FRIEDMANN František 23.6.1897-28.5.1945: Porovnání verzí

Z Personal
(FRIEDMANN_Franz_(František)_23.6.1897-28.5.1945)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Franz (František) FRIEDMANN
+
| jméno = František FRIEDMANN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 23.6.1897
 
| datum narození = 23.6.1897
| místo narození = Sedlec, o. Benešov
+
| místo narození = Sedlec (dnes Sedlec-Prčice)
 
| datum úmrtí = 28.5.1945
 
| datum úmrtí = 28.5.1945
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Franz (František) FRIEDMANN
+
}}
 +
'''FRIEDMANN, František''' ''(též Franz), * 23. 6. 1897 Sedlec (dnes Sedlec-Prčice), † 28. 5. 1945 Praha, právník, publicista, politik''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny obchodníka a drogisty Karla F. a Berty, roz.
 +
Budlovské. Měl čtyři sourozence. Bratr Josef se asi 1938 vystěhoval
 +
do Palestiny, Jindřich jej následoval po válce. Sestra
 +
Marie odešla před válkou s manželem do Francie, válku prožili
 +
v Anglii, kde manžel sloužil v armádě. Růžena zůstala po válce
 +
v Praze.
 +
 
 +
F. navštěvoval českou obecnou školu, pak osmileté gymnázium
 +
v Benešově. V té době si osvojil hebrejštinu, věnoval se také
 +
studiu Bible a náboženských textů. Náboženství se stalo nedílnou
 +
součástí jeho života. Za první světové války byl v Albánii
 +
a v Itálii. Po jednom semestru práv ve Vídni (1916/17) vystudoval
 +
1918–22 týž obor na německé univerzitě v Praze. Studium
 +
historie, filozofie a orientalistiky na Filozofické fakultě
 +
UK, kde se imatrikuloval na podzim 1920, nedokončil. Po studiích
 +
nastoupil jako koncipient v pražské advokátní kanceláři
 +
Václava Boučka v Jungmannově ulici, 1931 se stal společníkem.
 +
Na jaře 1924 navštívil Palestinu. Jeho texty z této cesty
 +
vynikaly zajímavými postřehy o tamní politické a společenské
 +
situaci.
 +
 
 +
Angažoval se ve společenském a politickém životě, stal se stoupencem
 +
sionistického hnutí a jedním z jeho čelných politiků
 +
a publicistů. Od studií byl členem Spolku židovských akademiků
 +
Theodor Herzl (1919 zvolen do výboru), který byl úzce
 +
propojen se sionistickými novinami ''Židovské zprávy'' a vydával i ''Židovský kalendář'', jehož několik svazků F. redigoval. Současně působil jako redaktor ''Židovských zpráv''. Publikoval i pod
 +
pseudonymy Iš Šalom a Šachor.
 +
 
 +
Na četných veřejných vystoupeních podporujících sionismus
 +
vynikal F. rétorickými a argumentačními schopnostmi, sečtělostí,
 +
širokými znalostmi a všeobecným rozhledem. Intenzivně
 +
se věnoval matematické statistice, sestavoval statistické přehledy,
 +
které – ač kritizovány – sloužily sionistické politice a pomáhaly
 +
definovat identitu českých Židů.
 +
 
 +
1929 se oženil s katoličkou Hanou Silvanovou (1901–1979),
 +
což ovlivnilo další rozvoj jeho politické sionistické kariéry. Měl
 +
dceru a syna.
 +
 
 +
Ve druhé polovině dvacátých let působil v sionistické pracovní
 +
komisi v Praze, v židovském lidovém spolku Sion a v Komisi
 +
náboženských obcí sionistického zemského svazu. 1931 byl
 +
zvolen do výkonného výboru Strany židovské a ze společné
 +
kandidátky Strany židovské a Židovské sociálnědemokratické
 +
strany dělnické Poale Zion také do Ústředního zastupitelstva
 +
hl. m. Prahy. Jeho původně čtyřletý mandát byl 1933
 +
zákonem prodloužen na šestiletý (do 1938). V zastupitelstvu
 +
F. pracoval v ústředním sociálním sboru hl. m. Prahy, statistické
 +
komisi, poradní komisi pro radu městskou, správní radě
 +
Pražské městské pojišťovny, později v komisi pro sestavování
 +
rozpočtu, komisi právnické a v poradní stavební komisi pro
 +
městskou radu. Do městského zastupitelstva úspěšně kandidoval
 +
i 1938, to však bylo 1939 výnosem zemského úřadu
 +
rozpuštěno a nahrazeno správní komisí v čele s Otakarem
 +
Klapkou.
 +
 
