Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FREHER Marquard 26.7.1565-13.5.1614

{{Infobox - osoba
| jméno = Marquard FREHER
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 26.7.1565
| místo narození = Augsburg (Německo)
| datum úmrtí = 13.5.1614
| místo úmrtí = Heidelberg (Německo)
| povolání = 53- Historik<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 370-371
}}
'''FREHER, Marquard''', ''* 26. 7. 1565 Augsburg (Německo), † 13. 5. 1614 Heidelberg (Německo), humanista, právník, historik, diplomat''

Pocházel z augsburgské patricijské rodiny, která si zakládala
na domněle šlechtickém původu a učené tradici (spolehlivá
rodinná genealogie začíná ve druhé polovině 15. století, příslušníci
rodu se většinou věnovali studiu práv a medicíny). Rodovým
erbem byl orlí pařát. Stejnojmenný otec († 1601) byl
advokát a soudní úředník, později kancléř u kurfiřta Kazimíra
Falckého, matka Felicitas († 1604) pocházela rovněž z patricijské
rodiny v Augsburgu. Ze dvou manželství měl F. dva syny,
kteří však zemřeli mladí, a jednu dceru.

Absolvoval Akademické gymnázium v Altdorfu, 1581/82
studoval právo na univerzitě v Basileji, odkud 1583 odešel
do Bourges, kde byl několik let žákem humanistického právníka
Jacquese Cujase (Cuiacius), 1585 byl F. promován licenciátem
práv. Vedle jurisprudence se věnoval studiu jazyků, literatury,
historie a filozofie. Po návratu do Německa 1585/86
vstoupil do služeb falckých kurfiřtů, 1587 byl ustanoven radou
a služebníkem, 1596 jmenován profesorem římského práva
na univerzitě v Heidelbergu. Krátce poté musela univerzita
pro morovou epidemii přerušit činnost a opustit Heidelberg,
F. odešel do Kolína nad Rýnem. Vrátil se na jaře 1597, ale koncem
roku na profesuru pro nadměrné zaneprázdnění v knížecí
službě a kvůli soukromým záležitostem rezignoval a vrátil se
do knížecí služby. Působil jako rada, diplomat, později jako
viceprezident dvorského soudu, 1613 jako tajný rada. Za kurfiřta
Fridricha IV. (1583–1610) patřil k vedoucím činitelům
kalvínsko-stavovské říšské a evropské politiky. Za služby pro
Falc dostal 1588 nobilitační listinu, poté se někdy psal také
z Kessingenu, 1605 mu Fridrich IV. udělil rytířský statek
Oberlustadt (u Germersheimu).

Nejvíce se však F. zasloužil o Falc jako právník a historik. Je
autorem právnických spisů, které se týkaly především obhajoby
kompetencí říšského komorního soudu proti dvorské radě,
nástupnictví a poručnictví ve Falci, historických pojednání
zvláště k dějinám Falce a edic právnických a historických pramenů. Ještě za života byl vnímán jako tzv. Historicus Palatinus.
Bohaté prameny mu poskytovala heidelberská Bibliotheca
Palatina, jedna z nejbohatších a největších knihoven v Evropě
té doby spravovaná předními učenci, z nichž někteří patřili
k F. přátelům. Také on sám měl dobře vybavenou knihovnu,
rovněž sbírku starožitností.

