Verze z 16. 11. 2019, 18:19, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FRIČ Jan 9.4.1883-18.5.1971

Z Personal
Jan FRIČ
Narození 9.4.1883
Místo narození Praha
Úmrtí 18.5.1971
Místo úmrtí Praha
Povolání 23- Lesník nebo myslivec
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 398-399

FRIČ, Jan, * 9. 4. 1883 Praha, † 18. 5. 1971 Praha, lesník, pedagog, odborný spisovatel

Byl nemanželským synem Marie F. (* 26. 9. 1858 Vrábí /u Brandýsa nad Labem/). Do 1885 byl v péči Václava a Filomeny Křížových v Blížanovech (u Klatov) a 1885 si ho vzala za vlastního teta Johanna Binderová z Prahy, kde pak navštěvoval nižší gymnázium. Jeden rok praktikoval v lesích města Písku, kde absolvoval revírnickou a vyšší lesnickou školu (1899–1902). Už 1905 složil vyšší státní zkoušku pro samostatné hospodáře, krátce působil na velkostatku Budiškovice (u Moravských Budějovic), odkud přestoupil na velkostatek Poděbrady. Tam působil jako lesní adjunkt, kontrolor a geometr a nakonec jako vedoucí lesní hospodář s titulem lesmistra, zastával i funkci okresního lesního technika pro tehdejší okresy Nymburk a Poděbrady. V Praze se 1910 oženil s Miladou, roz. Hellichovou, s níž vychoval dceru Růženu. 1920 přijal místo na lesnickém referátu českého odboru Zemědělské rady v Praze, kde pracoval jako lesní inspektor, lesní a nakonec vrchní lesní rada. Věnoval se především otázkám malého lesního majetku, těžby, pěstění a hospodářské úpravy lesů, lesnického zákonodárství i pozemkové reformy, lesnického družstevnictví a muzejnictví, dřevařského průmyslu i obchodu a semenářství, a to hlavně ve spolupráci s lesníky Antonínem Holubem a Karlem Šimanem, organizátory tohoto oboru u nás. 1930 získal od ministerstva veřejných prací titul lesní inženýr. 1941 odešel do výslužby. Pohřben byl v Poděbradech.

F. byl spolkovým a veřejným pracovníkem, zasahoval prakticky do všech otázek lesnictví. Budoval Jednotu českých lesníků zemí Koruny české, pozdější Ústřední jednotu československého lesnictva, v níž zastával mj. pozici místopředsedy (1921 čestný člen). Dále pracoval jako funkcionář např. ve druhém lesnickém odboru ČAZ (tajemník 1925–40, viceprezident 1940–47), Masarykově akademii práce, Československé matici lesnické, Lesnické komoře a Lesnické radě, Lesnickém muzeu a archivu (pro něž vypracoval program a byl jednatelem) při Československém zemědělském muzeu v Praze, v Jednotě republikánského lesnictva, podílel se i na vzdělávacích kursech pro lesní zřízence v Berouně a lesnických expozicích hospodářských výstav. Zúčastnil se několika anket (diskusí), kde se vyslovoval hlavně k lesní pozemkové reformě, zlepšení péče o malý lesní majetek a prosazení lesního družstevnictví. Dále podnikal studijní cesty a 1935–50 učil lesnickou obchodní nauku a politiku jako honorovaný docent na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT, na němž byl 1947 promován čestným doktorem technických věd.

Od 1906 sepsal a uveřejnil stovky návrhů, referátů a článků o odborných, historických, organizačních, stavovských, školských a mysliveckých otázkách. Publikoval je samostatně nebo v periodikách Háj, Lesní stráž, Lesnický týdeník (za první světové války pod pseudonymy Poděbradský, Lesan, Polenský, Janský a Frída), později Československý les, Lesnická práce a Československý háj, o jejichž založení se zasloužil. Přispíval do Naučného slovníku lesnického (1934–40) a koordinoval práce na Naučném slovníku lesnickém vycházejícím na přelomu padesátých a šedesátých let. Psal též do Časových spisků českého odboru Zemědělské rady pro Čechy. Obsáhlé materiály s názvem Přehled dějinného vývoje lesní výroby, Vzpomínky starého myslivce ad. zůstaly v rukopise.

D: výběr: Některé předpoklady hospodářské lesní reformy, 1926; 20 let české lesnické organisace, 1927; Lesní zákonodárství v Československu, in: Československý les 8, 1928, s. 73n.; 25 let Ústřední jednoty čs. lesnictva, 1932; Cenová a odbytová krise v lesním hospodářství, 1932 (s kol.); Vývoj lesního vlastnictví do války 30leté, 1933; Základy plánování v lesním hospodaření 2, 1935 (s V. Weingartlem); Pozemková lesní reforma, in: Lesnická práce 14, 1935, s. 551–576; Zemědělské musejnictví v Československu, 1937 (s kol.); Obchodní příručka lesnická, 1938; Dřeviny našich malých lesů a jak je pěstujeme, 1942 (zvl. ot. z časopisu Háj); Listnaté dřeviny v našich lesích, 1946; Výtah z přednášek o lesnické politice, 1946; Hospodaření v malém lese, 1947; Zařízení lesů, 1947; Malá encyklopedie lesnictví. Stručný přehled lesnictví pro potřebu praxe 1–2, 1946–1947 (s K. Šimanem a kol.); Lesy, zelený poklad republiky, 1951; Velké vzory našeho lesnictví, 1958 (s kol.).

L: výběr: J. E. Chadt-Ševětínský, České lesnické písemnictví, 1920, s. 50 až 56; Věstník Československého zemědělského muzea 6, 1933, s. 146–147; VČAZ 9, 1933, s. 242–243; tamtéž 19, 1943, s. 313–316; tamtéž 21, 1947, s. 281; E. Reich – B. Vláčil, Československá akademie zemědělská v prvém desítiletí 1924–1934, 1935, s. 82; Živa 16, 1968, s. 99–100; Lesnická práce 47, 1968, s. 136–138, 240; tamtéž 50, 1971, s. 285; tamtéž 62, 1983, s. 189, 327–328; tamtéž 72, 1993, s. 122–123; J. Nožička – A. Jančík – O. Kokeš, Tři významní lesníci, 1968, zvl. s. 131–149; F. Šach, Dr. h. c. ing. J. F. a Československé zemědělské muzeum, in: Vědecké práce Československého zemědělského muzea 8, 1968, s. 5–8; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 203; O. Kokeš – M. Landa, Dr. h. c. ing. J. F. a jeho práce v lesnické historii a muzejnictví, in: Vědecké práce Zemědělského muzea 23, 1983, s. 27–30; G. Novotný, Ing. Antonín Holub (1865–1955). Úvodní poznámky, in: Osobnosti agrární politiky 19. a 20. století, B. Rašticová (ed.), 2006, s. 201–213.

P: Archiv Národního zemědělského muzea, Praha, osobní fond J. F. (19 kartonů s kartotékou, korespondence, separáty ad.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný