FRIEDRICH Gustav 4.6.1871-19.11.1943: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Gustav FRIEDRICH
 
| jméno = Gustav FRIEDRICH
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Friedrich Gustav portret.jpg
 
| datum narození = 4.6.1871
 
| datum narození = 4.6.1871
 
| místo narození = Poděbrady
 
| místo narození = Poděbrady

Aktuální verze z 26. 11. 2020, 10:37

Gustav FRIEDRICH
Narození 4.6.1871
Místo narození Poděbrady
Úmrtí 19.11.1943
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
61- Pedagog
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 427-428
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55900

FRIEDRICH, Gustav, * 4. 6. 1871 Poděbrady, † 19. 11. 1943 Praha, historik, diplomatik, pedagog

Byl nejstarším synem vyučeného ševce Františka a Aloisie F., dcery poděbradského měšťana. Měl bratra Františka (* 1873), sestry Janu (* 1875) a Františku (* 1877). Otec zakrátko opustil své řemeslo a stal se soudním vykonavatelem v Jindřichově Hradci, v době F. vysokoškolských studií byl přeložen do Prahy. F. studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci, kromě zájmu o historii se již tehdy pokoušel psát beletrii i poezii, které uveřejňoval ve školním časopise i v regionálním periodiku Ohlas od Nežárky (někdy pod pseud. J. V. Třebický, Eduard Novák, J. Vraný), a úzce spolupracoval s třebíčským nakladatelem Jindřichem Lorenzem. Ke studiu historie ho inspiroval také černínský archiv a jeho jindřichohradecký archivář František Tischler.

1890–94 F. navštěvoval českou Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde ho ovlivnili zejména Jaroslav Goll a také Josef Emler, jehož nástupcem se měl stát. Spolu s Janem Bedřichem Novákem se 1894–97 dále vzdělával na vyhlášeném vídeňském učilišti Institut für österreichische Geschichtsforschung (Ústav pro rakouský dějezpyt, IÖG), tehdy vedeném Engelbertem Mühlbacherem. Ústav vychovával špičkové badatele a budoucí vysokoškolské učitele v oboru rakouských dějin v teritoriálně širokém slova smyslu se speciálním zaměřením na práci s prameny a pomocné vědy historické. Zejména se jednalo o diplomatiku (věda o listinách a příbuzném úředním materiálu), latinskou paleografii (věda o psaném písmu v kontextu časového řazení dokladů), důraz byl kladen i na historickou chronologii (věda o měření času v minulosti). Po roce přípravy a dvou letech kursu F. absolvoval písemnou prací a ústní zkouškou. Poté se vrátil do Prahy a odtud byl 1897–98 vyslán na výzkum do vatikánských archivů. V Římě napsal svůj habilitační spis, znamenitou kompilaci Učebná kniha paleografie latinské (1898), která ho kvalifikovala i jako soudního znalce v tehdy probíhajících procesech o podvodných nobilitacích. Práci doplnil statěmi věnovanými české přemyslovské diplomatice, které koncipoval podle moderní metodologie IÖG. Díky nim ho pověřil Český zemský výbor, aby naplnil dávný požadavek české medievistiky, tj. připravil a začal vydávat český diplomatář. F. se tomuto úkolu intenzivně věnoval následujících takřka patnáct let. 1904–07 zpracoval pro edici Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae materiál prvního svazku (od 9. století do 1198). Do druhého svazku z roku 1912 zahrnul dobu vlády Přemysla Otakara I. (1198–1230). F. vydal nejen samotné texty, ale věnoval se též zjištění a odlišení listin pravých od částečně či úplně podvržených. Jako doprovodnou práci k diplomatáři otiskl 1901 knižní rozpravu o tzv. Zakládací listině kapituly litoměřické, hlásící se k roku 1057 (s reprodukcí listiny v příloze). Jeho další stati vycházely zejména v Českém časopise historickém, ale i samostatně a v rozličných sbornících a příležitostných publikacích. Český diplomatář F. doplnil třemi sešity světlotiskové edice Acta regum Bohemiae selecta phototypice expressa. Codicis diplomatici regni Bohemiae appendix (1908–35) s výběrem českých panovnických listin do 1240.

U prvního sešitu se 1904 zastavilo vydávání současně připravované obrazové publikace k dějinám české paleografie a kodikologie Památky umění písařského v Čechách (s paralelním titulem Monumenta palaeographica Bohemiae et Moraviae), kterou autor věnoval písařským produktům olomouckého biskupského skriptoria v době knížecí.

