Verze z 6. 11. 2020, 11:00, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FREUND Kurt 17.1.1914-23.10.1996

Z Personal
Kurt FREUND
Narození 17.1.1914
Místo narození Chrudim
Úmrtí 23.10.1996
Místo úmrtí Toronto (Kanada)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 386-387
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136983

FREUND, Kurt, * 17. 1. 1914 Chrudim, † 23. 10. 1996 Toronto (Kanada), lékař psychiatr, sexuolog

Pocházel z německé židovské rodiny; vystudoval lékařskou fakultu Německé univerzity v Praze (MUDr. 1937). 1942 se oženil s klavíristkou a učitelkou hudby Annou Hlouňovou; po narození dcery Heleny (* 1943) se rozvedl, aby obě ušetřil nacistického pronásledování (manželka nebyla židovského původu). F. uprchl z protektorátu a působil na Slovensku jako partyzánský lékař. Jeho rodiče Heinrich a Hella, roz. Picková, bratr Hans F. i další příbuzní byli zavražděni v plynových komorách koncentračního tábora v Osvětimi. Z poválečného druhého manželství s Annou se 1948 narodil syn Petr.

Od 1948 pracoval F. na pražské psychiatrické klinice jako vedoucí oddělení pro sexuální úchylky se zaměřením na sexualitu mužů. K ověřování sexuální orientace žadatelů o zproštění povinné vojenské služby pro homosexualitu, zjišťovanou dosud jen psychoanalyticky, vynalezl a 1957 zavedl objektivní psychofyziologickou metodu falopletysmografie (falografie, falometrie). Dosud trestnou a domněle léčitelnou homosexualitu se pokoušel obracet v heterosexualitu averzivní léčbou, falometrie však odhalila její neúčinnost; F. potvrdil neměnnost sexuální orientace, stal se odpůrcem její léčby a zasloužil se o dekriminalizaci homosexuality úpravou § 244 trestního zákona (1961). Téhož roku vyšla jeho první česká monografie o homosexualitě, jež se stala nejcitovanější českou sexuologickou publikací vůbec. Na oddělení klinické neuropsychopatologie Výzkumného ústavu psychiatrického v pražských Bohnicích studoval F. od počátku šedesátých let poruchy osobnosti; přítomností biologických faktorů v etiologii vymezil pojem psychopatie vůči neurózám. Normální sbližovací chování muže vyložil jako sled čtyř fází sexuální interakce, a vytvořil tak referenční sexuální motivační systém pro popis sexuálních úchylek jako poruch sbližování. Falometrie mu zůstala nadále užitečnou diagnostickou metodou k určování pohlaví a věku preferovaného sexuálního partnera (především v diagnostice pedofilie) a v otázkách soudní sexuologie, za jejíhož průkopníka je uznáván.

Pět dní po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešel s rodinou do SRN a odtud do Kanady. Od 1969 pracoval v nově zřízeném Clarkově Psychiatrickém ústavu univerzity v Torontu, kde založil a vedl sexuologickou laboratoř, nesoucí dnes jeho jméno. Dále zdokonaloval falometrickou techniku a svým dílem přispěl k vypuštění homosexuality ze seznamu duševních poruch Americké psychiatrické asociace (1973). V závěru života onemocněl rakovinou plic (1994). Podstoupil radioterapii, od další léčby ale upustil, 1995 odevzdal laboratoř svému žáku Blanchardovi a po roce zvolil dobrovolný odchod. Jeho popel byl rozptýlen před torontským pracovištěm i v Psychiatrické léčebně Bohnice v Praze.

D: výběr: K otázce mužské homosexuality, analysa změn sexuální apetence během pokusné léčby podmiňováním, in: Sborník lékařský 55, 1953, s. 125 až 184 (s J. Srncem); On the validity and reliability of the phalloplethysmographic (Php) diagnosis of some sexual deviations, in: Revue České lékařské akademie /Czech Medical Academy Review 4, 1958, s. 145–151 (s J. Diamantem a V. Pinkavou); Otázka příčetnosti a nápravných opatření u sexuálních delikventů, in: Česká psychiatrie 55, 1959, s. 264–269; Dva typy obrazu homosexuality u mužů, in: tamtéž 57, 1961, s. 230–232 (s K. Nedomou a V. Pinkavou); Reálné modely zvířat, in: tamtéž 58, 1962, s. 369–371 (s J. Madlafouskem); Homosexualita u muže, 1962 (též německy, Leipzig 1963, 1965); K otázce pojmu psychopatie, in: Česká psychiatrie 59, 1963, s. 246–247; Grundzüge eines einfachen Bezugsystems für die Analyse sexueller Deviationen, in: Psychiatrie, Neurologie, und medizinische Psychologie 17, 1965, s. 221 až 225 (s A. Kolářským); Ergebnisse und Möglichkeit der Forschung nach der Ätiologie der Homosexualität, in: Confinia psychiatrica 9, 1966, s. 35–58; Diagnosing homo- or heterosexuality and erotic age-preference by means of a psychophysiological test, in: Behaviour Research and Therapy 5, 1967, s. 209–228; The female child as a surrogate object, in: Archives of Sexual Behavior 2, 1972, s. 119–133 (s C. K. McKnightem, R. Langevinem a S. Cibirim); Diagnosis and treatment of forensically significant anomalous erotic preferences, in: Canadian Journal of Criminology and Criminal Justice and Corrections 18, 1976, s. 181–189; Two types of cross-gender identity, in: Archives of Sexual Behavior 11, 1982, s. 49–63 (s B. W. Steinerovou a S. Chanem); The courtship disorders, in: tamtéž 12, 1983, s. 369–379 (s H. Scherem a S. Huckerem); Phallometric diagnosis of pedophilia, in: Journal of Consulting and Clinical Psychology 57, 1989, s. 100–105 (s R. Blanchardem); Erotic gender differentiation in pedophilia, in: Archives of Sexual Behavior 20, 1991, s. 555–566 (s R. Watsonem, R. Dickeyem a D. Rienzem); Gender identity disorder and courtship disorder, in: tamtéž 22, 1993, s. 13–21 (s R. J. Watsonem); Preferential rape in the theory of courtship disorder, in: tamtéž 27, 1998, s. 433–443 (s M. C. Setoem).

L: (sine), Medaile České lékařské společnosti MUDr. K. F., in: Česká psychiatrie 90, 1994, s. 212; J. Raboch, Poklona sexuologovi K. F., in: tamtéž 91, 1995, s. 122; K. Freeman, K. F. dies at 82, in: The New York Times 27. 10. 1996; (sine), K. F. dies, in: The Buffalo News 29. 10. 1996; (sine), Dr. K. F., in: The Orlando Sentinel 29. 10. 1996; (sine), K. F. psychiatrist’s invention measured men’s sexual response, in: Pittsburgh Post-Gazette 29. 10. 1996; (sine), F., Dr. K., in: Richmond Times-Dispatch 1. 11. 1996; E. Helmore, Obituary: K. F., in: The Independent 8. 11. 1996; M. Kuban, Sexual science mentor: Dr. K. F., in: Sexual Science 45, 2004, č. 2, nepag. (dostupné on-line); R. J. Wilson – H. F. Mathon, Remembering K. F. (1914 až 1996), in: ATSA Forum, Beaverton 18, 2006.

Pavel Čech