburského vojevůdce a manžela Marie Anny, mladší sestry Marie Terezie.) Rád se staral o zakládání parku a výzdobu zámku Schönbrunn, hodně času trávil na lovu nebo u hráčského stolku. Zabýval se také přírodními vědami a uměním, vybudoval velkou sbírku mincí a minerálů.

Především však F. Š. projevoval výrazný talent pro podnikání jak ve světě financí (kde zúročil zejména své dědictví po rodu Medici), tak na císařských statcích. Na západním Slovensku v Holíči a Šaštíně vybudoval textilní manufakturu a manufakturu na výrobu keramiky, na Hodonínsko přivedl pracovité kolonisty z Francie. Ještě za svého života dal 1764 zvolit a korunovat císařem svého nejstaršího syna Josefa; pouze Toskánsko zůstalo jako sekundogenitura pro mladšího syna, pozdějšího Leopolda II.

F. Š. zemřel nečekaně v Innsbrucku, podlehl srdeční slabosti během oslav sňatku syna Leopolda, pozdějšího císaře Leopolda II. Po otevření F. testamentu vyšlo najevo, že nahospodařil obrovskou sumu přesahující dvacet milionů zlatých. Josef II. okamžitě všechny peníze obstavil a převedl do zadlužené státní pokladny. Pro Marii Terezii byla jeho smrt těžkou ranou, ze které se dlouho vzpamatovávala a až do smrti neodložila černé smuteční šaty. Společně byli také pohřbeni pod majestátním náhrobkem v kapucínské hrobce ve Vídni.

L: RSN 3, s. 219; OSN 9, s. 636; MSN 2, s. 862–863; MČE 2, s. 515; SBS 2, s. 191; ADB 7, s. 278–285; Wurzbach, s. 205–208; NDB 5, s. 358; H. L. Mikoletzky, Holics und Sassin, die beiden Mustergüter des Kaisers Franz I. Stephan, in: Mitteilungen des Österreichischen Staatsarchivs 14/1960; G. Schreiber, Franz I. Stephan. An der Seite einer großen Frau, Graz–Wien–Köln 1986; F. Pesendorfer, Lothringen und seine Herzöge. Im Zeichen der drei Adler, Graz–Wien–Köln 1994; B. Hamannová a kol., Habsburkové – životopisná encyklopedie, česky 1996, s. 123–128; P. Bělina – J. Kaše – J. P. Kučera, Velké dějiny zemí Koruny české X. (1740–1792), 2001; R. Zedinger, Franz Stephan von Lothringen (1708–1765). Monarch, Manager, Mäzen, Wien 2008.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Dušan Uhlíř