FRANZEL Emil 29.5.1901-29.6.1976: Porovnání verzí

Z Personal
(FRANZEL_Emil_29.5.1901-29.6.1976)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Emil FRANZEL
 
| jméno = Emil FRANZEL
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Franzel Emil portret.jpg
 
| datum narození = 29.5.1901
 
| datum narození = 29.5.1901
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Háj u Duchcova
 
| datum úmrtí = 29.6.1976
 
| datum úmrtí = 29.6.1976
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
−
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista
+
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />48- Politický publicista
−
48- Politický publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Emil FRANZEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 366-367
 +
}}
 +
'''FRANZEL, Emil''', ''* 29. 5. 1901 Háj u Duchcova, † 29. 6. 1976 Mnichov (Německo), novinář, publicista, knihovník, osvětový pracovník''
 +
 
 +
Vystudoval historii, germanistiku, geografii a sociální vědy
 +
na univerzitách v Mnichově, ve Vídni a na Německé univerzitě
 +
v Praze (PhDr. 1925). Působil v oblasti lidové osvěty
 +
a knihovnictví. 1920–37 byl politicky a žurnalisticky činný
 +
v německé sociální demokracii v ČSR, kde řídil stranické vzdělávání
 +
a stal se jedním z ideologů strany; 1924–37 redaktor
 +
ústředního stranického deníku ''Sozialdemokrat'', kde se věnoval
 +
především zahraničněpolitické a ideově-kulturní problematice a literární kritice. Pod svým jménem i pod pseudonymy Carl von Boeheim, Erik Falkner a Richard Zimmermann postupně
 +
publikoval řadu historických, politologických i aktuálně politických
 +
spisů (''Klassen und Parteien in der ČSR'', 1925; ''Heinrich''
 +
''VII. von Hohenstaufen'', 1929; ''Goethe und seine Zeit'', 1932; ''Die''
 +
''Bürgerkrieg in Oesterreich'', 1934; ''Der Sinn der europäischen''
 +
''Geschichte'', 1935; ''K. und k. Tragödie'', 1935; ''Abendländische''
 +
''Revolution. Geist und Schicksal Europas'', 1936), populární nástin
 +
marxistického pojetí dějin (''Der historische Materialismus'',
 +
1936) i několik děl beletristických. Dlouho byl považován
 +
za teoretika německé sociální demokracie v Československu,
 +
1936 však vzbudil negativní pozornost svou knihou ''Abendländische''
 +
''Revolution'', kde se postavil proti marxismu, projevil
 +
sympatie pro stavovský stát a vyslovil se pro obnovu monarchie
 +
v Rakousku. 1937 se rozešel se sociální demokracií, ale stále
 +
udržoval kontakty s některými jejími představiteli. V dubnu
 +
1938 se účastnil důvěrných jednání Wenzela Jaksche s Josefem
 +
Pfitznerem o spolupráci německé sociální demokracie
 +
v ČSR se Sudetoněmeckou stranou. 1938–39 působil jako
 +
ředitel pražské německé vzdělávací instituce Urania, od 1939
 +
pracovník knihovny Národního muzea v Praze. Po druhé světové
 +
válce a odsunu do Bavorska nejprve pracoval 1946–51
 +
jako gymnazijní profesor ve Weilheimu v Horním Bavorsku
 +
a redaktor listu ''Augsburger Tagespost'' v Augsburgu, 1951–63
 +
jako rada Bavorské státní knihovny a ministerský zmocněnec
 +
pro bavorské lidové knihovny v Mnichově. Politicky se
 +
přiklonil ke křesťanským socialistům (CSU); významně se
 +
angažoval v sudetoněmeckých krajanských spolcích, zvláště
 +
v Ackermann-Gemeinde, podílel se na založení Sudetoněmeckého
 +
krajanského sdružení a Sudetoněmecké rady, 1949
 +
založil a řadu let řídil časopis ''Volksbote'' v Mnichově. Rozvinul
 +
bohatou populárněhistorickou publikační činnost, zaměřenou
 +
především na dějiny střední Evropy a česko-německých vztahů
 +
(''Geschichte unserer Zeit 1870–1950'', 1952; ''Sudetendeutsche''
 +
''Geschichte'', 1958, 1962; ''Der Donauraum im Zeitalter des''
 +
''Nationalitätenprinzips (1789–1918)'', 1958; ''Die Vertreibung.''
 +
''Sudetenland 1945/1946'', 1967; ''Die Habsburger. Gestalt und''
 +
''Schicksal'', 1969; ''Geschichte des deutschen Volkes'', 1974), za niž
 +
1968 získal prestižní Adenauerovu cenu.
 +
 
 +
'''D:''' Gegen den Wind der Zeit. Erinnerungen eines Unbequemen, München
 +
1983.
 +
 
