FREIMAN Přemysl 15.10.1921-3.8.1984: Porovnání verzí

Z Personal
(FREIMAN_Přemysl_15.10.1921-3.8.1984)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 15.10.1921
 
| datum narození = 15.10.1921
| místo narození = Libkovice u Duchcova
+
| místo narození = Libkovice (z. l. u Mostu)
 
| datum úmrtí = 3.8.1984
 
| datum úmrtí = 3.8.1984
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel
+
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel<br />86- Televizní pracovník nebo reportér
86- Televizní pracovník nebo reportér
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Přemysl  FREIMAN
+
}}
 +
'''FREIMAN, Přemysl''', ''* 15. 10. 1921 Libkovice (z. l. u Mostu), † 3. 8. 1984 Praha, operní a filmový režisér, televizní pracovník''
  
== Literatura ==
+
Syn Václava F. (1878–1953), českého menšinového učitele
 +
v Duchcově a Libkovicích, socialistického poslance Revolučního
 +
národního shromáždění, a Anny, roz. Šebendové.
 +
F. maturoval 1938 na gymnáziu v Ústí nad Labem, za války
 +
působil v olomouckém divadle u O. Stibora. 1945 se stal redaktorem
 +
kulturní rubriky deníku ''Mladá fronta'', publikoval
 +
i ve ''Filmových novinách'' či časopise ''Kino''. Ve své době patřil
 +
k nejangažovanějším publicistům režimu (''Díváme se na sovětský''
 +
''film'', 1949). 1949 nastoupil do redakce Zpravodajského
 +
filmu, kde natáčel snímky o K. Gottwaldovi, A. Zápotockém,
 +
československo-sovětských vztazích ad. Pravděpodobně jeho
 +
nejvýznamnějším filmem se stal dokument ''Běda tomu, skrze''
 +
''něhož přichází pohoršení'' (1950), v němž F. spolu s J. Klimentem tendenčně a podle stranických pokynů zachytili tzv. číhošťský zázrak (Státní bezpečnost se snažila inscenovat falešný
 +
zázrak, aby získala záminku k proticírkevním represím).
 +
 
 +
F. se podílel na budování Československé televize, do níž
 +
nastoupil 1954. Původně pracoval v publicistické redakci,
 +
od poloviny padesátých let především jako režisér převzatých
 +
divadelních představení a oper, občas se vrátil i k dokumentu
 +
(např. o archeologickém výzkumu v Mikulčicích). Jako jeden
 +
z prvních se začal věnovat teoretickým aspektům televizní tvorby,
 +
o níž přednášel na pražské FAMU. 1965–69 vedl oddělení
 +
perspektivní programové koncepce Československé televize.
 +
Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se podílel na ilegálním vysílání,
 +
poté byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Pracoval
 +
jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany, od 1976
 +
byl v invalidním důchodu.
 +
 
 +
S manželkou Milenou, roz. Preiningerovou (* 1924), dcerou
 +
legionáře a důstojníka Ladislava Preiningera (1895–1941) popraveného
 +
nacisty, měl dcery Annu a herečku '''Veroniku F.''' (* 24. 9. 1955 Praha).
 +
 
 +
'''D:''' Hledání televize 1–2, 1966.
 +
 
 +
'''L:''' M. Štoll a kol., Čeští režiséři – dokumentaristé, 2009, s. 135–137
 +
(s přehledem filmů); http://cs.wikipedia.org/ (stav k 11. 11. 2014).
 +
 
 +
Jiří Martínek
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 56:
  
 
[[Kategorie:1921]]
 
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Libkovice_u_Duchcova]]
+
[[Kategorie:Libkovice]]
 
[[Kategorie:1984]]
 
[[Kategorie:1984]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 21. 11. 2017, 19:20

Přemysl FREIMAN
Narození 15.10.1921
Místo narození Libkovice (z. l. u Mostu)
Úmrtí 3.8.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
86- Televizní pracovník nebo reportér

FREIMAN, Přemysl, * 15. 10. 1921 Libkovice (z. l. u Mostu), † 3. 8. 1984 Praha, operní a filmový režisér, televizní pracovník

Syn Václava F. (1878–1953), českého menšinového učitele v Duchcově a Libkovicích, socialistického poslance Revolučního národního shromáždění, a Anny, roz. Šebendové. F. maturoval 1938 na gymnáziu v Ústí nad Labem, za války působil v olomouckém divadle u O. Stibora. 1945 se stal redaktorem kulturní rubriky deníku Mladá fronta, publikoval i ve Filmových novinách či časopise Kino. Ve své době patřil k nejangažovanějším publicistům režimu (Díváme se na sovětský film, 1949). 1949 nastoupil do redakce Zpravodajského filmu, kde natáčel snímky o K. Gottwaldovi, A. Zápotockém, československo-sovětských vztazích ad. Pravděpodobně jeho nejvýznamnějším filmem se stal dokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950), v němž F. spolu s J. Klimentem tendenčně a podle stranických pokynů zachytili tzv. číhošťský zázrak (Státní bezpečnost se snažila inscenovat falešný zázrak, aby získala záminku k proticírkevním represím).

F. se podílel na budování Československé televize, do níž nastoupil 1954. Původně pracoval v publicistické redakci, od poloviny padesátých let především jako režisér převzatých divadelních představení a oper, občas se vrátil i k dokumentu (např. o archeologickém výzkumu v Mikulčicích). Jako jeden z prvních se začal věnovat teoretickým aspektům televizní tvorby, o níž přednášel na pražské FAMU. 1965–69 vedl oddělení perspektivní programové koncepce Československé televize. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se podílel na ilegálním vysílání, poté byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Pracoval jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany, od 1976 byl v invalidním důchodu.

S manželkou Milenou, roz. Preiningerovou (* 1924), dcerou legionáře a důstojníka Ladislava Preiningera (1895–1941) popraveného nacisty, měl dcery Annu a herečku Veroniku F. (* 24. 9. 1955 Praha).

D: Hledání televize 1–2, 1966.

L: M. Štoll a kol., Čeští režiséři – dokumentaristé, 2009, s. 135–137 (s přehledem filmů); http://cs.wikipedia.org/ (stav k 11. 11. 2014).

Jiří Martínek