 +
Od 1933 F. opakovaně veřejně reagoval na situaci německých
 +
Židů. Na přelomu 1933–34 stranickou práci i publikační
 +
činnost pro Stranu židovskou omezil a začal se odklánět
 +
od hlavního názorového proudu strany. 1934 se stal vedoucím
 +
redakce ''Věstníku Židovské obce náboženské v Praze'', který měl
 +
reprezentovat všechny názorové a politické proudy židovství.
 +
Vzápětí se v sionistickém tisku objevila kritika F. textů zde
 +
uveřejňovaných, jež byly napadány jako zpolitizované, zaujaté
 +
a neobjektivní. Své působení v redakci F. ukončil na sklonku
 +
1936, nadále však působil v židovských záležitostech: 1933–39
 +
byl předsedou pražského sportovního klubu Hagibor, 1938
 +
předsedou sportovní organizace Makabi ČSR.
 +
 
 +
Nejvýznamnější část F. kariéry se odehrála v době po mnichovské
 +
krizi. V březnu 1939 mu byl znemožněn výkon
 +
právnického povolání, vzápětí začal intenzivně pracovat pro
 +
židovskou náboženskou obec v Praze, instituci, která tehdy
 +
zastupovala veškeré osoby postižené norimberskými rasovými
 +
zákony na území protektorátu. F. se stal členem jejího nejužšího
 +
vedení a byl jmenován zvláštním pověřencem pro dvě
 +
nejdůležitější agendy – záležitosti právní a finanční. Vyjednával
 +
– mnohdy úspěšně – s Úřadem říšského protektora a dalšími
 +
úřady o protižidovských nařízeních a jejich implementaci.
 +
Obstarával finanční prostředky, které byly určeny především
 +
na podporu sociálně slabých, jichž rychle přibývalo, a dále na podporu vystěhovalectví českých Židů. F. jednal o emigraci se zahraničními organizacemi, pracoval na obstarání a transferech
 +
finanční podpory (např. z Velké Británie), zajišťoval
 +
kapacity na lodích a v cílových zemích a koordinoval tyto
 +
aktivity s dalšími státy.
 +
 
 +
V červenci 1943 se stal po Františku Weidmannovi a Salovi
 +
Krämerovi v pořadí třetím pověřeným vedoucím pražské židovské
 +
obce. Výkon této funkce byl provázen velkou osobní
 +
zodpovědností a zároveň psychickým i fyzickým násilím ze
 +
strany nacistů. F. dočasně chránilo smíšené manželství, žena se
 +
odmítla dát rozvést. Díky aktivitě jejích příbuzných se podařilo
 +
před deportací uchránit jejich děti. Dožil se v Praze konce
 +
války, ale těsně po osvobození se on i jeho rodina stali terčem
 +
nenávistných útoků spojených s kritikou jeho válečného působení
 +
v pražské židovské obci, rozdmýchanou zřejmě jednak
 +
různými zkušenostmi přeživších a jednak oživenými předválečnými
 +
půtkami.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Na obranu židovství. Kritické poznámky k brožuře poslance
 +
Josefa Hudce, 1920; Der Pessach in Jerusalem, in: Jüdischer Almanach
 +
1924–1925, s. 52–63; Mravnost či Oportunita? Několik poznámek k anketě
 +
akad. spolku Kapper o českožidovství a sionismu, 1927; Pražští Židé, in:
 +
Židovský kalendář 10, 1929/1930 (5690), s. 148–207; Palestýna v číslech,
 +
in: tamtéž 11, 1930/1931 (5691), s. 95–118; Hitlerova teorie, in: tamtéž 14,
 +
1933/1934 (5694), s. 85–120; Strana Židovská (Cyklus přednášek o ideologii
 +
československých politických stran VII), 1931; Einige Zahlen über
 +
die tschechoslovakischen Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit
 +
(Schriften zur Diskussion des Zionismus, č. 9), 1933; Pravda o pražské
 +
židovské radnici, 1933; Židé v Čechách, in: Židé a židovské obce
 +
v Čechách v minulosti a v přítomnosti, H. Gold (ed.), 1934, s. 729–735;
 +
Das Palästinamandat (Kleine Zionistische Bücherei, Heft 17), 1937; Židé
 +
a židovství v životě a díle T. G. Masaryka, 1937.
 +
 
