Verze z 29. 10. 2020, 19:26, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FREIMAN Přemysl 15.10.1921-3.8.1984

Z Personal
Přemysl FREIMAN
Narození 15.10.1921
Místo narození Libkovice (z. l. u Mostu)
Úmrtí 3.8.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
86- Televizní pracovník nebo reportér
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 371
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136968

FREIMAN, Přemysl, * 15. 10. 1921 Libkovice (z. l. u Mostu), † 3. 8. 1984 Praha, operní a filmový režisér, televizní pracovník

Syn Václava F. (1878–1953), českého menšinového učitele v Duchcově a Libkovicích, socialistického poslance Revolučního národního shromáždění, a Anny, roz. Šebendové. F. maturoval 1938 na gymnáziu v Ústí nad Labem, za války působil v olomouckém divadle u O. Stibora. 1945 se stal redaktorem kulturní rubriky deníku Mladá fronta, publikoval i ve Filmových novinách či časopise Kino. Ve své době patřil k nejangažovanějším publicistům režimu (Díváme se na sovětský film, 1949). 1949 nastoupil do redakce Zpravodajského filmu, kde natáčel snímky o K. Gottwaldovi, A. Zápotockém, československo-sovětských vztazích ad. Pravděpodobně jeho nejvýznamnějším filmem se stal dokument Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950), v němž F. spolu s J. Klimentem tendenčně a podle stranických pokynů zachytili tzv. číhošťský zázrak (Státní bezpečnost se snažila inscenovat falešný zázrak, aby získala záminku k proticírkevním represím).

F. se podílel na budování Československé televize, do níž nastoupil 1954. Původně pracoval v publicistické redakci, od poloviny padesátých let především jako režisér převzatých divadelních představení a oper, občas se vrátil i k dokumentu (např. o archeologickém výzkumu v Mikulčicích). Jako jeden z prvních se začal věnovat teoretickým aspektům televizní tvorby, o níž přednášel na pražské FAMU. 1965–69 vedl oddělení perspektivní programové koncepce Československé televize. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se podílel na ilegálním vysílání, poté byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Pracoval jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany, od 1976 byl v invalidním důchodu.

S manželkou Milenou, roz. Preiningerovou (* 1924), dcerou legionáře a důstojníka Ladislava Preiningera (1895–1941) popraveného nacisty, měl dcery Annu a herečku Veroniku F. (* 24. 9. 1955 Praha).

D: Hledání televize 1–2, 1966.

L: M. Štoll a kol., Čeští režiséři – dokumentaristé, 2009, s. 135–137 (s přehledem filmů); http://cs.wikipedia.org/ (stav k 11. 11. 2014).

Jiří Martínek