 +
'''L:''' BL 1, s. 380–381; R. Hemmerle, Sudetenland. Lexikon für alle, die
 +
das Sudetenland lieben, Würzburg 1992, s. 149; Kulturní adresář ČSR 2,
 +
A. Dolenský (ed.), 1936, s. 120; Naučný slovník aktualit 1939, 1940,
 +
s. 151; César–Černý, passim; Th. Keller, E. F. (1901–1976). Biografie eines
 +
sudetendeutschen Intellektuellen, Hamburg 2012; http://de.wikipedia.org//wiki/Emil_Franzel (stav k 15. 1. 2015).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/190444 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Josef Tomeš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
Řádka 16: Řádka 77:
  
 
[[Kategorie:1901]]
 
[[Kategorie:1901]]
 +
[[Kategorie:Háj u Duchcova]]
 
[[Kategorie:1976]]
 
[[Kategorie:1976]]
 +
[[Kategorie:Mnichov]]

Aktuální verze z 29. 10. 2020, 19:45

Emil FRANZEL
Narození 29.5.1901
Místo narození Háj u Duchcova
Úmrtí 29.6.1976
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
48- Politický publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 366-367
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55683

FRANZEL, Emil, * 29. 5. 1901 Háj u Duchcova, † 29. 6. 1976 Mnichov (Německo), novinář, publicista, knihovník, osvětový pracovník

Vystudoval historii, germanistiku, geografii a sociální vědy na univerzitách v Mnichově, ve Vídni a na Německé univerzitě v Praze (PhDr. 1925). Působil v oblasti lidové osvěty a knihovnictví. 1920–37 byl politicky a žurnalisticky činný v německé sociální demokracii v ČSR, kde řídil stranické vzdělávání a stal se jedním z ideologů strany; 1924–37 redaktor ústředního stranického deníku Sozialdemokrat, kde se věnoval především zahraničněpolitické a ideově-kulturní problematice a literární kritice. Pod svým jménem i pod pseudonymy Carl von Boeheim, Erik Falkner a Richard Zimmermann postupně publikoval řadu historických, politologických i aktuálně politických spisů (Klassen und Parteien in der ČSR, 1925; Heinrich VII. von Hohenstaufen, 1929; Goethe und seine Zeit, 1932; Die Bürgerkrieg in Oesterreich, 1934; Der Sinn der europäischen Geschichte, 1935; K. und k. Tragödie, 1935; Abendländische Revolution. Geist und Schicksal Europas, 1936), populární nástin marxistického pojetí dějin (Der historische Materialismus, 1936) i několik děl beletristických. Dlouho byl považován za teoretika německé sociální demokracie v Československu, 1936 však vzbudil negativní pozornost svou knihou Abendländische Revolution, kde se postavil proti marxismu, projevil sympatie pro stavovský stát a vyslovil se pro obnovu monarchie v Rakousku. 1937 se rozešel se sociální demokracií, ale stále udržoval kontakty s některými jejími představiteli. V dubnu 1938 se účastnil důvěrných jednání Wenzela Jaksche s Josefem Pfitznerem o spolupráci německé sociální demokracie v ČSR se Sudetoněmeckou stranou. 1938–39 působil jako ředitel pražské německé vzdělávací instituce Urania, od 1939 pracovník knihovny Národního muzea v Praze. Po druhé světové válce a odsunu do Bavorska nejprve pracoval 1946–51 jako gymnazijní profesor ve Weilheimu v Horním Bavorsku a redaktor listu Augsburger Tagespost v Augsburgu, 1951–63 jako rada Bavorské státní knihovny a ministerský zmocněnec pro bavorské lidové knihovny v Mnichově. Politicky se přiklonil ke křesťanským socialistům (CSU); významně se angažoval v sudetoněmeckých krajanských spolcích, zvláště v Ackermann-Gemeinde, podílel se na založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Sudetoněmecké rady, 1949 založil a řadu let řídil časopis Volksbote v Mnichově. Rozvinul bohatou populárněhistorickou publikační činnost, zaměřenou především na dějiny střední Evropy a česko-německých vztahů (Geschichte unserer Zeit 1870–1950, 1952; Sudetendeutsche Geschichte, 1958, 1962; Der Donauraum im Zeitalter des Nationalitätenprinzips (1789–1918), 1958; Die Vertreibung. Sudetenland 1945/1946, 1967; Die Habsburger. Gestalt und Schicksal, 1969; Geschichte des deutschen Volkes, 1974), za niž 1968 získal prestižní Adenauerovu cenu.

D: Gegen den Wind der Zeit. Erinnerungen eines Unbequemen, München 1983.

L: BL 1, s. 380–381; R. Hemmerle, Sudetenland. Lexikon für alle, die das Sudetenland lieben, Würzburg 1992, s. 149; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 120; Naučný slovník aktualit 1939, 1940, s. 151; César–Černý, passim; Th. Keller, E. F. (1901–1976). Biografie eines sudetendeutschen Intellektuellen, Hamburg 2012; http://de.wikipedia.org//wiki/Emil_Franzel (stav k 15. 1. 2015).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FRANZEL_Emil_29.5.1901-29.6.1976&oldid=118563“