FRANTIŠEK Pražský †?1354: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FRANTIŠEK Pražský 1290-1362 na FRANTIŠEK Pražský ?1290-?1355 bez založení přesměrování)
Řádka 86: Řádka 86:
 
Z. Hledíková (ed.), 2003, č. 928, s. 509 (21. 2. 1331); J. Eršil – J. Pražák, Archiv Pražské metropolitní kapituly, I. Katalog listin a listů z doby předhusitské (–1419), 1956, č. 188, s. 62; Regesta diplomatica nec non
 
Z. Hledíková (ed.), 2003, č. 928, s. 509 (21. 2. 1331); J. Eršil – J. Pražák, Archiv Pražské metropolitní kapituly, I. Katalog listin a listů z doby předhusitské (–1419), 1956, č. 188, s. 62; Regesta diplomatica nec non
 
epistolaria Bohemiae et Moraviae 4, 1892, č. 1215, s. 483n.
 
epistolaria Bohemiae et Moraviae 4, 1892, č. 1215, s. 483n.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/250302 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Marie Bláhová
 
Marie Bláhová

Verze z 12. 1. 2019, 11:32

Pražský FRANTIŠEK
Narození přelom 13./14. století
Úmrtí po 1354
Povolání 53- Historik
49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55666

FRANTIŠEK Pražský, * přelom 13./14. století ?, † po 1354 ?, klerik, kronikář

O jeho životě je známo pouze to, co sám uvedl v Kronice. Přestože působil v církevní správě, nepodařilo se jeho osobu v církevních pramenech spolehlivě zachytit, pokud jím nebyl Franciscus Ottonis de Praga, kanovník kostela sv. Jiljí, jemuž 21. 2. 1331 papež Jan XXII. vyhradil kanovnickou prebendu na Vyšehradě, eventuálně veřejný notář téhož jména, který 14. 1. 1343 napsal notářský instrument, jímž kapitula žádala papeže Klimenta VI. o potvrzení volby Arnošta z Pardubic pražským biskupem. 1321 byl F. v Římě, pravděpodobně na studiích, takže – jak uvedl v Kronice – nespatřil zatmění Slunce, které bylo vidět 26. 6. 1321 ráno ve střední Evropě, nikoli však v Itálii. Před 1334 byl správcem školy (magister scholarum) v kapitulní škole na Vyšehradě, později kaplanem a penitenciářem (zpovědníkem) pražského biskupa Jana IV. z Dražic. 1334 po skandálním konfliktu světského kněžstva s dominikány působil krátce jako kazatel v Chrámu sv. Víta. Další autobiografická zmínka se týká až roku 1351, kdy byl opět penitenciářem, tehdy již arcibiskupovým (tedy Arnošta z Pardubic). Z titulu svého úřadu se zdržoval při pražském kostele, kde byl mimo jiné svědkem zázraků u hrobu sv. Václava, což dokládají zápisy v jeho Kronice. Pro hypotézu o tom, že F. byl kanovníkem nebo proboštem, či dokonce generálním vikářem pražského arcibiskupa, neexistují pramenné doklady. Datum F. úmrtí rovněž není známo, lze předpokládat, že zemřel nedlouho po přerušení práce na (nedokončené) druhé redakci Kroniky (1354). V literatuře občas uváděný údaj 1362 nemá oporu v pramenech. Pokus F. M. Bartoše o ztotožnění F. s autorem Staročeské veršované kroniky, tzv. Dalimilem, nelze brát vážně.

Jediným známým spisem F. je Kronika o třech knihách, dochovaná ve dvou redakcích. V první redakci autor v próze prokládané verši vylíčil české dějiny od vlády Václava I. do 1342. Pro období do 1335 čerpal z Druhého pokračování Kosmova, a především ze Zbraslavské kroniky, některé zprávy doplnil podle ústního podání. Dále pokračoval samostatným vyprávěním. Spis sepsal 1341–42 na objednávku pražského biskupa Jana IV. z Dražic, jemuž ho také věnoval. K dílu se vrátil pravděpodobně 1353–54, částečně je doplnil a připsal pokračování do 1354. Tuto druhou redakci Kroniky dedikoval Karlovi IV. Vedle politických událostí a záležitostí pražského arcibiskupského kostela si více než jiní středověcí kronikáři všímal astronomických a meteorologických jevů, epidemií a jiných katastrof, zmínil se i o pozoruhodných přírodních jevech v Asii, o nichž vyprávěl italský minorita Jan Marignola při své první návštěvě v Praze 1353. Ačkoli spis nevyniká literární úrovní – z velké části je to neobratná kompilace, verše, pokud nejsou převzaty ze Zbraslavské kroniky, nemají vysokou úroveň – je cenným pramenem pro české dějiny v posledním desetiletí vlády Jana Lucemburského a v první třetině vlády Karla IV.

L: F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, 1869, s. 138–154; F. M. Bartoš, Nová recenze Dalimila a záhada jeho osobnosti, in: Listy filologické 7, 1959, s. 92–100. J. Zachová, Die Chronik des Franz von Prag. Inhaltliche und stilistische Analyse, AUC philol., Monogr. LIII, 1974; táž, Die Chronik des Franz von Prag, in: Die Geschichtsschreibung in Mitteleuropa, J. Wenta (ed.), Toruń 1999, s. 331–338; táž, K rukopisné tradici Kroniky F. P., in: ČČH 93, 1995, s. 278–282; M. Bláhová, Kronika F. P., in: Kroniky doby Karla IV., 1987, s. 564–567, 588; táž, Francis of Prague, in: Encyclopedia of the Medieval Chronicle, R. G. Dunphy (ed.), Leiden–Boston 2010, s. 632–633; Z. Hledíková, Die Einflüsse päpstlicher Urkunden und Kanzleibräuche auf das Urkunden- und Kanzleiwesen der Bischöfe und Erzbischöfe von Prag (Prolegomena), in: Papsturkunde und europäisches Urkundenwesen. Studien zu ihrer formalen und rechtlichen Kohärenz vom 11. bis 15. Jahrhundert, P. Herde – H. Jakobs (eds.), Köln–Weimar–Wien 1999 (= Archiv für Diplomatik, Schriftgeschichte, Siegel-und Wappenkunde, Beiheft 7), s. 107.

P: J. Loserth, Die Königsaaler Geschichtsquellen mit den Zusätzen und der Fortsetzung des Domherrn Franz von Prag, Fontes rerum Austriacarum, Scriptores VIII, Wien 1875; Kronika F. P., J. Emler (ed.), FRB IV, 1884, s. 345–456; XXII); Kronika F. P., J. Zachová (ed.), Prameny dějin českých. Nová řada, I. díl – FRB, Series nova, tomus I., 1997; Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. Tomus prodromus. Acta pontificum Romanorum Clementis V., Johannis XXII. et Benedicti XII. (1305–1342), Z. Hledíková (ed.), 2003, č. 928, s. 509 (21. 2. 1331); J. Eršil – J. Pražák, Archiv Pražské metropolitní kapituly, I. Katalog listin a listů z doby předhusitské (–1419), 1956, č. 188, s. 62; Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae 4, 1892, č. 1215, s. 483n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová