FRIEDJUNG Heinrich 18.1.1851-14.7.1920: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 419-420
 
}}
 
}}
 
'''FRIEDJUNG, Heinrich''', ''* 18. 1. 1851 Roštín (u Kroměříže), † 14. 7. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, publicista, vydavatel, politik''
 
'''FRIEDJUNG, Heinrich''', ''* 18. 1. 1851 Roštín (u Kroměříže), † 14. 7. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, publicista, vydavatel, politik''

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:12

Heinrich FRIEDJUNG
Narození 18.1.1851
Místo narození Roštín (u Kroměříže)
Úmrtí 14.7.1920
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 53- Historik
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 419-420

FRIEDJUNG, Heinrich, * 18. 1. 1851 Roštín (u Kroměříže), † 14. 7. 1920 Vídeň (Rakousko), historik, publicista, vydavatel, politik

Byl synem nezámožného židovského kupce Bernharda F. a Kathariny, roz. Hertzkové, ze Slavkova, F. sám byl pokřtěn. Měl tři bratry a sestru. V šesti letech se s rodinou přestěhoval do Vídně, studoval na Akademickém gymnáziu, v septimě po konfliktu s profesorem přestoupil na Skotské gymnázium, kde maturoval. Ve studiích pokračoval na univerzitách v Praze, Berlíně a ve Vídni. Zapsal si filozofii, germanistiku a historii, poslouchal přednášky mj. C. Höflera, A. Gindelyho, Th. Gomperze, Th. Sickela a L. Rankeho, 1871/72 se stal i mimořádným členem vídeňského Institutu für österreichische Geschichtsforschung (PhDr. 1872). 1873–79 vyučoval dějepis a němčinu na obchodní akademii ve Vídni, po udání kolegy musel místo kvůli radikálně liberálním a krajně nacionalistickým názorům opustit. Protislovanské postoje prosazoval už jako student ve spolku Germania, ve studii Der Ausgleich mit Ungarn (1877) napadl stávající podobu rakousko-uherského hospodářského vyrovnání a politiku liberální vlády kritizoval i na veřejných schůzích.

Po propuštění se věnoval historickému bádání, politické publicistice a politické činnosti. Názory a postoje jej přivedly do blízkosti G. Schönerera, s nímž se však rozešel poté, co Schönerer začal nekompromisně prosazovat rasově motivovaný nacionalismus (protižidovský paragraf ). F. se ještě 1882 podílel na zpracování tzv. Lineckého programu (Linzer Programm), manifestu německých nacionálních stran v Rakousku, požadujícího politickou hegemonii Němců v Předlitavsku i výsadní postavení němčiny jako státního jazyka. 1883–86 vydával Deutsche Wochenschrift, který založil, a 1886–87 orgán Německé nacionální strany Deutsche Zeitung. Dále přispíval do jiných rakouských a německých novin a časopisů, např. Tages-Post, Nationalzeitung, Münchner allgemeine Zeitung, Vossische Zeitung a Augsburger allgemeine Zeitung. V závěru politické kariéry zasedal ve vídeňské obecní radě (1891–95). Německou nacionální stranu opustil kvůli židovskému původu.

Poté se věnoval soukromé vědecké činnosti a své knihy publikoval výhradně v německých nakladatelstvích. Zaměřoval se na soudobé dějiny (Das Zeitalter des Imperialismus 1884 až 1914), největší hodnotu mají práce popisující první dvacetiletí vlády Františka Josefa I., zejména zápas rakouské monarchie a Pruska o dominanci v Německu (Der Kampf um die Vorherrschaft in Deutschland 1859 bis 1866). V době anekční krize se jako jeden z poradců ministra zahraničí Aloyse Lexy von Aehrenthala zapojil do propagandistické kampaně vůči Srbsku. V Neue Freie Presse 25. 3. 1909 uveřejnil článek popisující diverzní činnost v habsburské monarchii ve prospěch Srbského království, který byl založen na padělaných dokumentech, jež F. obdržel od ministerstva. Pravost těchto dokumentů zpochybnil Tomáš G. Masaryk v tzv. záhřebském procesu, který posuzoval obvinění z vlastizrady u třiapadesáti jihoslovanských politických a kulturních pracovníků. Představitelé Srbů a Chorvatů v monarchii pak obžalovali F. z nactiutrhání. Soud znovu prokázal nepravost posuzovaných dokumentů a ministerstvo nechalo F. na holičkách. Řízení bylo sice 1910 zastaveno, avšak rakousko-uherská diplomacie utrpěla na své věrohodnosti a bylo poškozeno F. vědecké renomé. Během první světové války se F. stavěl za velkoněmecký koncept Střední Evropy (Mitteleuropa). Po zániku monarchie podporoval připojení Německého Rakouska k Německu.

Patřil k prvním moderním historikům, kteří se zabývali rovněž orální metodou práce s historickým materiálem. Některé F. publikace jsou znovu vydávány a jsou součástí povinné literatury pro studenty historie na německých a rakouských univerzitách. Získal čestný doktorát univerzity v Heidelbergu (1903), Müllerovu cenu za historii ve Frankfurtu nad Mohanem (1904), dále se 1909 stal korespondujícím členem a od 1919 řádným členem Akademie věd v Berlíně a Mnichově. Vlastní rodinu nezaložil.

D: Kaiser Karl IV. und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit, Wien 1876; Ein Stück Zeitungsgeschichte, Wien 1887; Anton Springer als österreichischer Geschichtsschreiber, München 1891; Der Kampf um die Vorherrschaft in Deutschland 1859 bis 1866, Stuttgart–Berlin 1897/1898; Benedeks Nachgelassene Papiere, Leipzig 1901; Julius Freiherr von Horst, österreichischer Minister für Landesverteidigung, Wien 1906; Österreich von 1848 bis 1860 1–2, Berlin 1908–1912; Der Krimkrieg und die österreichische Politik, Stuttgart–Berlin 1907; Wilhelm Alter und seine Enthüllungen über den Krieg von 1866, Leipzig 1913; Custoza und Lissa, Leipzig 1915; Historische Aufsätze, Stuttgart–Berlin 1917–1919; Das Zeitalter des Imperialismus 1884–1914, 1–3, Berlin 1919–1922 (dokončil Alfred F. Pribram).

L: OSN 9, s. 706; OSND 2/1, s. 748; MSN 2, s. 876–877; ÖAW Almanach 71, 1921, s. 225–232; ÖBL 1, s. 362–363; NDB 5, s. 451–452; BL 1, s. 386; A. Bettelheim, H. F. zum 60. Geburtstag, in: Österreichische Rundschau 26, 1911, s. 103–112; H. v. Srbik, H. F., in: Deutsches Biographisches Jahrbuch 2 (1917–1920), Berlin 1928, s. 535–545; K. Stolz, Die Männer des Linzer Programms mit besonderer Berücksichtigung des Historikers Dr. H. F., Wien 1941; E. Zailer, H. F., tamtéž 1949 (phil. Diss.); F. Graf, H. F. und die südslavische Frage, tamtéž 1950; H. Sirotković, Pravni i politički aspekti procesa „Reichspost“ – F., in: Starine Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti 52, 1962, s. 49–183; A. Dechel, Das „Linzer Programm“ und seine Autoren. Seine Vorgeschichte unter besonderer Berücksichtigung der Rolle des Historikers H. F. 1–2, Salzburg 1975 (phil. Diss.); Češi a Jihoslované v minulosti, V. Žáček (ed.), 1975, s. 570–571; H. Bachmann, H. F. (1851 až 1920), in: Die Juden in den böhmischen Ländern, F. Seibt (ed.), München– Wien 1983, s. 201–209; H. Ritter, Progressive Historians and the Historical Imagination in Austria. H. F. and Richard Charmatz, in: Austrian History Yearbook 19–20, 1983–1984, s. 45–90; F. Fellner, H. F. – ein österreichischer Ahnherr der „Oral History“, in: Deutschland und Europa in der Neuzeit, R. Melville (ed.), Stuttgart 1988, s. 633–660; S. Beller, Wien und die Juden. 1867–1938, Wien 1993, s. 182; BJB, s. 58; Lexikon deutsch-jüdischer Autoren 8, R. Heuer (ed.), München 2000, s. 103–110; F. Fellner, H. F., in: týž, Geschichtsschreibung und nationale Identität, Wien 2002, s. 293–322; G. Lind, Satiriker kontrollieren den Geschichtsforscher. Karl Kraus und H. F., in: Mitteilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung 114, 2006, s. 381–403; V. Štěpánek, Tomáš G. Masaryk a Srbové z království před první světovou válkou, in: V. Doubek – L. Hladký – R. Vlček a kol., T. G. Masaryk a Slované, 2013, s. 297–311.

P: H. F., Geschichte in Gesprächen. Aufzeichnungen 1898–1919, 1–2, F. Adlgasser – M. Friedrich (eds.), Wien 1997; Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Wien, osobní fond (1 karton); Wienbibliothek im Rathaus, osobní fond (8 kartonů, 677 inv. č.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miroslava Kyselá, Pavel Cibulka