FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský 4.6.1856-30.12.1936: Porovnání verzí
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský | | jméno = FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Friedrich Habsbursko Lotrinsky portret.jpg |
| datum narození = 4.6.1856 | | datum narození = 4.6.1856 | ||
| místo narození = Židlochovice | | místo narození = Židlochovice |
Aktuální verze z 26. 11. 2020, 11:54
FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský | |
Narození | 4.6.1856 |
---|---|
Místo narození | Židlochovice |
Úmrtí | 30.12.1936 |
Místo úmrtí | Mosonmagyaróvár (Maďarsko) |
Jiná jména | markýz Gero |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 429 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58020 |
FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský, * 4. 6. 1856 Židlochovice, † 30. 12. 1936 Mosonmagyaróvár (Maďarsko), arcivévoda, vojevůdce
Plným jménem Friedrich Maria Albrecht. Byl synem arcivévody Karla Ferdinanda (1818–1874) a Alžběty (1831–1903), pocházející z uherské větve habsbursko-lotrinské dynastie. Byl vychován k vojenské kariéře, ale rovněž jako předurčený dědic rozlehlých statků svého strýce Albrechta, který také F. po otcově smrti adoptoval (sám měl jen dcery). 1878 se F. oženil s Isabelou, hraběnkou Croy-Dülmen, s níž měl osm dcer, až 1897 se jako posledního dítěte dočkal vytouženého syna Albrechta. V armádních hodnostech rychle postupoval, stal se velitelem 5. armádního sboru, s nímž sídlil v Bratislavě (žil v Grassalkovičově, dnes prezidentském paláci). 1895 po smrti strýce zdědil ohromný majetek, zejména velkostatky Těšín, Frýdek, Żywiec a Mosonmagyaróvár, které dále rozšiřoval, mj. o Topolovac ve Vojvodině. Byl považován za hospodářského odborníka, své majetky značně zvelebil a dále tím zbohatl (mj. z jeho velkostatků pocházela velká část ve Vídni spotřebovaného mléka). Od 1905 žil ve vídeňském Hofburgu (v Albrechtově křídle). V názorech na vojenské záležitosti se rozešel s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d’Este a plánoval, že 1915 odejde z armády; po sarajevském atentátu se situace radikálně změnila a F., povýšený koncem 1914 na polního maršála, se jako v armádní hierarchii nejvýše působící člen panovnického domu stal vrchním velitelem rakousko-uherského vojska, v té době zataženého do první světové války. Hlavní štáb zřídil na svém zámku v Těšíně. Úřad vykonával až do smrti Františka Josefa a nástupu nového císaře Karla I., jenž v únoru 1917 převzal velení nad armádou a F. odvolal. Arcivévoda se stáhl na své uherské statky, kde dožil. Do politiky se již nezapojoval, ačkoli uvažoval o nástupu syna Albrechta na neobsazený, leč formálně stále existující maďarský trůn. Pohřben byl v Mosonmagyaróváru.
F. postava se objevila také v krásné literatuře, K. Kraus v románu Poslední dnové lidstva ho vylíčil jako prosťáčka („Bumsti“). V české poezii pak rezonuje zejména jako nelítostný vykořisťovatel a germanizátor Těšínska, jehož Petr Bezruč ve Slezských písních označil přezdívkou markýz Gero podle známého podmanitele polabských Slovanů z 10. století.
L: Wurzbach 6, s. 275; ÖBL 1, s. 366; E. Gleise von Horstenau, Feldmarschall Erzherzog F., Wien 1936; NDB 5, s. 525–526; B. Hamannová a kol., Habsburkové – životopisná encyklopedie, česky 1996, s. 149–150; J. Pernes, Habsburkové bez trůnu, 1995, s. 166–179; H. Zeinar, Geschichte des österreichischen Generalstabes, Wien 2006, passim.
Jiří Martínek