Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský 4.6.1856-30.12.1936

{{Infobox - osoba
| jméno = FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský
| obrázek = Markyz_Gero.jpg
| datum narození = 4.6.1856
| místo narození = Židlochovice
| datum úmrtí = 30.12.1936
| místo úmrtí = Mosonmagyaróvár (Maďarsko)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />
| jiná jména = markýz Gero
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 429
}}
'''FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský''', ''* 4. 6. 1856 Židlochovice, † 30. 12. 1936 Mosonmagyaróvár (Maďarsko), arcivévoda, vojevůdce''

Plným jménem Friedrich Maria Albrecht. Byl synem arcivévody
Karla Ferdinanda (1818–1874) a Alžběty (1831–1903),
pocházející z uherské větve habsbursko-lotrinské dynastie. Byl
vychován k vojenské kariéře, ale rovněž jako předurčený dědic
rozlehlých statků svého strýce Albrechta, který také F. po otcově
smrti adoptoval (sám měl jen dcery). 1878 se F. oženil s Isabelou,
hraběnkou Croy-Dülmen, s níž měl osm dcer, až 1897
se jako posledního dítěte dočkal vytouženého syna Albrechta.
V armádních hodnostech rychle postupoval, stal se velitelem
5. armádního sboru, s nímž sídlil v Bratislavě (žil v Grassalkovičově,
dnes prezidentském paláci). 1895 po smrti strýce zdědil
ohromný majetek, zejména velkostatky Těšín, Frýdek, Żywiec a Mosonmagyaróvár, které dále rozšiřoval, mj. o Topolovac ve Vojvodině. Byl považován za hospodářského odborníka,
své majetky značně zvelebil a dále tím zbohatl (mj. z jeho velkostatků
pocházela velká část ve Vídni spotřebovaného mléka).
Od 1905 žil ve vídeňském Hofburgu (v Albrechtově křídle).
V názorech na vojenské záležitosti se rozešel s následníkem trůnu
Františkem Ferdinandem d’Este a plánoval, že 1915 odejde
z armády; po sarajevském atentátu se situace radikálně změnila
a F., povýšený koncem 1914 na polního maršála, se jako v armádní
hierarchii nejvýše působící člen panovnického domu stal
vrchním velitelem rakousko-uherského vojska, v té době zataženého
do první světové války. Hlavní štáb zřídil na svém zámku
v Těšíně. Úřad vykonával až do smrti Františka Josefa a nástupu
nového císaře Karla I., jenž v únoru 1917 převzal velení nad
armádou a F. odvolal. Arcivévoda se stáhl na své uherské statky,
kde dožil. Do politiky se již nezapojoval, ačkoli uvažoval o nástupu
syna Albrechta na neobsazený, leč formálně stále existující
maďarský trůn. Pohřben byl v Mosonmagyaróváru.

F. postava se objevila také v krásné literatuře, K. Kraus v románu
''Poslední dnové lidstva'' ho vylíčil jako prosťáčka („Bumsti“).
V české poezii pak rezonuje zejména jako nelítostný vykořisťovatel
a germanizátor Těšínska, jehož Petr Bezruč ve Slezských
písních označil přezdívkou markýz Gero podle známého podmanitele
polabských Slovanů z 10. století.

'''L:''' Wurzbach 6, s. 275; ÖBL 1, s. 366; E. Gleise von Horstenau, Feldmarschall
Erzherzog F., Wien 1936; NDB 5, s. 525–526; B. Hamannová a kol.,
Habsburkové – životopisná encyklopedie, česky 1996, s. 149–150; J. Pernes,
Habsburkové bez trůnu, 1995, s. 166–179; H. Zeinar, Geschichte des
österreichischen Generalstabes, Wien 2006, passim.

Jiří Martínek

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1865]]
[[Kategorie:Židlochovice]]
[[Kategorie:1936]]
[[Kategorie:Mosonmagyaróvár]]