FRIČ Josef 8.1.1900-11.1.1973: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 400
 
}}
 
}}
 
'''FRIČ, Josef''', ''* 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik''
 
'''FRIČ, Josef''', ''* 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik''

Verze z 16. 11. 2019, 18:20

Josef FRIČ
Narození 8.1.1900
Místo narození Praha
Úmrtí 11.1.1973
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 400
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55783

FRIČ, Josef, * 8. 1. 1900 Praha, † 11. 1. 1973 Praha, básník, optik

Vnuk básníka Josefa Václava F. (1829–1890), syn továrníka a zakladatele ondřejovské hvězdárny Josefa Jana Alexandra F. (1861–1945), otec optika Josefa F. (1928–2003). Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze se vyučil mechanikem v Daňkově továrně na letecké motory a pracoval v dílnách Jedličkova ústavu pro tělesně postiženou mládež na konstrukci protéz. Pak ho otec zaměstnal ve své vinohradské továrně na jemnou mechaniku a optické přístroje, kde musel projít řadou úseků, aby se vyučil optikem a poznal dokonale chod závodu. 1933 se stal společníkem firmy, 1945 jejím majitelem, po znárodnění v ní pracoval jako ředitel (1948–57). Mnoho času trávil v plicních sanatoriích, kde se léčil s tuberkulózou. 1919–20 strávil rok na zkušené ve Francii a Německu, 1920 patřil k zakládajícím členům uměleckého sdružení Devětsil, s jehož členy – např. s A. Hoffmeistrem, architektem J. Havlíčkem a sochařem B. Stefanem – se trvale přátelil. Verše ve dvacátých letech sporadicky publikoval v avantgardních časopisech. Jeho nerozsáhlé dílo bylo zásluhou přátel shrnuto ve sbírce Umělé květiny (1937), originální syntéze podnětů poválečného vitalismu, proletářského umění, poetismu, výtvarných podnětů naivního umění H. Rousseaua a Sociální skupiny Ho Ho Ko Ko i Wolkerovy oslavy všednosti. Zajímaly ho příběhy trpících lidí, invalidů, žen a dětí i atmosféra pražských lokálů. Hutná zkratka jeho básnických obrazů a bohatý, nekonvenční slovník kombinující jak obraty z tzv. vysoké poezie, tak z hovorové češtiny činí z jeho poezie svébytný projev české literární avantgardy. Druhá autorova sbírka Večerní světlo přinesla převahu veršů reflexivní povahy a vyšla s druhým vydáním Umělých květin (1965). Verše z pozůstalosti shrnuly sbírky Ubohá slova (1980) a Na ulici (2002). Svérázným cestopisem je jediná F. próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (1995). Jako optik se ve svém podniku věnoval tělesně postiženým, kteří pod jeho přímým vedením získávali výuční listy v oboru jemný mechanik.

L: LČL 1, s. 747–748; Tomeš 1, s. 341–342; M. Slaboch, Dějiny rodu F. a jeho významné osobnosti, in: Genealogické a heraldické listy 27, 2007, č. 3, s. 2–18; G. Krejčí, 100 let Ondřejovské hvězdárny aneb Co spojuje Sázavu s Ondřejovem, in: Sázavsko 5, 1998, s. 99–105.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera