FREY z Freyenfelsu Jan Václav Xaver Fridrich Michael Lukáš 18.10.1705-17.10.1776: Porovnání verzí
m (Makariusová přesunul stránku FREYENFELSU z Jan Václav Xaver 18.10.1705-17.10.1776 na FREY z Freyenfelsu Jan Václav Xaver 18.10.1705-17.10.1776 bez založení přesměrování) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Jan Václav Xaver | + | | jméno = Jan Václav Xaver Fridrich Michael Lukáš FREY z Freyenfelsu |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 18.10.1705 | + | | datum narození = 18.10.1705 (datum křtu) |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Brno |
| datum úmrtí = 17.10.1776 | | datum úmrtí = 17.10.1776 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Olomouc |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 391 |
+ | }} | ||
+ | '''FREY z Freyenfelsu, Jan Václav Xaver Fridrich Michael Lukáš''', ''* 18. 10. 1705 (datum křtu) Brno, † 17. 10. 1776 Olomouc, římskokatolický kněz, světící biskup olomoucký'' | ||
+ | |||
+ | Syn právníka Jana Kryštofa Pruskauera z Parenfelsu a jeho | ||
+ | manželky Isabely Terezie z Ostešova, kteří byli sezdáni 1704 | ||
+ | v Jimramově. U křtu stáli jako kmotři vrchní zemský komoří | ||
+ | markrabství moravského Xaver z Dietrichštejna a manželka | ||
+ | zemského hejtmana Anna Františka z Oppersdorfu. Kardinál | ||
+ | hrabě Wolfgang Hannibal Schrattenbach F. otce jmenoval ředitelem | ||
+ | biskupských statků a 1723 byl za věrné služby povýšen | ||
+ | do šlechtického stavu. Schrattenbach si vymohl svolení od papeže | ||
+ | a 1719 F. jmenoval nesídelním kanovníkem v Olomouci namísto zemřelého Jana Antonína Pilatiho z Thassul. F. byl | ||
+ | tedy finančně zajištěn a studoval církevní právo na filozofické | ||
+ | fakultě vídeňské univerzity (1720/21) a teologii (trienium) | ||
+ | u jezuitů (Collegio Romano) v Římě, kde byl 1726 prohlášen | ||
+ | doktorem obojího práva a 1727 doktorem filozofie a teologie. | ||
+ | Další dva roky pokračoval ve studiích v Ingolstadtu. Předtím | ||
+ | 1719 přijal tonzuru a čtyři nižší svěcení ve Vídni, 1725 podjáhenské | ||
+ | svěcení v Římě a 1726 svěcení jáhenské, ve stejném | ||
+ | roce byl jmenován infulovaným opatem v Sümegu v Uhrách. | ||
+ | Na kněze byl posvěcen E. D. Sommerfeldem 1729 ve Vratislavi, | ||
+ | kde se stal také kanovníkem kolegiátní kapituly u sv. Kříže. | ||
+ | Jako kanovník obou kapitul měl od Schrattenbacha uděleno | ||
+ | právo používat pontifikálie v olomoucké diecézi. Za tamního | ||
+ | sídelního kanovníka byl přijat 1734 a 1735 byl uveden | ||
+ | do kanovnické rezidence. Od 1752 řídil kapitulní statky. | ||
+ | 1761 byl jmenován arcijáhnem znojemským anebo arcijáhnem | ||
+ | olomouckým a 1767 kustodem kapituly. Záhy po smrti | ||
+ | pomocného biskupa Jana Karla Leopolda Scherffenberga byl | ||
+ | navržen na jmenování pomocným biskupem, 1771 potvrzen | ||
+ | a poté se stal titulárním biskupem markopolitánským a pomocným | ||
+ | biskupem olomouckým (1772). Na počátku sedmdesátých | ||
+ | let 18. století prováděl z pověření nemocného biskupa | ||
+ | Maxmiliána Hamiltona generální vizitace nařízené císařovnou. | ||
+ | Tohoto úředního úkolu zároveň využil k sestavení unikátního | ||
+ | statistického díla s názvem ''Alma dioecesis Olomucensis''. 1773 | ||