 +
'''L:''' Vzpomínám, in: Židovské zprávy 4. 4. 1928, s. 2–4; Naši dva zástupci
 +
v ústředním zastupitelstvu pražském, in: tamtéž 2. 10. 1931, s. 1–2; Dr.
 +
F. F. v Třebíči, in: tamtéž 1. 6. 1934, s. 3; Z. Landes, Po volbách, in: tamtéž
 +
31. 5. 1935, s. 1–2 a 6. 9. 1935, s. 2; Prohlášení Židovské strany, in: Židovské
 +
zprávy 24. 1. 1936, s. 4; H. Kafka, Dr. F. F., in: Věstník Židovské obce
 +
náboženské v Praze 3. 6. 1946, s. 52; J. Kraus, Osudná cesta přes Mauritius,
 +
in: tamtéž 3. 9. 1948, s. 388; R. Bondy, Jakob Edelstein, 2001, passim;
 +
K. Čapková, Pak to ale dopadlo ještě jinak. Rozhovor s Viktorem Fischlem
 +
o českých sionistech, asimilantech a židovské politice, in: Roš Chodeš 63,
 +
2001, č. 3, s. 6–7; T. Lichtenstein, „A Life at Odds: The Political and Private
 +
Worlds of a Prague Zionist“, in: Frankel Institute Annual 2013, Ann Arbor,
 +
s. 12–15; M. Veselská, Archa paměti. Cesta pražského židovského muzea
 +
pohnutým 20. stoletím, 2013, s. 58–64; T. Lichtenstein, Making Jews at
 +
Home. Zionists in Czechoslovakia, 1918–1938, Bloomington 2015.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv bezpečnostních složek, Praha, 2M 10254; 2M 12403; Archiv
 +
der Universität Wien (matriky studentů); Archiv hl. m. Prahy, Almanachy
 +
hl. města Prahy z let 1932, 1935 a 1939; Archiv UK, Praha, Studenti
 +
pražských univerzit 1882–1945, F. F. (1897–1945), dostupné online
 +
(stav k 30. 6. 2014); NA, Praha, Policejní ředitelství / Evidence obyvatel,
 +
F. F. (1897 až 1945); tamtéž, Židovské matriky, Matrika zemřelých židovské
 +
náboženské obce v Praze, 11. 8. 1942, rok 1945, s. 190, č. ř. 23.
 +
 
 +
Magda Veselská
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
  
 
[[Kategorie:1897]]
 
[[Kategorie:1897]]
[[Kategorie:Sedlec]]
+
[[Kategorie:Sedlec-Prčice]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 28. 11. 2017, 15:39

František FRIEDMANN
Narození 23.6.1897
Místo narození Sedlec (dnes Sedlec-Prčice)
Úmrtí 28.5.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

FRIEDMANN, František (též Franz), * 23. 6. 1897 Sedlec (dnes Sedlec-Prčice), † 28. 5. 1945 Praha, právník, publicista, politik

Pocházel z rodiny obchodníka a drogisty Karla F. a Berty, roz. Budlovské. Měl čtyři sourozence. Bratr Josef se asi 1938 vystěhoval do Palestiny, Jindřich jej následoval po válce. Sestra Marie odešla před válkou s manželem do Francie, válku prožili v Anglii, kde manžel sloužil v armádě. Růžena zůstala po válce v Praze.

