FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský 4.6.1856-30.12.1936: Porovnání verzí
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský | | jméno = FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Markyz_Gero.jpg |
| datum narození = 4.6.1856 | | datum narození = 4.6.1856 | ||
| místo narození = Židlochovice | | místo narození = Židlochovice | ||
Řádka 8: | Řádka 8: | ||
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br /> | | povolání = 45- Voják nebo partyzán<br /> | ||
| jiná jména = markýz Gero | | jiná jména = markýz Gero | ||
− | }} | + | }} |
− | + | '''FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský''', ''* 4. 6. 1856 Židlochovice, † 30. 12. 1936 Mosonmagyaróvár (Maďarsko), arcivévoda, vojevůdce'' | |
+ | |||
+ | Plným jménem Friedrich Maria Albrecht. Byl synem arcivévody | ||
+ | Karla Ferdinanda (1818–1874) a Alžběty (1831–1903), | ||
+ | pocházející z uherské větve habsbursko-lotrinské dynastie. Byl | ||
+ | vychován k vojenské kariéře, ale rovněž jako předurčený dědic | ||
+ | rozlehlých statků svého strýce Albrechta, který také F. po otcově | ||
+ | smrti adoptoval (sám měl jen dcery). 1878 se F. oženil s Isabelou, | ||
+ | hraběnkou Croy-Dülmen, s níž měl osm dcer, až 1897 | ||
+ | se jako posledního dítěte dočkal vytouženého syna Albrechta. | ||
+ | V armádních hodnostech rychle postupoval, stal se velitelem | ||
+ | 5. armádního sboru, s nímž sídlil v Bratislavě (žil v Grassalkovičově, | ||
+ | dnes prezidentském paláci). 1895 po smrti strýce zdědil | ||
+ | ohromný majetek, zejména velkostatky Těšín, Frýdek, Żywiec a Mosonmagyaróvár, které dále rozšiřoval, mj. o Topolovac ve Vojvodině. Byl považován za hospodářského odborníka, | ||
+ | své majetky značně zvelebil a dále tím zbohatl (mj. z jeho velkostatků | ||
+ | pocházela velká část ve Vídni spotřebovaného mléka). | ||
+ | Od 1905 žil ve vídeňském Hofburgu (v Albrechtově křídle). | ||
+ | V názorech na vojenské záležitosti se rozešel s následníkem trůnu | ||
+ | Františkem Ferdinandem d’Este a plánoval, že 1915 odejde | ||
+ | z armády; po sarajevském atentátu se situace radikálně změnila | ||
+ | a F., povýšený koncem 1914 na polního maršála, se jako v armádní | ||
+ | hierarchii nejvýše působící člen panovnického domu stal | ||
+ | vrchním velitelem rakousko-uherského vojska, v té době zataženého | ||
+ | do první světové války. Hlavní štáb zřídil na svém zámku | ||
+ | v Těšíně. Úřad vykonával až do smrti Františka Josefa a nástupu | ||
+ | nového císaře Karla I., jenž v únoru 1917 převzal velení nad | ||
+ | armádou a F. odvolal. Arcivévoda se stáhl na své uherské statky, | ||
+ | kde dožil. Do politiky se již nezapojoval, ačkoli uvažoval o nástupu | ||
+ | syna Albrechta na neobsazený, leč formálně stále existující | ||
+ | maďarský trůn. Pohřben byl v Mosonmagyaróváru. | ||
+ | |||
+ | F. postava se objevila také v krásné literatuře, K. Kraus v románu | ||
+ | ''Poslední dnové lidstva'' ho vylíčil jako prosťáčka („Bumsti“). | ||
+ | V české poezii pak rezonuje zejména jako nelítostný vykořisťovatel | ||
+ | a germanizátor Těšínska, jehož Petr Bezruč ve Slezských | ||
+ | písních označil přezdívkou markýz Gero podle známého podmanitele | ||
+ | polabských Slovanů z 10. století. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Wurzbach 6, s. 275; ÖBL 1, s. 366; E. Gleise von Horstenau, Feldmarschall | ||
+ | Erzherzog F., Wien 1936; NDB 5, s. 525–526; B. Hamannová a kol., | ||
+ | Habsburkové – životopisná encyklopedie, česky 1996, s. 149–150; J. Pernes, | ||
+ | Habsburkové bez trůnu, 1995, s. 166–179; H. Zeinar, Geschichte des | ||
+ | österreichischen Generalstabes, Wien 2006, passim. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
+ | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1865]] | [[Kategorie:1865]] | ||
[[Kategorie:Židlochovice]] | [[Kategorie:Židlochovice]] | ||
[[Kategorie:1936]] | [[Kategorie:1936]] | ||
[[Kategorie:Mosonmagyaróvár]] | [[Kategorie:Mosonmagyaróvár]] |
Verze z 8. 12. 2017, 13:40
FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský | |
Narození | 4.6.1856 |
---|---|
Místo narození | Židlochovice |
Úmrtí | 30.12.1936 |
Místo úmrtí | Mosonmagyaróvár (Maďarsko) |
Jiná jména | markýz Gero |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58020 |
FRIEDRICH Habsbursko-Lotrinský, * 4. 6. 1856 Židlochovice, † 30. 12. 1936 Mosonmagyaróvár (Maďarsko), arcivévoda, vojevůdce
Plným jménem Friedrich Maria Albrecht. Byl synem arcivévody Karla Ferdinanda (1818–1874) a Alžběty (1831–1903), pocházející z uherské větve habsbursko-lotrinské dynastie. Byl vychován k vojenské kariéře, ale rovněž jako předurčený dědic rozlehlých statků svého strýce Albrechta, který také F. po otcově smrti adoptoval (sám měl jen dcery). 1878 se F. oženil s Isabelou, hraběnkou Croy-Dülmen, s níž měl osm dcer, až 1897 se jako posledního dítěte dočkal vytouženého syna Albrechta. V armádních hodnostech rychle postupoval, stal se velitelem 5. armádního sboru, s nímž sídlil v Bratislavě (žil v Grassalkovičově, dnes prezidentském paláci). 1895 po smrti strýce zdědil ohromný majetek, zejména velkostatky Těšín, Frýdek, Żywiec a Mosonmagyaróvár, které dále rozšiřoval, mj. o Topolovac ve Vojvodině. Byl považován za hospodářského odborníka, své majetky značně zvelebil a dále tím zbohatl (mj. z jeho velkostatků pocházela velká část ve Vídni spotřebovaného mléka). Od 1905 žil ve vídeňském Hofburgu (v Albrechtově křídle). V názorech na vojenské záležitosti se rozešel s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d’Este a plánoval, že 1915 odejde z armády; po sarajevském atentátu se situace radikálně změnila a F., povýšený koncem 1914 na polního maršála, se jako v armádní hierarchii nejvýše působící člen panovnického domu stal vrchním velitelem rakousko-uherského vojska, v té době zataženého do první světové války. Hlavní štáb zřídil na svém zámku v Těšíně. Úřad vykonával až do smrti Františka Josefa a nástupu nového císaře Karla I., jenž v únoru 1917 převzal velení nad armádou a F. odvolal. Arcivévoda se stáhl na své uherské statky, kde dožil. Do politiky se již nezapojoval, ačkoli uvažoval o nástupu syna Albrechta na neobsazený, leč formálně stále existující maďarský trůn. Pohřben byl v Mosonmagyaróváru.
F. postava se objevila také v krásné literatuře, K. Kraus v románu Poslední dnové lidstva ho vylíčil jako prosťáčka („Bumsti“). V české poezii pak rezonuje zejména jako nelítostný vykořisťovatel a germanizátor Těšínska, jehož Petr Bezruč ve Slezských písních označil přezdívkou markýz Gero podle známého podmanitele polabských Slovanů z 10. století.
L: Wurzbach 6, s. 275; ÖBL 1, s. 366; E. Gleise von Horstenau, Feldmarschall Erzherzog F., Wien 1936; NDB 5, s. 525–526; B. Hamannová a kol., Habsburkové – životopisná encyklopedie, česky 1996, s. 149–150; J. Pernes, Habsburkové bez trůnu, 1995, s. 166–179; H. Zeinar, Geschichte des österreichischen Generalstabes, Wien 2006, passim.
Jiří Martínek