+ | se stal kanovníkem seniorem a 1776 byl ustanoven generálním | ||
+ | vikářem olomoucké diecéze a oficiálem. | ||
+ | |||
+ | F. sestavil podle Müllerovy mapy Moravy vlastní mapu olomoucké | ||
+ | diecéze, již vydal 1762 v Norimberku. Na čtyřech | ||
+ | listech doplněných dvěma listy rejstříků v ní zachytil celou | ||
+ | diecézi a její administrativní členění (dvaašedesát děkanství | ||
+ | s příslušnými farnostmi). Dále se 1762 postaral o zveřejnění | ||
+ | menší mapy stejného církevního obvodu na jednom listě. Okolo | ||
+ | 1760 dal svou rezidenci ve Wurmově ulici čp. 7 vyzdobit | ||
+ | nástěnnými malbami, jednalo se o iluzivní krajiny s ruinami. | ||
+ | Veškeré jmění odkázal na aniversarium katedrály sv. Václava, | ||
+ | v jejíž kryptě byl také pohřben. F. knihovnu s převahou právnické | ||
+ | literatury koupil klášter v Rajhradě (u Brna). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Ch. d’Elvert, Von den Landkarten in Mähren und Österreichisch-Schlesien I., | ||
+ | General-, Land- oder Kreiskarten, in: Schriften der historisch-statistischen | ||
+ | Sektion der k. k. mährischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, | ||
+ | der Natur- und Landeskunde in Brünn 5, 1853, s. 89; R. Zuber, Osudy | ||
+ | moravské církve v 18. století 1, 1987, s. 9–10, 34, 41, 60, 63, 74, 76, 134, | ||
+ | 172–173, 179, 187; 2, 2003, s. 123, 432 (s F. mapou olomoucké diecéze | ||
+ | v příloze); P. Suchánek, Triumf obnovujícího se dne. Umění a duchovní | ||
+ | aristokracie na Moravě v 18. století, 2013, s. 209–212, 214, 219, 251, 305, | ||
+ | 349–351, 358. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, řkt. f. ú. Jimramov, matrika | ||
+ | oddaných č. 15 679, snímek 268 (sňatek rodičů); tamtéž, řkt. f. ú. Brno – | ||
+ | sv. Jakub, matrika křtů č. 16 861, snímek 37 (F. křest); ZA, Opava, pobočka | ||
+ | Olomouc, fondy Arcibiskupství Olomouc, Metropolitní kapitula Olomouc; | ||
+ | tamtéž, M. Zemek, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly | ||
+ | od počátku až po nynější dobu 2, 1659–1944, 1945 (rukopis). | ||
+ | |||
+ | Jitka Jonová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:1705]] | [[Kategorie:1705]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1776]] | [[Kategorie:1776]] | ||
+ | [[Kategorie:Olomouc]] |
Aktuální verze z 16. 11. 2019, 19:12
Jan Václav Xaver Fridrich Michael Lukáš FREY z Freyenfelsu | |
Narození | 18.10.1705 (datum křtu) |
---|---|
Místo narození | Brno |
Úmrtí | 17.10.1776 |
Místo úmrtí | Olomouc |
Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 391 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78870 |
FREY z Freyenfelsu, Jan Václav Xaver Fridrich Michael Lukáš, * 18. 10. 1705 (datum křtu) Brno, † 17. 10. 1776 Olomouc, římskokatolický kněz, světící biskup olomoucký