F. navštěvoval českou obecnou školu, pak osmileté gymnázium v Benešově. V té době si osvojil hebrejštinu, věnoval se také studiu Bible a náboženských textů. Náboženství se stalo nedílnou součástí jeho života. Za první světové války byl v Albánii a v Itálii. Po jednom semestru práv ve Vídni (1916/17) vystudoval 1918–22 týž obor na německé univerzitě v Praze. Studium historie, filozofie a orientalistiky na Filozofické fakultě UK, kde se imatrikuloval na podzim 1920, nedokončil. Po studiích nastoupil jako koncipient v pražské advokátní kanceláři Václava Boučka v Jungmannově ulici, 1931 se stal společníkem. Na jaře 1924 navštívil Palestinu. Jeho texty z této cesty vynikaly zajímavými postřehy o tamní politické a společenské situaci.

Angažoval se ve společenském a politickém životě, stal se stoupencem sionistického hnutí a jedním z jeho čelných politiků a publicistů. Od studií byl členem Spolku židovských akademiků Theodor Herzl (1919 zvolen do výboru), který byl úzce propojen se sionistickými novinami Židovské zprávy a vydával i Židovský kalendář, jehož několik svazků F. redigoval. Současně působil jako redaktor Židovských zpráv. Publikoval i pod pseudonymy Iš Šalom a Šachor.

Na četných veřejných vystoupeních podporujících sionismus vynikal F. rétorickými a argumentačními schopnostmi, sečtělostí, širokými znalostmi a všeobecným rozhledem. Intenzivně se věnoval matematické statistice, sestavoval statistické přehledy, které – ač kritizovány – sloužily sionistické politice a pomáhaly definovat identitu českých Židů.

1929 se oženil s katoličkou Hanou Silvanovou (1901–1979), což ovlivnilo další rozvoj jeho politické sionistické kariéry. Měl dceru a syna.

Ve druhé polovině dvacátých let působil v sionistické pracovní komisi v Praze, v židovském lidovém spolku Sion a v Komisi náboženských obcí sionistického zemského svazu. 1931 byl zvolen do výkonného výboru Strany židovské a ze společné kandidátky Strany židovské a Židovské sociálnědemokratické strany dělnické Poale Zion také do Ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy. Jeho původně čtyřletý mandát byl 1933 zákonem prodloužen na šestiletý (do 1938). V zastupitelstvu F. pracoval v ústředním sociálním sboru hl. m. Prahy, statistické komisi, poradní komisi pro radu městskou, správní radě Pražské městské pojišťovny, později v komisi pro sestavování rozpočtu, komisi právnické a v poradní stavební komisi pro městskou radu. Do městského zastupitelstva úspěšně kandidoval i 1938, to však bylo 1939 výnosem zemského úřadu rozpuštěno a nahrazeno správní komisí v čele s Otakarem Klapkou.

Od 1933 F. opakovaně veřejně reagoval na situaci německých Židů. Na přelomu 1933–34 stranickou práci i publikační činnost pro Stranu židovskou omezil a začal se odklánět od hlavního názorového proudu strany. 1934 se stal vedoucím redakce Věstníku Židovské obce náboženské v Praze, který měl reprezentovat všechny názorové a politické proudy židovství. Vzápětí se v sionistickém tisku objevila kritika F. textů zde uveřejňovaných, jež byly napadány jako zpolitizované, zaujaté a neobjektivní. Své působení v redakci F. ukončil na sklonku 1936, nadále však působil v židovských záležitostech: 1933–39 byl předsedou pražského sportovního klubu Hagibor, 1938 předsedou sportovní organizace Makabi ČSR.

Nejvýznamnější část F. kariéry se odehrála v době po mnichovské krizi. V březnu 1939 mu byl znemožněn výkon právnického povolání, vzápětí začal intenzivně pracovat pro židovskou náboženskou obec v Praze, instituci, která tehdy zastupovala veškeré osoby postižené norimberskými rasovými zákony na území protektorátu. F. se stal členem jejího nejužšího vedení a byl jmenován zvláštním pověřencem pro dvě nejdůležitější agendy – záležitosti právní a finanční. Vyjednával – mnohdy úspěšně – s Úřadem říšského protektora a dalšími úřady o protižidovských nařízeních a jejich implementaci. Obstarával finanční prostředky, které byly určeny především na podporu sociálně slabých, jichž rychle přibývalo, a dále na podporu vystěhovalectví českých Židů. F. jednal o emigraci se zahraničními organizacemi, pracoval na obstarání a transferech finanční podpory (např. z Velké Británie), zajišťoval kapacity na lodích a v cílových zemích a koordinoval tyto aktivity s dalšími státy.

