Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FRIŠ Eduard 27.1.1912-14.5.1978

{{Infobox - osoba
| jméno = Eduard FRIŠ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.1.1912
| místo narození = Stará Ľubovňa (Slovensko)
| datum úmrtí = 14.5.1978
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />53- Historik

| jiná jména = 
}}
'''FRIŠ, Eduard''' ''(též Edo, vl. jm. Frisch, Edmund), * 27. 1. 1912 Stará Ľubovňa (Slovensko), † 14. 5. 1978 Bratislava (Slovensko), politik, novinář, historik''

Pocházel z židovské rodiny právníka Ármina Frische a Arany,
roz. Popperové. Otec a mladší sestra Marta zahynuli za druhé
světové války v koncentračním táboře. Po absolvování
prešovského gymnázia F. 1930 studoval na Právnické fakultě
Univerzity Komenského v Bratislavě (JUDr. 1935). V letech
1935–1939 pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři
Zoltán–Fridrich. Již za vysokoškolských studií začal inklinovat
k radikální levici. Stal se členem a funkcionářem Spolku
socialistických akademiků, 1932 vstoupil do Kostufry (Komunistické
studentské frakce) a 1935 byl přijat do KSČ. Pohyboval
se v prostředí slovenských komunistických intelektuálů
(V. Clementis, L. Novomeský, G. Husák, E. Löbl aj.) a publicisticky
přispíval do periodik ''DAV'', ''Šíp'', ''Ľudový denník'', ''Slovenské zvesti'' aj.

Po vzniku Slovenského státu emigroval do Polska, odkud se
v září 1939 dostal do Sovětského svazu, kde 1940–41 působil
v Nakladatelství cizojazyčné literatury. Po přepadení SSSR nacistickým
Německem se stal hlasatelem a 1942 šéfredaktorem
slovenského vysílání moskevského rozhlasu. Zároveň agitoval
mezi slovenskými vojáky, kteří přeběhli frontu. V Moskvě se
osobně seznámil s předáky zahraničního vedení KSČ (K. Gottwald,
R. Slánský, V. Kopecký). Ti mu otevřeli cestu do vysoké
politiky. V únoru 1945 byl vyslán na Slovensko, kde na půl
roku převzal funkci politického tajemníka ÚV KSS a poslance
Slovenské národní rady. 1945–50 byl členem ÚV KSS a sekretariátu
ÚV KSS, 1945–46 členem dočasného ÚV KSČ
a zároveň poslancem Prozatímního národního shromáždění,
1945–47 tajemníkem ÚV KSS pro kulturně-propagační činnost,
1947–52 šéfredaktorem ústředního deníku KSS ''Pravda'',
1948–54 znovu poslancem Národního shromáždění.

Na počátku padesátých let se F. zapojil do kampaně proti
slovenskému buržoaznímu nacionalismu. Kvůli svému židovskému
původu a úzkým osobním vazbám ke kritizovaným
funkcionářům (Clementis, Husák, Novomeský) se záhy sám
stal terčem útoků. Na IX. sjezdu KSS 1950 pronesl sebekritiku,
postupně ztratil všechny funkce a byl odsunut do Slovenského
nakladatelství politické literatury, kde překládal a redigoval
spisy klasiků marxismu-leninismu. 1955 se stal jeho šéfredaktorem.
Po XX. sjezdu KSSS (1956) vystoupil veřejně s kritikou kultu osobnosti a požadoval, aby sjezdové závěry byly
důsledně aplikovány na československé poměry. Pod záminkou
spolupráce s trockisty byl 1958 vyloučen z KSČ a propuštěn
ze zaměstnání. 1961 se stal pracovníkem Historického ústavu
SAV. V šedesátých letech se věnoval historické publicistice
zaměřené na dějiny protinacistického odboje a SNP. Přispíval
do ''Pravdy'', ''Kultúrneho života'', ''Plamene'', ''Příspěvků k dějinám''
''KSČ'', vídeňského časopisu ''Tagebuch'' a vydal několik knih.
1966–67 se zapojil do polemiky o vztahu čechoslovakismu
a luďáctví, kde odsoudil nedemokratický charakter válečného
Tisova režimu a odmítl tezi, že centralismus první republiky
měl ve slovenském prostředí stejně negativní dopad jako luďácká
ideologie. 1968 se publicistickými články zasazoval za demokratizaci
politických poměrů a dostal zpět členství v KSČ.

Na počátku tzv. normalizace byl označen za nositele revizionismu
a pravicového oportunismu, 1970 opětovně vyloučen ze
strany a o rok později nuceně penzionován. V závěru života se
sblížil s prostředím slovenského disentu a byl perzekvován StB.
Byl nositelem řádů Za obranu Moskvy (1942), SNP I. třídy
(1945), 25. února (1949). Své publikace podepisoval jako Edo
F., v novinářské práci občas používal pseudonym J. Blažný.
F. první manželkou byla učitelka Irena, roz. Moyzesová
(1911–1986), dcera hudebního skladatele a pedagoga Mikuláše
Moyzese a sestra hudebního skladatele Alexandra Moyzese.
Po rozvodu se F. oženil s překladatelkou a publicistkou Soňou
Čechovou, roz. Kňazovičovou (* 9. 9. 1930 Bratislava, † 4. 3.
2007 Bratislava), zakladatelkou a redaktorkou časopisu ''Mosty'',
propagátorkou česko-slovenské vzájemnosti. Spolu měli dceru
Martu, provd. Šimečkovou (* 1962), která je překladatelkou
a novinářkou.

'''D:''' Medzinárodná situácia vo svetle diela J. V. Stalina „Ekonomické problémy
socializmu v ZSSR“ a zjazdu KSSZ, Martin 1953; Na ceste k Októbru,
Bratislava 1957; Povstanie zďaleka i zblízka, tamtéž 1964; Naša revolúcia
vo svetle medzinárodných vzťahov, tamtéž 1965; Pravda našej mladosti, in:
DAV. Spomienky a štúdie, tamtéž 1965, s. 434–444; Myšlienka a čin. Úvahy
o Československu 1938–1948, tamtéž 1968.

'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 204; SBS 2, s. 130; BLS 2, s. 666;
Dav a davisti v obrazoch, Banská Bystrica 1969, s. 8; J. Špetko, Krvavé ívery,
Zürich 1979; J. Mlynárik, Diaspora historiografie, 1998, s. 171; J. Marušiak,
Slovenská literatura a moc v druhej polovici pätdesiatych rokov, 2001,
s. 130–134; M. Barnovský, Prvá etapa destalinizácie a Slovensko (1953 až
1957), 2002, s. 73; J. Pešek a kol., Aktéri jednej éry na Slovensku 1948
až 1989, Prešov 2003, s. 109–111; Listy v exilu, D. Havlíček (ed.), 2008,
s. 809–811; J. Leikert, Taký bol Ladislav Mňačko, Bratislava 2008, s. 64–66;
J. Rozner, Sedem dní do pohrebu, tamtéž 2010, s. 219–220; J. Rychlík, Češi
a Slováci ve 20. století, 2012, s. 454–455; A. Kalinová, Mojich 7 životov,
Bratislava 2012, passim; Pravda (Bratislava) 23. 8. 1997, příloha Sobota plus,
č. 33, s. 14; nekrolog: J. Rozner, Za E. F., in: Listy 8, 1978, č. 5, s. 49.

'''P:''' Slovenský národný archív, Bratislava, fond KSS-ÚV, tajomník ÚV KSS
E. F.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/264849 Bibliografie dějin Českých zemí]

Zdeněk Doskočil

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:53- Historik]]

[[Kategorie:1912]]
[[Kategorie:Stará_Ľubovňa]]
[[Kategorie:1978]]
[[Kategorie:Bratislava]]