Verze z 4. 11. 2020, 19:22, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FRESL Václav 14.10.1868-23.12.1915

Z Personal
Václav FRESL
Narození 14.10.1868
Místo narození Pelhřimov
Úmrtí 23.12.1915
Místo úmrtí Třebotov (u Prahy)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 384-385
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55748

FRESL, Václav (též FRESSL, Wenzel), * 14. 10. 1868 Pelhřimov, † 23. 12. 1915 Třebotov (u Prahy), politik

Pocházel z rodiny drobného obchodníka Antonína F. Vyučil se řezníkem a uzenářem, posléze však pracoval jako dělník v pražské plynárně. Tříletou vojenskou službu absolvoval na řadě míst monarchie (Praha, Krakov, Sarajevo, Novi Pazar, Foča). Od 1897 patřil ke stoupencům českého národně-sociálního hnutí, a to k jeho krajnímu levému křídlu. Neúnavně vystupoval na obranu zájmů nižších sociálních vrstev: dělníků, zřízenců, úředníků i živnostníků. Řečnil na veřejných shromážděních (nejčastěji pod jménem Domalípa). Neustrnul však jen na agitaci, ale současně působil jako člen odborových, případně zaměstnaneckých organizací. Trpělivým sebevzděláváním získal značný politický rozhled, což mu zajistilo přirozenou autoritu v politickém prostředí. Již 1901 ve volbách do říšské rady se v páté kurii v plzeňském okrese prosadil proti kandidátovi sociálně demokratické strany. Českou stranu národně sociální zastupoval F. v říšské radě do 1915. Ve volbách obecních a zemských, v nichž také pravidelně kandidoval, nebyl tak úspěšný. Od 1902 pracoval jako redaktor národně-sociálního týdeníku Naše snahy (vycházel v Plzni, kde se F. tehdy trvale usadil). V říšské radě zasedal v několika parlamentních výborech, podal desítky interpelací a dlouhou řadu návrhů, z nichž mnohé byly přijaty. Zajímal se o širokou škálu problémů (nepřímé daně, zdražování, sociální zákonodárství, sociální postavení úřednictva, jazyková a školská politika, branné zákonodárství aj.). I tam se projevoval velmi radikálně, zúčastňoval se obstrukčních akcí zaměřených zejména proti rostoucímu militarismu. Byl rovněž členem výboru českých říšských poslanců vystupujících na obranu práv české menšiny v Dolních Rakousích, protestoval proti zavírání českých škol ve Vídni. Díky poslanecké imunitě odolal několika návrhům na trestní stíhání za urážku majestátu, za údajné přečiny proti cti, bezpečnosti, tiskovému zákonu či zákonu shromažďovacímu. Nepolevoval v domácích aktivitách. Od 1912 byl členem Národní jednoty pošumavské a působil i v dalších národních spolcích. Trvalé pracovní vypětí se projevilo na jeho zdravotním stavu. 1913 ještě zakoupil zemědělskou usedlost v Hlincové Hoře (u Českých Budějovic). Od vypuknutí války byl pod stálým policejním dohledem. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.

D: Z minulosti do budoucnosti, in: Pamětní list k 15tiletému trvání České strany národně-sociální, 1912, s. 30–32.

L: OSN 28, s. 451; OSND 2/1, s. 739; MSN 2, s. 871; nekrolog in: Národní politika 24. 12. 1915, s. 5; O. Wünsch, Mrtvý jubilant, in: 25 let práce Československé strany socialistické 1897–1922, 1922, s. 112–114; Knauer, s. 90; Dějiny Plzně 2, 1967, s. 187; H. Roubíčková, Osobnosti Pelhřimovska, 1997, s. 11; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 111 až 113 (s bibliografií a další literaturou); http://cs.wikipedia.org/ (stav k 18. 7. 2014).

P: NA, Praha, Archiv České strany národně sociální, osobní pozůstalost.

Josef Harna