FREMUND Richard 9.4.1928-21.5.1969: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Richard FREMUND
 
| jméno = Richard FREMUND
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fremund Richard portret.png
 
| datum narození = 9.4.1928
 
| datum narození = 9.4.1928
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha

Aktuální verze z 4. 11. 2020, 19:12

Richard FREMUND
Narození 9.4.1928
Místo narození Praha
Úmrtí 21.5.1969
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 382-383
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69263

FREMUND, Richard, * 9. 4. 1928 Praha, † 21. 5. 1969 Praha, malíř, grafik, scénograf

Byl nejstarším ze tří synů Františka a Ludmily F., majitelů prosperujícího malířství pokojů a obchodu s barvami, malířskými šablonami a ornamenty. Začal studovat na reálném gymnáziu v Truhlářské ulici, 1940–45 navštěvoval soukromou školu dekorativních umění J. Masáka, kde navázal celoživotní přátelství s budoucím malířem K. Vysušilem. Na konci války ho matka přihlásila v rodinné firmě jako učně, aby předešla totálnímu nasazení. F. se tak vyučil malířem pokojů, návrhářem a vyřezávačem šablon. 1945–47 studoval u profesora V. Nechleby na AVU, 1947 přešel do grafické speciálky profesora V. Pukla, 1949 byl krátce před absolutoriem ze studií vyloučen. Na AVU se spřátelil mj. s V. Vašíčkem, R. Piesenem, J. Martinem a J. Kolínskou, s níž později úzce spolupracoval. Stal se členem VI. krajského střediska Svazu československých výtvarných umělců Štursa. 1951–54 byl žákem scénografa F. Tröstra na DAMU, kde absolvoval jevištní výpravou hry A. Jiráska Kolébka v divadle Disk. 1952 mu matka zřídila ateliér v podkroví holešovické rodinné vily. V téže době navštěvoval každoročně s přáteli V. Vašíčka ve Svatobořicích na Slovácku, což ho výtvarně ovlivnilo. 1955 se po neúspěšném pokusu o založení skupiny s moravskými malíři zúčastnil Výstavy jedenácti v síni Ars, ze které o rok později vznikla Skupina Máj 57, jejímž členem byl po celou dobu existence skupiny. V létě 1956 pobyl s přáteli F. Dvořákem a O. Janečkem několik týdnů v Paříži, seznámil se s moderním uměním a po návratu si postupně vytvářel vlastní, mimořádně osobitý malířský a grafický projev. Pořádal první úspěšné samostatné výstavy, zahájil ilustrační a plakátovou činnost, s J. Kolínskou se podílel na výrobě malovaných šátků. 1959 navštívil SSSR, po návratu se přiklonil k abstrakci. 1959–61 vytvořil scénické návrhy pro divadla Semafor a Rokoko. 1964 se účastnil výstavy skupiny Křižovatka, aniž by se stal jejím členem. Přijal podněty z pop-artu, italské renesance a nové figurace, jež naznačily další F. vývojové možnosti. 1967–68 cestoval po Itálii, zjara 1969 uspořádal se značným ohlasem výstavu v Římě. Zahynul při automobilovém neštěstí na Plzeňské ulici v Praze na Smíchově. F. malířské dílo zahájily školní figurální práce vycházející ze starší výtvarné tradice. Už na nich bylo patrné, že F. nikdy nepřijal program socialisticky angažovaného realistického umění. Inspiroval se expresionismem, až v polovině padesátých let našel silné inspirační zdroje v tématu ženy, české vesnice a v motivech z pražské Troji. Pro tuto skupinu děl je charakteristická senzualistická barevnost s výraznou černou konturací. Reagoval v nich na vlivy kubismu. Stále většího prostoru nabývalo zátiší a portrét. Zlom v jeho tvorbě přineslo jaro 1956. V dubnu připravil souhrnnou výstavu v Galerii Československý spisovatel a léto strávil v Paříži. Svoji malířskou tvorbu obohatil francouzskými vlivy (např. R. Dufy, H. Matisse, P. Picasso); pařížské náměty ztvárnil jednak s koloristickou i kompoziční bravurou, jednak s vysokým stupněm zjednodušení. Brzy objevil poezii české vesnice (hlavně slovácké a jihočeské), podávanou ve znacích a strukturálně. Experimentální ráz je dán především absencí prostorové perspektivy a plošným dvourozměrným zobrazením, jež se často stává znakem o sobě. Na mnoha obrazech člení plochu plátna vodní hladina a odráží v obrácené perspektivě štíty chalup. Tato určující linie díla vedla k osobitosti, v poválečném českém malířství jedinečné. Paralelně vznikla skupina maleb představujících ženy v krojových šátcích, provedením naprosto odlišná od dobových folkloristických motivů. Po 1959 se F. postupně zbavil prvků předmětné reality a vesnickou tematiku transformoval v originální koncepci lyrické strukturální abstrakce, zobrazené většinou technikou drippingu (kombinace barvy a laku). Z vesnických lokalit se staly uzavřené útvary koncentrované podél centrálního kruhu. V téže době objevil a podobným způsobem abstrahoval ikonografii města. Počátkem šedesátých let F. dospěl k plně abstraktním tvarům různobarevných plošek zářících z černého mřížoví rozlévaného laku. Brzy nato se F. malba obohatila podněty V. Kandinského, J. Miróa, a zejména P. Soulagese a přijala gestický charakter, usilující o maximální jednoduchost a redukující malbu na nejzákladnější prvky. Od 1962 se F. opět vrátil k figurativnímu malířství, v obrazech vesnic a měst nechal rozpadat se do té doby dodržovanou horizontální a vertikální síť. Dominantou obrazu se stalo velké rudé slunce. 1964 se F. vyjadřoval stylem pop-artu: Do obrazů včleňoval koláží konkrétní nesouvisející předměty, např. smaltované a papírové cedule, ptačí zob, plechová víčka. V jednom obrazu použil goticky stylizovanou tvář Madony, v jiném prvorepublikovém tabló gymnazijních profesorů. Inspirace italskou renesancí, hlavně odkazem Leonarda da Vinci, se projevila v syntetickém obraze Jak malovat obraz Dámy s hranostajem (1965). Malíř se přiklonil k uměleckému směru nové figurace a v jejím duchu namaloval cyklus přímořských krajin z Itálie. Poslední obraz, expresivní Západ slunce, svědčí o kritickém duševním rozpoložení umělce před jeho smrtí. F. malířské a grafické dílo náleží ke klíčovým hodnotám v poválečném českém malířství.

L: NEČVU 1, s. 189; SČSVU 2, s. 294; Tomeš 1, s. 339–340; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 162; ČBS, s. 154; F. Dvořák, R. F., 1956; týž, Umělecký odkaz R. F., in: Výtvarné umění 22, 1970, č. 3, s. 102–112; týž, R. F. 1928–1969, 1970; M. Chmelařová, R. F., 2014.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera