FRESLOVÁ Libuše 27.6.1898-20.8.1982: Porovnání verzí

Z Personal
(FRESLOVÁ_Libuše_27.6.1898-20.8.1982)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Libuše FRESLOVÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 385
 +
}}
 +
'''FRESLOVÁ, Libuše''', ''* 27. 6. 1898 Praha, † 20. 8. 1982 Praha, herečka''
  
== Literatura ==
+
Pocházela z měšťanské rodiny. Studovala na dívčím gymnáziu
 +
spolku Minerva a souběžně se školila v herectví u L. Dostalové.
 +
1917 se stala členkou kočovné divadelní společnosti J. Konětopského,
 +
1918 členkou činohry Národního divadla moravskoslezského
 +
v Ostravě, 1919–23 Městského divadla v Plzni,
 +
kde na sebe výrazně upozornila v lyrických milovnických
 +
rolích. 1923 byla angažována do Městského divadla na Královských
 +
Vinohradech, kde setrvala do odchodu do výslužby
 +
(1959). Seznámila se tam se svým manželem, hercem hilarovského
 +
pokolení Ludvíkem Veverkou (* 7. 3. 1892 Kostelec nad
 +
Orlicí, † 2. 2. 1947 Praha). Ve vinohradském divadle vyzrála
 +
v představitelku náročných, charakterově složitých rolí světového
 +
i domácího repertoáru, vytvářených střídmými, jemně
 +
nuancovanými mimickými, gestickými a hlasovými prostředky
 +
ve stylu psychologického civilismu. Byla první českou Polly
 +
v Brechtově ''Žebrácké opeře'', dále Biankou v Shakespearově ''Zkrocení zlé ženy'' a Ofélií v ''Hamletovi'', Štěstím v Maeterlinckově ''Modrém ptáku'', Mary Ardenovou v Kožíkově ''Shakespearovi''.
 +
Účinkovala jako Valča i Růženka ve Šrámkově ''Létu'',
 +
hraběnka Fuentes v Schillerově ''Donu Carlosovi'', později chůva
 +
v Hikmetově ''Legendě o lásce'', hraběnka Rostovová ve ''Vojně''
 +
''a míru'' atd. S jevištěm se z vlastního rozhodnutí rozloučila
 +
jako Žofie v ''Králi Václavu IV.'' Arnošta Dvořáka. Byla platnou
 +
členkou souboru, vhodně se doplňovala s moderní tragédkou
 +
Marií Brožovou a salonní Marií Rosůlkovou. Uplatňovala
 +
se v rozhlase, v televizi jen sporadicky a epizodicky v devíti
 +
filmech; v jednom němém filmu v režii hereckého kolegy
 +
F. Hlavatého, ve zfilmovaných dramatech F. Langera ''Obrácení''
 +
''Ferdyše Pištory'' a ''Dvaasedmdesátka'', ve Vávrově ''Němé barikádě'', Krškově
 +
''Revolučním roce 1848'' (Eleonora kněžna Windischgraetzová),
 +
ve Weissově ''Vlčí jámě'', v Krškově ''Poslední růži od Casanovy'';
 +
naposledy herecky vystoupila ve ''Farářově konci'' režiséra
 +
E. Schorma. 1968 byla jmenována zasloužilou umělkyní.
 +
Po srpnu 1968 se z politických důvodů herecky zcela odmlčela.
 +
 
 +
'''L:''' Přehled činnosti československých divadel 1958, 1959, s. 101; OSND 2/1,
 +
s. 739–740; Tomeš 1, s. 340; Fikejz 1, s. 290–291; http://www.csfd.cz/ (stav k 19. 5. 2014).
 +
 
 +
Martin Kučera
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 16. 11. 2019, 19:06

Libuše FRESLOVÁ
Narození 27.6.1898
Místo narození Praha
Úmrtí 20.8.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 385
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55749

FRESLOVÁ, Libuše, * 27. 6. 1898 Praha, † 20. 8. 1982 Praha, herečka

Pocházela z měšťanské rodiny. Studovala na dívčím gymnáziu spolku Minerva a souběžně se školila v herectví u L. Dostalové. 1917 se stala členkou kočovné divadelní společnosti J. Konětopského, 1918 členkou činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, 1919–23 Městského divadla v Plzni, kde na sebe výrazně upozornila v lyrických milovnických rolích. 1923 byla angažována do Městského divadla na Královských Vinohradech, kde setrvala do odchodu do výslužby (1959). Seznámila se tam se svým manželem, hercem hilarovského pokolení Ludvíkem Veverkou (* 7. 3. 1892 Kostelec nad Orlicí, † 2. 2. 1947 Praha). Ve vinohradském divadle vyzrála v představitelku náročných, charakterově složitých rolí světového i domácího repertoáru, vytvářených střídmými, jemně nuancovanými mimickými, gestickými a hlasovými prostředky ve stylu psychologického civilismu. Byla první českou Polly v Brechtově Žebrácké opeře, dále Biankou v Shakespearově Zkrocení zlé ženy a Ofélií v Hamletovi, Štěstím v Maeterlinckově Modrém ptáku, Mary Ardenovou v Kožíkově Shakespearovi. Účinkovala jako Valča i Růženka ve Šrámkově Létu, hraběnka Fuentes v Schillerově Donu Carlosovi, později chůva v Hikmetově Legendě o lásce, hraběnka Rostovová ve Vojně a míru atd. S jevištěm se z vlastního rozhodnutí rozloučila jako Žofie v Králi Václavu IV. Arnošta Dvořáka. Byla platnou členkou souboru, vhodně se doplňovala s moderní tragédkou Marií Brožovou a salonní Marií Rosůlkovou. Uplatňovala se v rozhlase, v televizi jen sporadicky a epizodicky v devíti filmech; v jednom němém filmu v režii hereckého kolegy F. Hlavatého, ve zfilmovaných dramatech F. Langera Obrácení Ferdyše Pištory a Dvaasedmdesátka, ve Vávrově Němé barikádě, Krškově Revolučním roce 1848 (Eleonora kněžna Windischgraetzová), ve Weissově Vlčí jámě, v Krškově Poslední růži od Casanovy; naposledy herecky vystoupila ve Farářově konci režiséra E. Schorma. 1968 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Po srpnu 1968 se z politických důvodů herecky zcela odmlčela.

L: Přehled činnosti československých divadel 1958, 1959, s. 101; OSND 2/1, s. 739–740; Tomeš 1, s. 340; Fikejz 1, s. 290–291; http://www.csfd.cz/ (stav k 19. 5. 2014).

Martin Kučera