Biografický slovník
FRAUKNECHT Karel 24.7.1925-23.3.1994: Porovnání verzí
(FRAUKNECHT_Karel_24.7.1925-21.3.1994) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 24.7.1925 | | datum narození = 24.7.1925 | ||
| místo narození = Plzeň | | místo narození = Plzeň | ||
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 23.3.1994 |
| místo úmrtí = Plzeň | | místo úmrtí = Plzeň | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 368 |
| + | }} | ||
| + | '''FRAUKNECHT, Karel''', ''* 24. 7. 1925 Plzeň, † 23. 3. 1994 Plzeň, malíř'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se jako jediné dítě v rodině zahradníka Karla a Ludmily | ||
| + | F. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v rodišti, profesor | ||
| + | F. Koliha v něm probudil výtvarný zájem, soukromě | ||
| + | navštěvoval malíře V. V. Modrého. Před maturitou byl 1943 | ||
| + | totálně nasazen v záchranných protileteckých oddílech (Luftschutz). | ||
| + | Po neúspěšných přijímacích zkouškách na AVU studoval | ||
| + | 1945–49 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK | ||
| + | v Praze u profesorů M. Salcmana, C. Boudy, K. Lidického | ||
| + | a M. Míčka. 1951 se oženil s Drahomírou, roz. Šumavskou, | ||
| + | a měl s ní tři děti. 1951–59 učil postupně na základních | ||
| + | a středních školách ve Stříbře, Plzni, Jezné a Nepomuku, | ||
| + | od 1959 na Pedagogickém institutu v Plzni. 1959 poprvé vystavoval | ||
| + | se Skupinou mladých, která se 1960 rozešla. 1962 | ||
| + | spoluzakládal plzeňskou tvůrčí skupinu Kontakt. 1965 přešel | ||
| + | na Pedagogický institut v Ústí nad Labem, vstoupil do aspirantury | ||
| + | k prof. J. Uždilovi, připravoval se k habilitačnímu řízení, | ||
| + | absolvoval stáž v Toruni. 1969 vystavoval ve švýcarském Bernu, | ||
| + | z P. Kleea teoreticky čerpal podněty o znakovém ekvivalentu | ||
| + | reality. Od 1970 měl zákaz vyučovat a vystavovat. Studoval | ||
| + | filozofii, stýkal se s básníkem J. Hrubým a výtvarníky J. Paterou | ||
| + | a M. Tázlerem, plně se soustředil na volnou malířskou | ||
| + | tvorbu. 1976–83 z existenčních důvodů obeslal řadu dobových úkolových akcí, kde vynikal naprosto svobodným výtvarným přístupem k zadaným angažovaným tématům. Od 1983 se | ||
| + | opět octl v politické nepřízni. Pod vlivem ruského teoretika | ||
| + | L. F. Žegina řešil od 1984 problém konstrukce eliptického | ||
| + | obrazového prostoru. 1990 založil skupinu P 89 a v rámci | ||
| + | rehabilitace získal docenturu na Pedagogické fakultě Západočeské | ||
| + | univerzity. V malířském díle se od dočasného přijetí | ||
| + | realistických východisek složitě vyrovnával s podněty výtvarné | ||
| + | moderny, aniž by přijal za své abstraktní malířství, pop-art | ||
| + | či novou figuraci. Od konce šedesátých let vyzrávalo jeho | ||
| + | osobité pojetí v dynamické expresivní malbě abstrahovaných | ||
| + | a geometricky stylizovaných krajin, figurálních motivů, záběrů | ||
| + | pracovního prostředí, životních situací. V sedmdesátých letech | ||
| + | se osobitě vyrovnával s pracovní tematikou, obrazy zaplňoval | ||
| + | znaky a prvky, v nichž anticipoval nadvládu informačních systémů | ||
| + | nad člověkem a ztvárňoval traumata doby (cykly ''Rozhovory'', | ||
| + | ''Bílý stůl''). Po 1980 vstoupily do jeho malby vzpomínky | ||
| + | na rodiče a vytvořil ojedinělý cyklus ''Koruny stromů'', patřící | ||
| + | k nejsilnějším v jeho díle. V cyklech obrazů a kreseb zobrazujících | ||
| + | soudobou Plzeň konstruoval eliptický prostor mimo | ||
| + | vžitá perspektivní pravidla. V této intenci vytvořil 1982 rovněž | ||
| + | monumentální obrazy ''Opera'', ''Drama'', ''Pantomima'' a ''Balet''. | ||
| + | V polovině devadesátých let vyvrcholilo F. dílo v imaginativních | ||
