Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FRANTIŠEK Pražský †?1354

{{Infobox - osoba
| jméno = Pražský FRANTIŠEK  
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = přelom 13./14. století 
| místo narození = 
| datum úmrtí = po 1354 
| místo úmrtí = 
| povolání = 53- Historik<br />49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
}}
'''FRANTIŠEK Pražský''', ''* přelom 13./14. století ?, † po 1354 ?, klerik, kronikář''

O jeho životě je známo pouze to, co sám uvedl v ''Kronice''.
Přestože působil v církevní správě, nepodařilo se jeho osobu
v církevních pramenech spolehlivě zachytit, pokud jím nebyl
Franciscus Ottonis de Praga, kanovník kostela sv. Jiljí, jemuž
21. 2. 1331 papež Jan XXII. vyhradil kanovnickou prebendu
na Vyšehradě, eventuálně veřejný notář téhož jména, který
14. 1. 1343 napsal notářský instrument, jímž kapitula žádala
papeže Klimenta VI. o potvrzení volby Arnošta z Pardubic
pražským biskupem. 1321 byl F. v Římě, pravděpodobně
na studiích, takže – jak uvedl v ''Kronice'' – nespatřil zatmění
Slunce, které bylo vidět 26. 6. 1321 ráno ve střední Evropě,
nikoli však v Itálii. Před 1334 byl správcem školy (magister
scholarum) v kapitulní škole na Vyšehradě, později kaplanem
a penitenciářem (zpovědníkem) pražského biskupa Jana IV.
z Dražic. 1334 po skandálním konfliktu světského kněžstva
s dominikány působil krátce jako kazatel v Chrámu sv. Víta.
Další autobiografická zmínka se týká až roku 1351, kdy byl
opět penitenciářem, tehdy již arcibiskupovým (tedy Arnošta z Pardubic). Z titulu svého úřadu se zdržoval při pražském kostele, kde byl mimo jiné svědkem zázraků u hrobu sv. Václava,
což dokládají zápisy v jeho ''Kronice''. Pro hypotézu o tom,
že F. byl kanovníkem nebo proboštem, či dokonce generálním
vikářem pražského arcibiskupa, neexistují pramenné doklady.
Datum F. úmrtí rovněž není známo, lze předpokládat, že zemřel
nedlouho po přerušení práce na (nedokončené) druhé
redakci ''Kroniky'' (1354). V literatuře občas uváděný údaj 1362
nemá oporu v pramenech. Pokus F. M. Bartoše o ztotožnění
F. s autorem ''Staročeské veršované kroniky'', tzv. Dalimilem, nelze
brát vážně.

Jediným známým spisem F. je ''Kronika'' o třech knihách, dochovaná
ve dvou redakcích. V první redakci autor v próze
prokládané verši vylíčil české dějiny od vlády Václava I.
do 1342. Pro období do 1335 čerpal z ''Druhého pokračování''
''Kosmova'', a především ze ''Zbraslavské kroniky'', některé zprávy
doplnil podle ústního podání. Dále pokračoval samostatným
vyprávěním. Spis sepsal 1341–42 na objednávku pražského
biskupa Jana IV. z Dražic, jemuž ho také věnoval. K dílu se
vrátil pravděpodobně 1353–54, částečně je doplnil a připsal
pokračování do 1354. Tuto druhou redakci ''Kroniky'' dedikoval
Karlovi IV. Vedle politických událostí a záležitostí pražského
arcibiskupského kostela si více než jiní středověcí kronikáři
všímal astronomických a meteorologických jevů, epidemií
a jiných katastrof, zmínil se i o pozoruhodných přírodních
jevech v Asii, o nichž vyprávěl italský minorita Jan Marignola
při své první návštěvě v Praze 1353. Ačkoli spis nevyniká literární
úrovní – z velké části je to neobratná kompilace, verše,
pokud nejsou převzaty ze ''Zbraslavské kroniky'', nemají vysokou
úroveň – je cenným pramenem pro české dějiny v posledním
desetiletí vlády Jana Lucemburského a v první třetině vlády
Karla IV.

'''L:''' F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, 1869,
s. 138–154; F. M. Bartoš, Nová recenze Dalimila a záhada jeho osobnosti,
in: Listy filologické 7, 1959, s. 92–100. J. Zachová, Die Chronik des Franz
von Prag. Inhaltliche und stilistische Analyse, AUC philol., Monogr. LIII,
1974; táž, Die Chronik des Franz von Prag, in: Die Geschichtsschreibung
in Mitteleuropa, J. Wenta (ed.), Toruń 1999, s. 331–338; táž, K rukopisné
tradici Kroniky F. P., in: ČČH 93, 1995, s. 278–282; M. Bláhová, Kronika
F. P., in: Kroniky doby Karla IV., 1987, s. 564–567, 588; táž, Francis of
Prague, in: Encyclopedia of the Medieval Chronicle, R. G. Dunphy (ed.),
Leiden–Boston 2010, s. 632–633; Z. Hledíková, Die Einflüsse päpstlicher
Urkunden und Kanzleibräuche auf das Urkunden- und Kanzleiwesen der
Bischöfe und Erzbischöfe von Prag (Prolegomena), in: Papsturkunde und
europäisches Urkundenwesen. Studien zu ihrer formalen und rechtlichen
Kohärenz vom 11. bis 15. Jahrhundert, P. Herde – H. Jakobs (eds.), Köln–Weimar–Wien 1999 (= Archiv für Diplomatik, Schriftgeschichte, Siegel-und Wappenkunde, Beiheft 7), s. 107.

'''P:''' J. Loserth, Die Königsaaler Geschichtsquellen mit den Zusätzen und der
Fortsetzung des Domherrn Franz von Prag, Fontes rerum Austriacarum,
Scriptores VIII, Wien 1875; Kronika F. P., J. Emler (ed.), FRB IV, 1884,
s. 345–456; XXII); Kronika F. P., J. Zachová (ed.), Prameny dějin českých.
Nová řada, I. díl – FRB, Series nova, tomus I., 1997; Monumenta Vaticana
res gestas Bohemicas illustrantia. Tomus prodromus. Acta pontificum
Romanorum Clementis V., Johannis XXII. et Benedicti XII. (1305–1342),
Z. Hledíková (ed.), 2003, č. 928, s. 509 (21. 2. 1331); J. Eršil – J. Pražák, Archiv Pražské metropolitní kapituly, I. Katalog listin a listů z doby předhusitské (–1419), 1956, č. 188, s. 62; Regesta diplomatica nec non
epistolaria Bohemiae et Moraviae 4, 1892, č. 1215, s. 483n.

Marie Bláhová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]

[[Kategorie:1290]]
[[Kategorie:1355]]