FRIEDMANN František 23.6.1897-28.5.1945: Porovnání verzí

Verze z 28. 11. 2017, 16:39

František FRIEDMANN
Narození	23.6.1897
Místo narození	Sedlec (dnes Sedlec-Prčice)
Úmrtí	28.5.1945
Místo úmrtí	Praha
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82380

FRIEDMANN, František (též Franz), * 23. 6. 1897 Sedlec (dnes Sedlec-Prčice), † 28. 5. 1945 Praha, právník, publicista, politik

Pocházel z rodiny obchodníka a drogisty Karla F. a Berty, roz. Budlovské. Měl čtyři sourozence. Bratr Josef se asi 1938 vystěhoval do Palestiny, Jindřich jej následoval po válce. Sestra Marie odešla před válkou s manželem do Francie, válku prožili v Anglii, kde manžel sloužil v armádě. Růžena zůstala po válce v Praze.

F. navštěvoval českou obecnou školu, pak osmileté gymnázium v Benešově. V té době si osvojil hebrejštinu, věnoval se také studiu Bible a náboženských textů. Náboženství se stalo nedílnou součástí jeho života. Za první světové války byl v Albánii a v Itálii. Po jednom semestru práv ve Vídni (1916/17) vystudoval 1918–22 týž obor na německé univerzitě v Praze. Studium historie, filozofie a orientalistiky na Filozofické fakultě UK, kde se imatrikuloval na podzim 1920, nedokončil. Po studiích nastoupil jako koncipient v pražské advokátní kanceláři Václava Boučka v Jungmannově ulici, 1931 se stal společníkem. Na jaře 1924 navštívil Palestinu. Jeho texty z této cesty vynikaly zajímavými postřehy o tamní politické a společenské situaci.

Angažoval se ve společenském a politickém životě, stal se stoupencem sionistického hnutí a jedním z jeho čelných politiků a publicistů. Od studií byl členem Spolku židovských akademiků Theodor Herzl (1919 zvolen do výboru), který byl úzce propojen se sionistickými novinami Židovské zprávy a vydával i Židovský kalendář, jehož několik svazků F. redigoval. Současně působil jako redaktor Židovských zpráv. Publikoval i pod pseudonymy Iš Šalom a Šachor.

Na četných veřejných vystoupeních podporujících sionismus vynikal F. rétorickými a argumentačními schopnostmi, sečtělostí, širokými znalostmi a všeobecným rozhledem. Intenzivně se věnoval matematické statistice, sestavoval statistické přehledy, které – ač kritizovány – sloužily sionistické politice a pomáhaly definovat identitu českých Židů.

1929 se oženil s katoličkou Hanou Silvanovou (1901–1979), což ovlivnilo další rozvoj jeho politické sionistické kariéry. Měl dceru a syna.

Ve druhé polovině dvacátých let působil v sionistické pracovní komisi v Praze, v židovském lidovém spolku Sion a v Komisi náboženských obcí sionistického zemského svazu. 1931 byl zvolen do výkonného výboru Strany židovské a ze společné kandidátky Strany židovské a Židovské sociálnědemokratické strany dělnické Poale Zion také do Ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy. Jeho původně čtyřletý mandát byl 1933 zákonem prodloužen na šestiletý (do 1938). V zastupitelstvu F. pracoval v ústředním sociálním sboru hl. m. Prahy, statistické komisi, poradní komisi pro radu městskou, správní radě Pražské městské pojišťovny, později v komisi pro sestavování rozpočtu, komisi právnické a v poradní stavební komisi pro městskou radu. Do městského zastupitelstva úspěšně kandidoval i 1938, to však bylo 1939 výnosem zemského úřadu rozpuštěno a nahrazeno správní komisí v čele s Otakarem Klapkou.

Od 1933 F. opakovaně veřejně reagoval na situaci německých Židů. Na přelomu 1933–34 stranickou práci i publikační činnost pro Stranu židovskou omezil a začal se odklánět od hlavního názorového proudu strany. 1934 se stal vedoucím redakce Věstníku Židovské obce náboženské v Praze, který měl reprezentovat všechny názorové a politické proudy židovství. Vzápětí se v sionistickém tisku objevila kritika F. textů zde uveřejňovaných, jež byly napadány jako zpolitizované, zaujaté a neobjektivní. Své působení v redakci F. ukončil na sklonku 1936, nadále však působil v židovských záležitostech: 1933–39 byl předsedou pražského sportovního klubu Hagibor, 1938 předsedou sportovní organizace Makabi ČSR.

Nejvýznamnější část F. kariéry se odehrála v době po mnichovské krizi. V březnu 1939 mu byl znemožněn výkon právnického povolání, vzápětí začal intenzivně pracovat pro židovskou náboženskou obec v Praze, instituci, která tehdy zastupovala veškeré osoby postižené norimberskými rasovými zákony na území protektorátu. F. se stal členem jejího nejužšího vedení a byl jmenován zvláštním pověřencem pro dvě nejdůležitější agendy – záležitosti právní a finanční. Vyjednával – mnohdy úspěšně – s Úřadem říšského protektora a dalšími úřady o protižidovských nařízeních a jejich implementaci. Obstarával finanční prostředky, které byly určeny především na podporu sociálně slabých, jichž rychle přibývalo, a dále na podporu vystěhovalectví českých Židů. F. jednal o emigraci se zahraničními organizacemi, pracoval na obstarání a transferech finanční podpory (např. z Velké Británie), zajišťoval kapacity na lodích a v cílových zemích a koordinoval tyto aktivity s dalšími státy.

V červenci 1943 se stal po Františku Weidmannovi a Salovi Krämerovi v pořadí třetím pověřeným vedoucím pražské židovské obce. Výkon této funkce byl provázen velkou osobní zodpovědností a zároveň psychickým i fyzickým násilím ze strany nacistů. F. dočasně chránilo smíšené manželství, žena se odmítla dát rozvést. Díky aktivitě jejích příbuzných se podařilo před deportací uchránit jejich děti. Dožil se v Praze konce války, ale těsně po osvobození se on i jeho rodina stali terčem nenávistných útoků spojených s kritikou jeho válečného působení v pražské židovské obci, rozdmýchanou zřejmě jednak různými zkušenostmi přeživších a jednak oživenými předválečnými půtkami.

D: výběr: Na obranu židovství. Kritické poznámky k brožuře poslance Josefa Hudce, 1920; Der Pessach in Jerusalem, in: Jüdischer Almanach 1924–1925, s. 52–63; Mravnost či Oportunita? Několik poznámek k anketě akad. spolku Kapper o českožidovství a sionismu, 1927; Pražští Židé, in: Židovský kalendář 10, 1929/1930 (5690), s. 148–207; Palestýna v číslech, in: tamtéž 11, 1930/1931 (5691), s. 95–118; Hitlerova teorie, in: tamtéž 14, 1933/1934 (5694), s. 85–120; Strana Židovská (Cyklus přednášek o ideologii československých politických stran VII), 1931; Einige Zahlen über die tschechoslovakischen Juden. Ein Beitrag zur Soziologie der Judenheit (Schriften zur Diskussion des Zionismus, č. 9), 1933; Pravda o pražské židovské radnici, 1933; Židé v Čechách, in: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a v přítomnosti, H. Gold (ed.), 1934, s. 729–735; Das Palästinamandat (Kleine Zionistische Bücherei, Heft 17), 1937; Židé a židovství v životě a díle T. G. Masaryka, 1937.

L: Vzpomínám, in: Židovské zprávy 4. 4. 1928, s. 2–4; Naši dva zástupci v ústředním zastupitelstvu pražském, in: tamtéž 2. 10. 1931, s. 1–2; Dr. F. F. v Třebíči, in: tamtéž 1. 6. 1934, s. 3; Z. Landes, Po volbách, in: tamtéž 31. 5. 1935, s. 1–2 a 6. 9. 1935, s. 2; Prohlášení Židovské strany, in: Židovské zprávy 24. 1. 1936, s. 4; H. Kafka, Dr. F. F., in: Věstník Židovské obce náboženské v Praze 3. 6. 1946, s. 52; J. Kraus, Osudná cesta přes Mauritius, in: tamtéž 3. 9. 1948, s. 388; R. Bondy, Jakob Edelstein, 2001, passim; K. Čapková, Pak to ale dopadlo ještě jinak. Rozhovor s Viktorem Fischlem o českých sionistech, asimilantech a židovské politice, in: Roš Chodeš 63, 2001, č. 3, s. 6–7; T. Lichtenstein, „A Life at Odds: The Political and Private Worlds of a Prague Zionist“, in: Frankel Institute Annual 2013, Ann Arbor, s. 12–15; M. Veselská, Archa paměti. Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím, 2013, s. 58–64; T. Lichtenstein, Making Jews at Home. Zionists in Czechoslovakia, 1918–1938, Bloomington 2015.

P: Archiv bezpečnostních složek, Praha, 2M 10254; 2M 12403; Archiv der Universität Wien (matriky studentů); Archiv hl. m. Prahy, Almanachy hl. města Prahy z let 1932, 1935 a 1939; Archiv UK, Praha, Studenti pražských univerzit 1882–1945, F. F. (1897–1945), dostupné online (stav k 30. 6. 2014); NA, Praha, Policejní ředitelství / Evidence obyvatel, F. F. (1897 až 1945); tamtéž, Židovské matriky, Matrika zemřelých židovské náboženské obce v Praze, 11. 8. 1942, rok 1945, s. 190, č. ř. 23.

Magda Veselská