FRAUKNECHT Karel 24.7.1925-23.3.1994: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 368
 
}}
 
}}
 
'''FRAUKNECHT, Karel''', ''* 24. 7. 1925 Plzeň, † 23. 3. 1994 Plzeň, malíř''
 
'''FRAUKNECHT, Karel''', ''* 24. 7. 1925 Plzeň, † 23. 3. 1994 Plzeň, malíř''

Verze z 16. 11. 2019, 17:52

Karel FRAUKNECHT
Narození 24.7.1925
Místo narození Plzeň
Úmrtí 23.3.1994
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 368
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137159

FRAUKNECHT, Karel, * 24. 7. 1925 Plzeň, † 23. 3. 1994 Plzeň, malíř

Narodil se jako jediné dítě v rodině zahradníka Karla a Ludmily F. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v rodišti, profesor F. Koliha v něm probudil výtvarný zájem, soukromě navštěvoval malíře V. V. Modrého. Před maturitou byl 1943 totálně nasazen v záchranných protileteckých oddílech (Luftschutz). Po neúspěšných přijímacích zkouškách na AVU studoval 1945–49 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze u profesorů M. Salcmana, C. Boudy, K. Lidického a M. Míčka. 1951 se oženil s Drahomírou, roz. Šumavskou, a měl s ní tři děti. 1951–59 učil postupně na základních a středních školách ve Stříbře, Plzni, Jezné a Nepomuku, od 1959 na Pedagogickém institutu v Plzni. 1959 poprvé vystavoval se Skupinou mladých, která se 1960 rozešla. 1962 spoluzakládal plzeňskou tvůrčí skupinu Kontakt. 1965 přešel na Pedagogický institut v Ústí nad Labem, vstoupil do aspirantury k prof. J. Uždilovi, připravoval se k habilitačnímu řízení, absolvoval stáž v Toruni. 1969 vystavoval ve švýcarském Bernu, z P. Kleea teoreticky čerpal podněty o znakovém ekvivalentu reality. Od 1970 měl zákaz vyučovat a vystavovat. Studoval filozofii, stýkal se s básníkem J. Hrubým a výtvarníky J. Paterou a M. Tázlerem, plně se soustředil na volnou malířskou tvorbu. 1976–83 z existenčních důvodů obeslal řadu dobových úkolových akcí, kde vynikal naprosto svobodným výtvarným přístupem k zadaným angažovaným tématům. Od 1983 se opět octl v politické nepřízni. Pod vlivem ruského teoretika L. F. Žegina řešil od 1984 problém konstrukce eliptického obrazového prostoru. 1990 založil skupinu P 89 a v rámci rehabilitace získal docenturu na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity. V malířském díle se od dočasného přijetí realistických východisek složitě vyrovnával s podněty výtvarné moderny, aniž by přijal za své abstraktní malířství, pop-art či novou figuraci. Od konce šedesátých let vyzrávalo jeho osobité pojetí v dynamické expresivní malbě abstrahovaných a geometricky stylizovaných krajin, figurálních motivů, záběrů pracovního prostředí, životních situací. V sedmdesátých letech se osobitě vyrovnával s pracovní tematikou, obrazy zaplňoval znaky a prvky, v nichž anticipoval nadvládu informačních systémů nad člověkem a ztvárňoval traumata doby (cykly Rozhovory, Bílý stůl). Po 1980 vstoupily do jeho malby vzpomínky na rodiče a vytvořil ojedinělý cyklus Koruny stromů, patřící k nejsilnějším v jeho díle. V cyklech obrazů a kreseb zobrazujících soudobou Plzeň konstruoval eliptický prostor mimo vžitá perspektivní pravidla. V této intenci vytvořil 1982 rovněž monumentální obrazy Opera, Drama, Pantomima a Balet. V polovině devadesátých let vyvrcholilo F. dílo v imaginativních obrazech evokujících atmosféru dětství.

L: SČSVU 2, s. 293; NEČVUD, s. 213; Malá encyklopedie výtvarných umělců západních Čech, 1990, s. 34; K. F., 2005; http://www.artotekaplzen.cz/index.php?list=detail_autor&id=1783381958459cb1c73eb15 (s chybným dnem úmrtí; stav k 20. 5. 2014); http://abart-full.artarchiv.cz/ (stav k 20. 5. 2014).

Martin Kučera