Syn právníka Jana Kryštofa Pruskauera z Parenfelsu a jeho manželky Isabely Terezie z Ostešova, kteří byli sezdáni 1704 v Jimramově. U křtu stáli jako kmotři vrchní zemský komoří markrabství moravského Xaver z Dietrichštejna a manželka zemského hejtmana Anna Františka z Oppersdorfu. Kardinál hrabě Wolfgang Hannibal Schrattenbach F. otce jmenoval ředitelem biskupských statků a 1723 byl za věrné služby povýšen do šlechtického stavu. Schrattenbach si vymohl svolení od papeže a 1719 F. jmenoval nesídelním kanovníkem v Olomouci namísto zemřelého Jana Antonína Pilatiho z Thassul. F. byl tedy finančně zajištěn a studoval církevní právo na filozofické fakultě vídeňské univerzity (1720/21) a teologii (trienium) u jezuitů (Collegio Romano) v Římě, kde byl 1726 prohlášen doktorem obojího práva a 1727 doktorem filozofie a teologie. Další dva roky pokračoval ve studiích v Ingolstadtu. Předtím 1719 přijal tonzuru a čtyři nižší svěcení ve Vídni, 1725 podjáhenské svěcení v Římě a 1726 svěcení jáhenské, ve stejném roce byl jmenován infulovaným opatem v Sümegu v Uhrách. Na kněze byl posvěcen E. D. Sommerfeldem 1729 ve Vratislavi, kde se stal také kanovníkem kolegiátní kapituly u sv. Kříže. Jako kanovník obou kapitul měl od Schrattenbacha uděleno právo používat pontifikálie v olomoucké diecézi. Za tamního sídelního kanovníka byl přijat 1734 a 1735 byl uveden do kanovnické rezidence. Od 1752 řídil kapitulní statky. 1761 byl jmenován arcijáhnem znojemským anebo arcijáhnem olomouckým a 1767 kustodem kapituly. Záhy po smrti pomocného biskupa Jana Karla Leopolda Scherffenberga byl navržen na jmenování pomocným biskupem, 1771 potvrzen a poté se stal titulárním biskupem markopolitánským a pomocným biskupem olomouckým (1772). Na počátku sedmdesátých let 18. století prováděl z pověření nemocného biskupa Maxmiliána Hamiltona generální vizitace nařízené císařovnou. Tohoto úředního úkolu zároveň využil k sestavení unikátního statistického díla s názvem Alma dioecesis Olomucensis. 1773 se stal kanovníkem seniorem a 1776 byl ustanoven generálním vikářem olomoucké diecéze a oficiálem.
F. sestavil podle Müllerovy mapy Moravy vlastní mapu olomoucké diecéze, již vydal 1762 v Norimberku. Na čtyřech listech doplněných dvěma listy rejstříků v ní zachytil celou diecézi a její administrativní členění (dvaašedesát děkanství s příslušnými farnostmi). Dále se 1762 postaral o zveřejnění menší mapy stejného církevního obvodu na jednom listě. Okolo 1760 dal svou rezidenci ve Wurmově ulici čp. 7 vyzdobit nástěnnými malbami, jednalo se o iluzivní krajiny s ruinami. Veškeré jmění odkázal na aniversarium katedrály sv. Václava, v jejíž kryptě byl také pohřben. F. knihovnu s převahou právnické literatury koupil klášter v Rajhradě (u Brna).
L: Ch. d’Elvert, Von den Landkarten in Mähren und Österreichisch-Schlesien I., General-, Land- oder Kreiskarten, in: Schriften der historisch-statistischen Sektion der k. k. mährischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn 5, 1853, s. 89; R. Zuber, Osudy moravské církve v 18. století 1, 1987, s. 9–10, 34, 41, 60, 63, 74, 76, 134, 172–173, 179, 187; 2, 2003, s. 123, 432 (s F. mapou olomoucké diecéze v příloze); P. Suchánek, Triumf obnovujícího se dne. Umění a duchovní aristokracie na Moravě v 18. století, 2013, s. 209–212, 214, 219, 251, 305, 349–351, 358.
P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, řkt. f. ú. Jimramov, matrika oddaných č. 15 679, snímek 268 (sňatek rodičů); tamtéž, řkt. f. ú. Brno – sv. Jakub, matrika křtů č. 16 861, snímek 37 (F. křest); ZA, Opava, pobočka Olomouc, fondy Arcibiskupství Olomouc, Metropolitní kapitula Olomouc; tamtéž, M. Zemek, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu 2, 1659–1944, 1945 (rukopis).
Jitka Jonová