V červenci 1943 se stal po Františku Weidmannovi a Salovi Krämerovi v pořadí třetím pověřeným vedoucím pražské židovské obce. Výkon této funkce byl provázen velkou osobní zodpovědností a zároveň psychickým i fyzickým násilím ze strany nacistů. F. dočasně chránilo smíšené manželství, žena se odmítla dát rozvést. Díky aktivitě jejích příbuzných se podařilo před deportací uchránit jejich děti. Dožil se v Praze konce války, ale těsně po osvobození se on i jeho rodina stali terčem nenávistných útoků spojených s kritikou jeho válečného působení v pražské židovské obci, rozdmýchanou zřejmě jednak různými zkušenostmi přeživších a jednak oživenými předválečnými půtkami.

D: výběr: Na obranu židovství. Kritické poznámky k brožuře poslance Josefa Hudce, 1920; Der Pessach in Jerusalem, in: Jüdischer Almanach 1924–1925, s. 52–63; Mravnost či Oportunita? Několik poznámek k anketě akad. spolku Kapper o českožidovství a sionismu, 1927; Pražští Židé, in: Židovský kalendář 10, 1929/1930 (5690), s. 148–207; Palestýna v číslech, in: tamtéž 11, 1930/1931 (5691), s. 95–118; Hitlerova teorie, in: tamtéž 14, 1933/1934 (5694), s. 85–120; Strana Židovská (Cyklus přednášek o ideologii československých politických stran VII), 1931; Einige Zahlen über die tschechoslovakischen Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit (Schriften zur Diskussion des Zionismus, č. 9), 1933; Pravda o pražské židovské radnici, 1933; Židé v Čechách, in: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a v přítomnosti, H. Gold (ed.), 1934, s. 729–735; Das Palästinamandat (Kleine Zionistische Bücherei, Heft 17), 1937; Židé a židovství v životě a díle T. G. Masaryka, 1937.

L: Vzpomínám, in: Židovské zprávy 4. 4. 1928, s. 2–4; Naši dva zástupci v ústředním zastupitelstvu pražském, in: tamtéž 2. 10. 1931, s. 1–2; Dr. F. F. v Třebíči, in: tamtéž 1. 6. 1934, s. 3; Z. Landes, Po volbách, in: tamtéž 31. 5. 1935, s. 1–2 a 6. 9. 1935, s. 2; Prohlášení Židovské strany, in: Židovské zprávy 24. 1. 1936, s. 4; H. Kafka, Dr. F. F., in: Věstník Židovské obce náboženské v Praze 3. 6. 1946, s. 52; J. Kraus, Osudná cesta přes Mauritius, in: tamtéž 3. 9. 1948, s. 388; R. Bondy, Jakob Edelstein, 2001, passim; K. Čapková, Pak to ale dopadlo ještě jinak. Rozhovor s Viktorem Fischlem o českých sionistech, asimilantech a židovské politice, in: Roš Chodeš 63, 2001, č. 3, s. 6–7; T. Lichtenstein, „A Life at Odds: The Political and Private Worlds of a Prague Zionist“, in: Frankel Institute Annual 2013, Ann Arbor, s. 12–15; M. Veselská, Archa paměti. Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím, 2013, s. 58–64; T. Lichtenstein, Making Jews at Home. Zionists in Czechoslovakia, 1918–1938, Bloomington 2015.

P: Archiv bezpečnostních složek, Praha, 2M 10254; 2M 12403; Archiv der Universität Wien (matriky studentů); Archiv hl. m. Prahy, Almanachy hl. města Prahy z let 1932, 1935 a 1939; Archiv UK, Praha, Studenti pražských univerzit 1882–1945, F. F. (1897–1945), dostupné online (stav k 30. 6. 2014); NA, Praha, Policejní ředitelství / Evidence obyvatel, F. F. (1897 až 1945); tamtéž, Židovské matriky, Matrika zemřelých židovské náboženské obce v Praze, 11. 8. 1942, rok 1945, s. 190, č. ř. 23.

Magda Veselská