| + | obrazech evokujících atmosféru dětství. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČSVU 2, s. 293; NEČVUD, s. 213; Malá encyklopedie výtvarných | ||
| + | umělců západních Čech, 1990, s. 34; K. F., 2005; http://www.artotekaplzen.cz/index.php?list=detail_autor&id=1783381958459cb1c73eb15 | ||
| + | (s chybným dnem úmrtí; stav k 20. 5. 2014); http://abart-full.artarchiv.cz/ | ||
| + | (stav k 20. 5. 2014). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
Verze z 16. 11. 2019, 18:52
| Karel FRAUKNECHT | |
 | |
| Narození | 24.7.1925 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 23.3.1994 |
| Místo úmrtí | Plzeň |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 368 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137159 |
FRAUKNECHT, Karel, * 24. 7. 1925 Plzeň, † 23. 3. 1994 Plzeň, malíř
Narodil se jako jediné dítě v rodině zahradníka Karla a Ludmily F. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v rodišti, profesor F. Koliha v něm probudil výtvarný zájem, soukromě navštěvoval malíře V. V. Modrého. Před maturitou byl 1943 totálně nasazen v záchranných protileteckých oddílech (Luftschutz). Po neúspěšných přijímacích zkouškách na AVU studoval 1945–49 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze u profesorů M. Salcmana, C. Boudy, K. Lidického a M. Míčka. 1951 se oženil s Drahomírou, roz. Šumavskou, a měl s ní tři děti. 1951–59 učil postupně na základních a středních školách ve Stříbře, Plzni, Jezné a Nepomuku, od 1959 na Pedagogickém institutu v Plzni. 1959 poprvé vystavoval se Skupinou mladých, která se 1960 rozešla. 1962 spoluzakládal plzeňskou tvůrčí skupinu Kontakt. 1965 přešel na Pedagogický institut v Ústí nad Labem, vstoupil do aspirantury k prof. J. Uždilovi, připravoval se k habilitačnímu řízení, absolvoval stáž v Toruni. 1969 vystavoval ve švýcarském Bernu, z P. Kleea teoreticky čerpal podněty o znakovém ekvivalentu reality. Od 1970 měl zákaz vyučovat a vystavovat. Studoval filozofii, stýkal se s básníkem J. Hrubým a výtvarníky J. Paterou a M. Tázlerem, plně se soustředil na volnou malířskou tvorbu. 1976–83 z existenčních důvodů obeslal řadu dobových úkolových akcí, kde vynikal naprosto svobodným výtvarným přístupem k zadaným angažovaným tématům. Od 1983 se opět octl v politické nepřízni. Pod vlivem ruského teoretika L. F. Žegina řešil od 1984 problém konstrukce eliptického obrazového prostoru. 1990 založil skupinu P 89 a v rámci rehabilitace získal docenturu na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity. V malířském díle se od dočasného přijetí realistických východisek složitě vyrovnával s podněty výtvarné moderny, aniž by přijal za své abstraktní malířství, pop-art či novou figuraci. Od konce šedesátých let vyzrávalo jeho osobité pojetí v dynamické expresivní malbě abstrahovaných a geometricky stylizovaných krajin, figurálních motivů, záběrů pracovního prostředí, životních situací. V sedmdesátých letech se osobitě vyrovnával s pracovní tematikou, obrazy zaplňoval znaky a prvky, v nichž anticipoval nadvládu informačních systémů nad člověkem a ztvárňoval traumata doby (cykly Rozhovory, Bílý stůl). Po 1980 vstoupily do jeho malby vzpomínky na rodiče a vytvořil ojedinělý cyklus Koruny stromů, patřící k nejsilnějším v jeho díle. V cyklech obrazů a kreseb zobrazujících soudobou Plzeň konstruoval eliptický prostor mimo vžitá perspektivní pravidla. V této intenci vytvořil 1982 rovněž monumentální obrazy Opera, Drama, Pantomima a Balet. V polovině devadesátých let vyvrcholilo F. dílo v imaginativních obrazech evokujících atmosféru dětství.
L: SČSVU 2, s. 293; NEČVUD, s. 213; Malá encyklopedie výtvarných umělců západních Čech, 1990, s. 34; K. F., 2005; http://www.artotekaplzen.cz/index.php?list=detail_autor&id=1783381958459cb1c73eb15 (s chybným dnem úmrtí; stav k 20. 5. 2014); http://abart-full.artarchiv.cz/ (stav k 20. 5. 2014).
Martin Kučera