Jeho nejdůležitějším historickým dílem je opakovaně vydávaný
spis ''Origines Palatinae'' (1599), první dílo o počátcích a dějinách
Falce, jímž položil základy historického bádání o této zemi;
F. také proto bývá nazýván zakladatelem falckých dějin. K nejvýznamnějším
edicím historických pramenů patří ''Germanicarum''
''rerum scriptores aliquot insignes'' (3 sv., Frankfurt/Main 1600/02,
Hanau 1611), rovněž ''Rerum Bohemicarum antiqui scriptores''
''aliquot insignes … Acc. seorsim Joh. Dubravii … historiae Bohem.''
''commentarii…'' (Hanoviae 1602), s věnováním knížeti Kryštofu
Radziwillovi a chválou slovansko-českých dějin. Je to první edice
bohemikálních narativních pramenů. F. v ní otiskl ''Kosmovu''
''kroniku'', druhou knihu ''Zbraslavské kroniky'' podle autografu
uloženého v té době v Palatině (nyní ve Vatikánské knihovně),
některé texty k době Karla IV. (autobiografii, oratio funebris),
''Českou historii'' Enease Silvia Piccolominiho (''Aeneae Silvii …''
''historia Bohemica'') a prameny k dějinám valdenských. ''Kosmovu''
''kroniku'' vydal podle dnes již neexistujícího ''Štrasburského rukopisu'',
který tehdy pravděpodobně vlastnil. Když na své diplomatické
cestě do Polska 1602/03 projížděl Prahou a narazil
zde na úplnější rukopis ''Kosmovy kroniky'' (dnešní ''Stockholmský''
''rukopis''), vydal kroniku znovu v samostatné edici ''Cosmae Pragensis''
''… chronica Bohem. libri III (1126) … nunc primum integre''
''in lucem editi…'' (Hanoviae 1607; informace o „jiném“
rukopisu je v dedikaci). Toto vydání bylo věnováno Petru Vokovi
z Rožmberka (Petro Wok Ursino). Samostatnou edici věnoval
F. také francouzským pramenům (''Corpus Francicae historiae''
''veteris et sincerae…'', Hanoviae 1613), je mu připisováno
rovněž vydání sbírky rusko-moskevských pramenů (''Rerum''
''Moscoviticarum auctores varii…'', Frankfurt 1607). Publikoval
i další prameny právně-historické, např. příručku státního práva
Svaté říše římské (Peter von Andlau, ''De imperio Romano, regis''
''et augusti creatione, inauguratione, administratione… libri II''
''cum notis Marquardi Freheri'', Strassburg 1612) nebo ''Donaci''
''Konstantinovu''. Přestože nešlo o kritické edice, byla F. práce
významná, protože v krátké době zpřístupňovala historikům
potřebné prameny, v některých případech zachytila dnes již
nedochované texty (např. ''Štrasburský rukopis Kosmovy kroniky'',
který shořel 1870). Zasloužil se také o znovuzískání ''Kodexu''
''Manesse'', který byl 1593 zapůjčen do St. Gallenu a teprve
1607 se ho s obtížemi podařilo získat zpět do Heidelbergu.
F. se zapsal do dějin jako jeden z představitelů tzv. heidelberského
humanismu.

'''L:''' K. Obser, Zur Lebensgeschichte M. F., in: Neues Archiv für die Geschichte
der Stadt Heidelberg und der Rheinischen Pfalz 4, 1901, s. 143–146; NDB
5, s. 392–393; D. Kornell, Studien zu M. F. (1565–1614) – Leben, Werke und gelehrtengeschichtliche Bedeutung (Inaugural-Diss., Freiburg i. Br. – Bamberg), 1967; B. Schwan, Das juristische Schaffen M. F., 1565–1614,
Speyer 1984; Ch. Strom, Weltanschaulich-konfessionelle Aspekte im Werk
Heidelberger Juristen, IV. M. F., in: Späthumanismus und reformierte
Konfession. Theologie, Jurisprudenz und Philosophie in Heidelberg an der
Wende zum 17. Jahrhundert, Ch. Strom – J. S. Freedman – H. J. Selderhuis
(eds.), Tübingen 2006. s. 343–347; W. Kühlmann – V. Hartmann – S. El
Kholi, Die deutschen Humanisten. Dokumente zur Überlieferung der
antiken und mittelalterlichen Literatur in der Frühen Neuzeit, Abt. I. Die
Kurpfalz I/ 1, M. F., Turnhout 2005.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/344404 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marie Bláhová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

[[Kategorie:1565]]
[[Kategorie:Augsburg]]
[[Kategorie:1614]]
[[Kategorie:Heildelberg]]