FRIČ Josef František 6.3.1804-21.5.1876: Porovnání verzí
(FRIČ_Josef_František_6.3.1804-21.5.1876) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.3.1804 | | datum narození = 6.3.1804 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Slaný |
| datum úmrtí = 21.5.1876 | | datum úmrtí = 21.5.1876 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
− | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />44- Právník |
− | 44- Právník | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''FRIČ, Josef František''', ''* 6. 3. 1804 Slaný, † 21. 5. 1876 Praha, právník, politik, poslanec'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze zámožné rodiny slánského měšťana, krejčího Josefa | ||
+ | F. (1768–1831), a Barbory Anny, roz. Hedvábné. Na místě, | ||
+ | kde stával rodný dům (v ulici, která dnes nese F. jméno), je | ||
+ | na novostavbě umístěna pamětní deska s reliéfem od L. Šalouna. | ||
+ | V rodišti absolvoval piaristické gymnázium. Vystudoval | ||
+ | práva na pražské univerzitě, 1827 tam získal doktorát a po povinných | ||
+ | zkouškách i praxi se úspěšně věnoval advokacii. 1837 dosáhl hodnosti zemského advokáta. Už před revolucí 1848 | ||
+ | pracoval v českých institucích a spolcích. Byl pokladníkem | ||
+ | Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. 1848 začal | ||
+ | přednášet na pražské univerzitě, kde později (1861) získal profesuru | ||
+ | a v následujícím roce vykonával úřad děkana právnické | ||
+ | fakulty. Politicky zastával umírněné konzervativní postoje, | ||
+ | ale národnostně usiloval důsledně o zrovnoprávnění Čechů | ||
+ | s Němci ve všech oblastech života. Spolu s K. J. Erbenem | ||
+ | a A. Strobachem přeložili do češtiny ''Soudní řád'', a vytvořili | ||
+ | tím základ českého právního názvosloví. Revoluce 1848 posílila | ||
+ | jeho zájem o aktivní politiku. Jako člen Svatováclavského | ||
+ | výboru se podílel na diskusích a sepsání petic, předaných | ||
+ | v březnu 1848 vídeňskému dvoru. F. vypracoval také osnovu | ||
+ | připravované ústavy a návrh městského zřízení, zejména s ohledem | ||
+ | na potřeby Prahy. 1848 byl zvolen poslancem českého | ||
+ | sněmu. Měl zastupovat české zájmy také na Ústavodárném říšském | ||
+ | sněmu, ale před volbami byl internován na Hradčanech. | ||
+ | Po propuštění z vazby (1849) působil v pražském obecním | ||
+ | výboru. Do povědomí české společnosti se po porážce revoluce | ||
+ | zapsal také úspěšnou obhajobou Karla Havlíčka Borovského | ||
+ | před porotním soudem v Kutné Hoře, která vedla k osvobození | ||
+ | obžalovaného. Podobně obhajoval i Václava Hanku ve sporu | ||
+ | (1858) o pravost ''Rukopisů královédvorského a zelenohorského''. | ||
+ | |||
+ | Soustavně se věnoval komunální politice v Praze. Od 1851 | ||
+ | do smrti byl členem pražského městského zastupitelstva | ||
+ | a 1861–69 členem městské rady a současně poslancem zemského | ||
+ | sněmu. Zůstal věrný konzervativním politickým principům, | ||
+ | blízkým pozdějšímu staročeskému programu. Pohřben | ||
+ | byl v Praze na Olšanských hřbitovech. | ||
+ | |||
+ | Do českého veřejného života zasahoval také prostřednictvím | ||
+ | společenských styků navazovaných a upevňovaných v salonu, | ||
+ | který vedla jeho žena Johana Terezie Carolina, roz. Reisová | ||
+ | (1809–1849). Měl s ní dvanáct dětí, při porodu posledního | ||
+ | zemřela; 1854 se podruhé oženil s Annou Neubertovou, roz. | ||
+ | Gürkeovou (1812–1889). | ||
+ | |||
+ | Nejznámějším z F. potomků, který se s otcem v politických | ||
+ | postojích většinou rozcházel, byl Josef Václav F. (1829–1890). | ||
+ | Navzdory zjevným názorovým rozporům však F. syna zejména | ||
+ | v exilu finančně podporoval a snažil se i různými, často | ||
+ | nepřímými intervencemi umožnit jeho cestu domů. Synova | ||
+ | definitivního návratu se však už nedožil. Z dalších dětí byly | ||
+ | známy: Antonín (1832–1913), Karel Jan (1834–1915), Václav | ||
+ | (1839–1916) a Vojtěch Klemens Jan (1844–1918). Nejmladší | ||
+ | dcera Marie (1849–1923) se provdala za továrníka Roberta | ||
+ | Bartelmuse; jejich dceru Boženu, si vzal architekt Dušan Jurkovič. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. V. Frič, Paměti 1–3, K. Cvejn (ed.), 1957–63; V. Žáček, Josef Václav | ||
