Biografický slovník
FRIČ Josef 8.1.1900-11.1.1973: Porovnání verzí
(FRIČ_Josef_8.1.1900-11.1.1973) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''FRIČ, Josef''', ''* 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik'' | ||
| − | + | Vnuk básníka Josefa Václava F. (1829–1890), syn továrníka | |
| + | a zakladatele ondřejovské hvězdárny Josefa Jana Alexandra | ||
| + | F. (1861–1945), otec optika Josefa F. (1928–2003). Po maturitě | ||
| + | na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze se | ||
| + | vyučil mechanikem v Daňkově továrně na letecké motory | ||
| + | a pracoval v dílnách Jedličkova ústavu pro tělesně postiženou | ||
| + | mládež na konstrukci protéz. Pak ho otec zaměstnal ve své | ||
| + | vinohradské továrně na jemnou mechaniku a optické přístroje, | ||
| + | kde musel projít řadou úseků, aby se vyučil optikem a poznal | ||
| + | dokonale chod závodu. 1933 se stal společníkem firmy, 1945 | ||
| + | jejím majitelem, po znárodnění v ní pracoval jako ředitel | ||
| + | (1948–57). Mnoho času trávil v plicních sanatoriích, kde se | ||
| + | léčil s tuberkulózou. 1919–20 strávil rok na zkušené ve Francii | ||
| + | a Německu, 1920 patřil k zakládajícím členům uměleckého | ||
| + | sdružení Devětsil, s jehož členy – např. s A. Hoffmeistrem, | ||
| + | architektem J. Havlíčkem a sochařem B. Stefanem – se trvale | ||
| + | přátelil. Verše ve dvacátých letech sporadicky publikoval | ||
| + | v avantgardních časopisech. Jeho nerozsáhlé dílo bylo zásluhou | ||
| + | přátel shrnuto ve sbírce ''Umělé květiny'' (1937), originální | ||
| + | syntéze podnětů poválečného vitalismu, proletářského umění, | ||
| + | poetismu, výtvarných podnětů naivního umění H. Rousseaua | ||
| + | a Sociální skupiny Ho Ho Ko Ko i Wolkerovy oslavy všednosti. | ||
| + | Zajímaly ho příběhy trpících lidí, invalidů, žen a dětí | ||
| + | i atmosféra pražských lokálů. Hutná zkratka jeho básnických | ||
| + | obrazů a bohatý, nekonvenční slovník kombinující jak obraty | ||
| + | z tzv. vysoké poezie, tak z hovorové češtiny činí z jeho poezie | ||
| + | svébytný projev české literární avantgardy. Druhá autorova | ||
| + | sbírka ''Večerní světlo'' přinesla převahu veršů reflexivní povahy | ||
| + | a vyšla s druhým vydáním ''Umělých květin'' (1965). Verše z pozůstalosti | ||
| + | shrnuly sbírky ''Ubohá slova'' (1980) a ''Na ulici'' (2002). | ||
| + | Svérázným cestopisem je jediná F. próza ''Jak se kluk-dědeček'' | ||
| + | ''flákal po Francii'' (1995). Jako optik se ve svém podniku věnoval | ||
| + | tělesně postiženým, kteří pod jeho přímým vedením získávali | ||
| + | výuční listy v oboru jemný mechanik. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 1, s. 747–748; Tomeš 1, s. 341–342; M. Slaboch, Dějiny rodu | ||
| + | F. a jeho významné osobnosti, in: Genealogické a heraldické listy 27, 2007, | ||
| + | č. 3, s. 2–18; G. Krejčí, 100 let Ondřejovské hvězdárny aneb Co spojuje | ||
| + | Sázavu s Ondřejovem, in: Sázavsko 5, 1998, s. 99–105. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Verze z 25. 11. 2017, 11:13
| Josef FRIČ | |
 | |
| Narození | 8.1.1900 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 11.1.1973 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55783 |
FRIČ, Josef, * 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik
Vnuk básníka Josefa Václava F. (1829–1890), syn továrníka a zakladatele ondřejovské hvězdárny Josefa Jana Alexandra F. (1861–1945), otec optika Josefa F. (1928–2003). Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze se vyučil mechanikem v Daňkově továrně na letecké motory a pracoval v dílnách Jedličkova ústavu pro tělesně postiženou mládež na konstrukci protéz. Pak ho otec zaměstnal ve své vinohradské továrně na jemnou mechaniku a optické přístroje, kde musel projít řadou úseků, aby se vyučil optikem a poznal dokonale chod závodu. 1933 se stal společníkem firmy, 1945 jejím majitelem, po znárodnění v ní pracoval jako ředitel (1948–57). Mnoho času trávil v plicních sanatoriích, kde se léčil s tuberkulózou. 1919–20 strávil rok na zkušené ve Francii a Německu, 1920 patřil k zakládajícím členům uměleckého sdružení Devětsil, s jehož členy – např. s A. Hoffmeistrem, architektem J. Havlíčkem a sochařem B. Stefanem – se trvale přátelil. Verše ve dvacátých letech sporadicky publikoval v avantgardních časopisech. Jeho nerozsáhlé dílo bylo zásluhou přátel shrnuto ve sbírce Umělé květiny (1937), originální syntéze podnětů poválečného vitalismu, proletářského umění, poetismu, výtvarných podnětů naivního umění H. Rousseaua a Sociální skupiny Ho Ho Ko Ko i Wolkerovy oslavy všednosti. Zajímaly ho příběhy trpících lidí, invalidů, žen a dětí i atmosféra pražských lokálů. Hutná zkratka jeho básnických obrazů a bohatý, nekonvenční slovník kombinující jak obraty z tzv. vysoké poezie, tak z hovorové češtiny činí z jeho poezie svébytný projev české literární avantgardy. Druhá autorova sbírka Večerní světlo přinesla převahu veršů reflexivní povahy a vyšla s druhým vydáním Umělých květin (1965). Verše z pozůstalosti shrnuly sbírky Ubohá slova (1980) a Na ulici (2002). Svérázným cestopisem je jediná F. próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (1995). Jako optik se ve svém podniku věnoval tělesně postiženým, kteří pod jeho přímým vedením získávali výuční listy v oboru jemný mechanik.
L: LČL 1, s. 747–748; Tomeš 1, s. 341–342; M. Slaboch, Dějiny rodu F. a jeho významné osobnosti, in: Genealogické a heraldické listy 27, 2007, č. 3, s. 2–18; G. Krejčí, 100 let Ondřejovské hvězdárny aneb Co spojuje Sázavu s Ondřejovem, in: Sázavsko 5, 1998, s. 99–105.
Martin Kučera