1904 byl F. jmenován profesorem pomocných věd historických na pražské filozofické fakultě. Přednášel a připravoval pokračování diplomatáře, které však uvázlo. Zvolnění a poté přerušení práce do jisté míry zavinily omezené možnosti zahraničního výzkumu (F. teprve po vzniku samostatného Československa několikrát studijně vycestoval do zahraničí), zejména však situaci zkomplikoval výrazný nárůst písemného materiálu, který vyžadoval zřetelnou změnu metodiky, k níž F. už nepřistoupil. První část třetího dílu pro roky 1230–38 byl vydán až po mnohaletém zpoždění, a to v době druhé světové války po nátlaku německých úřadů.

F. obrátil pozornost k dalšímu centrálnímu prameni českých středověkých dějin, k deskám dvorským Království českého, konkrétně k deskám provolacím z let 1380–1480. Mezi 1921 až 44 vyšly v rámci edice založené Františkem Palackým Archiv český (sv. 31 a 35–37). Pro tutéž edici, jejímž redaktorem se F. 1912 stal, dokončil po Jaromíru Čelakovském svazek Register komorního soudu (sv. 33). Mimo Archiv český vydal F. samostatně dva svazky dvorských desek půhonných (1927, 1944). Na počátku třicátých let plánoval dokončení Učebné knihy diplomatiky, k čemuž ale nedošlo, stejně tak jako ke slíbené rozsáhlé práci o deskách dvorských a jejich úřadu.

Po vzniku ČSR byl F. jmenován státním archivním inspektorem, univerzitním archivářem a ředitelem Státní archivní školy (založena 1919), na níž současně přednášel diplomatiku a chronologii. Pro tento obor 1934 vydal vyhledávanou pomůcku Rukověť křesťanské chronologie. 1920 byl členem komise pověřené Revolučním národním shromážděním, aby navrhla státní symboly ČSR; F. v této souvislosti vytvořil znak Podkarpatské Rusi, který je dodnes v ukrajinské Zakarpatské oblasti oficiálně užíván. 1904 se stal členem ČAVU, 1905 KČSN, na sklonku dvacátých let byl jmenován pověřencem filozofické fakulty pro stavbu její nové budovy na dnešním náměstí Jana Palacha. 1935/36 byl rektorem UK. V rektorské přednášce se věnoval problematice desek zemských (in: Universita Karlova v Praze 1934–1935, 1935, s. 29–40).

Závěr života zasvětil třetímu dílu velké edice privilegií středověkých českých královských měst Codex iuris municipalis regni Bohemiae – Privilegia královských měst venkovských pro období let 1437–1526, který připravoval k vydání z pozůstalosti J. Čelakovského, leč i toto dílo zůstalo torzem a nakonec 1948 vyšlo péčí F. dlouholetého spolupracovníka Václava Vojtíška. F. publikoval řadu drobnějších studií zejména z české přemyslovské diplomatiky a do denního tisku (Národní listy, Prager Presse aj.) přispíval populárněvědeckými články. Jeho pozdní manželství zůstalo bezdětné; byl pohřben spolu s manželkou na smíchovském hřbitově Malvazinky.

D: bibliografie: M. Kratochvíl, in: Sborník prací věnovaných prof. dru G. F. k šedesátým narozeninám 1871–1931, 1931, s. 468–471.

L: OSN 28, s. 453; OSND 2/1, s. 749; ČsB 1, nestr.; J. Pražáková – J. Hoffmannová, Biografický slovník archivářů z českých zemí, 2000, s. 185 (s bibliografií); V. Vojtíšek, O G. F., in: Archivní časopis 21, 1971, s. 65–68, 150–169, 214–234; 22, 1972, s. 86–104 a 149–168; Z. Fiala, Sto let od narození G. F., in: Z pomocných věd historických [2], in: AUC Philosophica et historica 3–4, 1971, s. 7–14; J. Šebánek, G. F. a jeho Kodex, in: SPFFBU, C 18–19, 1972, s. 129–140; I. Hlaváček, Přehledné dějiny pomocných věd historických v českých zemích. O mých předchůdcích a současnících – se zvláštním zřetelem ke stolici oboru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1988, s. 39–45; Kutnar, rejstřík.

P: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha, část písemné pozůstalosti 1871 až 1948 (18 kartonů, inventář z 1982).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivan Hlaváček