+ | F., 1979; T. Spunarová, Obchodník s přírodninami Václav F. (Souvislosti | ||
+ | s muzejnictvím.), in: Muzejní a vlastivědná práce 32 (102), 1994, č. 1, | ||
+ | s. 1–18; Z. Víšek, Rod F. a Slánsko, in: Slánský obzor, 12, 2005, s. 23–45. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA, PNP Praha; Archiv NM, Praha, osobní pozůstalost. | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
Řádka 16: | Řádka 81: | ||
[[Kategorie:1804]] | [[Kategorie:1804]] | ||
+ | [[Kategorie:Slaný]] | ||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 25. 11. 2017, 11:16
Josef František FRIČ | |
Narození | 6.3.1804 |
---|---|
Místo narození | Slaný |
Úmrtí | 21.5.1876 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 44- Právník |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55784 |
FRIČ, Josef František, * 6. 3. 1804 Slaný, † 21. 5. 1876 Praha, právník, politik, poslanec
Pocházel ze zámožné rodiny slánského měšťana, krejčího Josefa F. (1768–1831), a Barbory Anny, roz. Hedvábné. Na místě, kde stával rodný dům (v ulici, která dnes nese F. jméno), je na novostavbě umístěna pamětní deska s reliéfem od L. Šalouna. V rodišti absolvoval piaristické gymnázium. Vystudoval práva na pražské univerzitě, 1827 tam získal doktorát a po povinných zkouškách i praxi se úspěšně věnoval advokacii. 1837 dosáhl hodnosti zemského advokáta. Už před revolucí 1848 pracoval v českých institucích a spolcích. Byl pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. 1848 začal přednášet na pražské univerzitě, kde později (1861) získal profesuru a v následujícím roce vykonával úřad děkana právnické fakulty. Politicky zastával umírněné konzervativní postoje, ale národnostně usiloval důsledně o zrovnoprávnění Čechů s Němci ve všech oblastech života. Spolu s K. J. Erbenem a A. Strobachem přeložili do češtiny Soudní řád, a vytvořili tím základ českého právního názvosloví. Revoluce 1848 posílila jeho zájem o aktivní politiku. Jako člen Svatováclavského výboru se podílel na diskusích a sepsání petic, předaných v březnu 1848 vídeňskému dvoru. F. vypracoval také osnovu připravované ústavy a návrh městského zřízení, zejména s ohledem na potřeby Prahy. 1848 byl zvolen poslancem českého sněmu. Měl zastupovat české zájmy také na Ústavodárném říšském sněmu, ale před volbami byl internován na Hradčanech. Po propuštění z vazby (1849) působil v pražském obecním výboru. Do povědomí české společnosti se po porážce revoluce zapsal také úspěšnou obhajobou Karla Havlíčka Borovského před porotním soudem v Kutné Hoře, která vedla k osvobození obžalovaného. Podobně obhajoval i Václava Hanku ve sporu (1858) o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského.
Soustavně se věnoval komunální politice v Praze. Od 1851 do smrti byl členem pražského městského zastupitelstva a 1861–69 členem městské rady a současně poslancem zemského sněmu. Zůstal věrný konzervativním politickým principům, blízkým pozdějšímu staročeskému programu. Pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.
Do českého veřejného života zasahoval také prostřednictvím společenských styků navazovaných a upevňovaných v salonu, který vedla jeho žena Johana Terezie Carolina, roz. Reisová (1809–1849). Měl s ní dvanáct dětí, při porodu posledního zemřela; 1854 se podruhé oženil s Annou Neubertovou, roz. Gürkeovou (1812–1889).
Nejznámějším z F. potomků, který se s otcem v politických postojích většinou rozcházel, byl Josef Václav F. (1829–1890). Navzdory zjevným názorovým rozporům však F. syna zejména v exilu finančně podporoval a snažil se i různými, často nepřímými intervencemi umožnit jeho cestu domů. Synova definitivního návratu se však už nedožil. Z dalších dětí byly známy: Antonín (1832–1913), Karel Jan (1834–1915), Václav (1839–1916) a Vojtěch Klemens Jan (1844–1918). Nejmladší dcera Marie (1849–1923) se provdala za továrníka Roberta Bartelmuse; jejich dceru Boženu, si vzal architekt Dušan Jurkovič.
L: J. V. Frič, Paměti 1–3, K. Cvejn (ed.), 1957–63; V. Žáček, Josef Václav F., 1979; T. Spunarová, Obchodník s přírodninami Václav F. (Souvislosti s muzejnictvím.), in: Muzejní a vlastivědná práce 32 (102), 1994, č. 1, s. 1–18; Z. Víšek, Rod F. a Slánsko, in: Slánský obzor, 12, 2005, s. 23–45.
P: LA, PNP Praha; Archiv NM, Praha, osobní pozůstalost.
Pavla Vošahlíková