Verze z 16. 11. 2019, 18:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FREUD Sigmund 6.5.1856-23.9.1939

Z Personal
Sigmund FREUD
Narození 6.5.1856
Místo narození Příbor (u Nového Jičína)
Úmrtí 23.9.1939
Místo úmrtí Londýn (Velká Británie)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 385-386

FREUD, Sigmund (též Šlomo, Sigismund), * 6. 5. 1856 Příbor (u Nového Jičína), † 23. 9. 1939 Londýn (Velká Británie), lékař neurolog, psycholog, psychiatr

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí z třetího manželství drobného židovského obchodníka s vlnou Jacoba F. a Amalie, roz. Nathanové. Otec měl už dva dospělé syny z předchozího manželství. Když byly F. tři roky, rodina se z ekonomických důvodů přestěhovala do Lipska a vzápětí do Vídně. F. později vzpomínal na svou českou chůvu Moniku Zajícovou a na rodiště jako na původní vlast, ačkoli Příbor znovu navštívil pouze krátce o prázdninách jako šestnáctiletý. Základní vzdělání získal doma, střední školu absolvoval ve Vídni (Leopoldstädter Kommunal- Realgymnasium). Zajímal se o humanitní vědy, přesto se rozhodl pro povolání lékaře. Od 1873 studoval na vídeňské univerzitě, kde se soustředil na zoologii, fyziologii a histologii (MUDr. 1881).

Od 1876 pracoval v laboratoři fyziologa Ernsta Wilhelma Brücka jako demonstrátor, poté ve vídeňské Všeobecné nemocnici praktikoval u internisty Hermanna Nothnagela a jako sekundář na psychiatrickém oddělení Theodora Meynerta (histologický výzkum). Od 1884 F. působil jako primář na neurologickém oddělení. Experimentoval s kokainem, objevil jeho anesteziologické účinky. 1885 byl jmenován soukromým docentem neuropatologie. Po krátkém zaměstnání v soukromém sanatoriu v Oberdöblingu nastoupil roční stipendium v Paříži u Jeana-Martina Charcota, 1886 odešel na pediatrii do Berlína, téhož roku po návratu do Vídně si otevřel soukromou praxi a oženil se s Martou Bernaysovou. Měli spolu šest dětí. V osmdesátých a počátkem devadesátých let působil jako neurolog ovlivněný teorií neuróz, překládal Charcota a Hyppolita Bernheima a psal o mužské hysterii, o fobiích, obsesích a halucinacích jako obranných neuropsychózách. Od 1896 rozpracovával vlastní systém výkladu a léčby lidské psychiky. 1902 byl jmenován mimořádným profesorem (řádným až 1920). Věnoval se převážně psychoanalýze, kterou zpočátku popularizoval mezi vídeňskými příznivci na pravidelných středečních setkáních ve svém bytě (Berggasse 19). Mezinárodní ohlas získal po navázání kontaktů s curyšskou psychologickou školou. S Carlem Gustavem Jungem a Ludwigem Binswangerem založil v Curychu psychoanalytickou společnost. 1908 se konal první mezinárodní kongres psychoanalýzy v Salcburku, od 1909 vycházel odborný časopis Zentralblatt für Psychoanalyse a F. byl pozván přednášet na Clarkovu univerzitu do Worcesteru v USA (stát Massachusetts). 1910 vznikla Mezinárodní psychoanalytická společnost v Norimberku. Psychoanalýza se stala hnutím, které mělo (po německých oblastech) od dvacátých let ohlas i v anglofonních zemích. 1930 získal Goethovu cenu města Frankfurtu nad Mohanem. 1935 se F. stal členem londýnské Královské lékařské společnosti. Obrat nastal po nástupu nacistické moci v Německu. 1933 v Berlíně nacisté F. knihy veřejně spálili a zkonfiskovali mezinárodní psychoanalytické nakladatelství v Lipsku. 1938 po anšlusu Rakouska se F. podařilo s dcerou Annou emigrovat do Londýna. Jeho čtyři sestry však holocaust nepřežily. F. onemocněl rakovinou horní čelisti a hrtanu, od 1923 absolvoval četné operace, i přesto se však věnoval pacientům až do své dobrovolné smrti. Pohřben byl v Londýně. Na rodném domě mu byla 1931 odhalena pamětní deska, kterou za války zničili Němci, druhá F. připomínala od 1957, třetí deska s F. reliéfem byla odhalena 1969. Ve zrekonstruovaném domě byla otevřena F. expozice.

D: Sammlung kleiner Schriften zur Neurosenlehre 1–5, Wien 1906–1913, 1918, 1922; Gesammelte Schriften 1–12, tamtéž 1924–1934; Collected Papers 1–5, London 1924–1950; Gesammelte Werke 1–18, London – Frankfurt am Main 1940–1968; The Standard Edition of the Complete psychological Works of S. F. 1–24, London 1953–1974; Studienausgabe in zehn Bänden, Frankfurt am Main 1969–1975; Briefe 1873–1939, tamtéž 1960.

L: J. Cvekl, S. F., 1965; M. Černoušek, S. F. – dobyvatel nevědomí, 1996; L. Hanzlíček, Psychiatrická encyklopedie. Část jmenná. Významné postavy světové psychiatrie 1, in: Zprávy, č. 28, 1977 s. 209–210; O. Mannoni, F., 1997 (s bibliografií a českými překlady); Dictionary of Medical Biography 2, W. F. Bynum (ed.), London 2007, s. 519–522; G. Markus, S. F. a tajemství duše, 2002; Czeike 2, s. 398; Dopis starostovi města Příbora, in: Sebrané spisy S. F. 1925–1931, 2007; B. Žárský, F. Příbor, 2006; http://wikipedia.de.org/wiki/Sigmund_Freud (stav k 12. 5. 2014); http://www.freudmuseum.cz (stav k 12. 5. 2014).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Hana Mášová