Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FRIESE Rudolf 23.2.1890-7.12.1967

{{Infobox - osoba
| jméno = Rudolf FRIESE
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23.3.1890
| místo narození = Brankovice (u Bučovic)
| datum úmrtí = 7.12.1967
| místo úmrtí = Písek
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec<br />61- Pedagog<br />68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 431-432
}}
'''FRIESE, Rudolf''', ''* 23. 2. 1890 Brankovice (u Bučovic), † 7. 12. 1967 Písek, lesník, pedagog, redaktor, odborný spisovatel''

Syn přednosty stanice. 1902–10 studoval na gymnáziu v Kyjově,
kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1910–14 na lesnickém
odboru Vysoké školy zemědělské (VŠZ) ve Vídni.
Začátkem první světové války narukoval, bojoval u císařských
myslivců jako velitel kulometné roty na italské frontě i dobrovolník
jihoslovanských bezpečnostních sborů. 1918–19 konal
službu v československé armádě na Slovensku (nadporučík
pěšího pluku v záloze). Nejprve pracoval jako státní lesní
asistent na nadačním velkostatku v Ronově nad Doubravou
(1919–20), poté působil celý život na Státní střední škole
lesnické v Písku. 1921 se oženil s Blaženou, roz. Radilovou,
s níž vychoval dva syny. Složil zkoušku učitelské způsobilosti
pro vyšší lesnické školy (předměty: lesní správa a politika,
národní hospodářství, obchodní nauka lesnická, lesní a honební
zákonodárství, občanská nauka, dějiny lesnictví a myslivosti,
úvod do studia lesnictví, lesnická praxe a tělovýchova,
oceňování a hospodářská úprava lesů). 1930 absolvoval ještě
pedagogický seminář v Praze. Kromě výuky rozvíjel píseckou
školu, zpracovával učební osnovy a metodiky, pořizoval sbírky
a pomůcky, kladl důraz na tělesnou výchovu žáků. 1939–45
působil jako správce školy a cvičného polesí Hůrky. Pak byl
přeložen na zdravotní dovolenou a vyšetřován očistnou komisí
v Písku, ta mu však kolaboraci s nacisty neprokázala. 1947–48
zpracovával učební texty pro ministerstvo školství a osvěty.
1949 byl dán do výslužby.

Podnikl studijní cesty na Slovensko a Podkarpatskou Rus
(1922), do Itálie (1926), Švýcarska, jihozápadního Německa (1928) a do Maďarska (1936) a vystoupil na několika
mezinárodních konferencích. Konal rozsáhlou poradenskou
a přednáškovou činnost, byl členem zkušebních komisí pro
druhou státní zkoušku z lesního inženýrství na VŠZ v Brně
(1933–39) a pro učitelství na vyšších lesnických školách
(1938–40). Od 1920 pracoval jako jednatel Československé
matice lesnické (ČsML), redigoval matiční periodika ''Lesnická''
''práce'' (1922–44), ''Československý háj'' (1924–42), ''Knihovnu''
''ČsML'' a ''Dobové spisky ČsML'', 1934 sestavil ''Památník českých''
''lesnických škol v Písku''. Připravoval rovněž československá čísla
zahraničních lesnických časopisů. Své publikace zveřejňoval
mj. v ''Lesnické práci, Československém háji, Československém lese'',
''Československém zemědělci, Věstníku'' a ''Sborníku ČAZ'' i v politickém,
samosprávném a krajinském tisku. Psal hesla pro ''Naučný''
''slovník lesnický'' Josefa Konšela. Působil jako veřejný pracovník:
Byl dlouholetým členem výboru a předsedou místní organizace
agrární strany v Písku, okresním důvěrníkem Odborové
jednoty republikánských zaměstnanců, členem výboru Okresního
sdružení republikánských úředníků a učitelů či Agrárního
společenského klubu. Vykonával i funkci místopředsedy
nebo předsedy lesní komise píseckého obecního zastupitelstva.
K tomu pracoval např. jako předseda Spolku pro kulturní
a hospodářské zájmy Písecka, v Okresním osvětovém sboru,
Husově fondu, Švehlově koleji, Rotary-International, Alliance
française, Červeném kříži, Masarykově letecké lize, Sokolu,
Klubu přátel skautingu, Klubu československých turistů, Svazu
lyžařů, Svazu československých důstojníků, Branném sboru
československých motoristů a ve Sportovním klubu. Zastával
funkci tajemníka druhého (lesnického) odboru ČAZ a byl
činný také ve Spolku inženýrů a architektů, Ústřední jednotě
československého lesnictva, Spolku zemědělských profesorů,
Ústředním sdružení republikánských úředníků a učitelů, Říšském
poradním sboru zemědělském, Pedagogické společnosti
zemědělské, Lesnickém muzeu, Syndikátu zemědělských novinářů
a spisovatelů, spolupracoval se Švehlovým ústavem pro
povznesení malozemědělství a Národohospodářským sborem
jihočeským.

1927 ho jmenovala finská vědecká lesnická společnost v Helsinkách
dopisujícím členem, 1964 obdržel na VŠZ ve Vídni
zlatý inženýrský diplom.

'''D:''' výběr: Mezinárodní výstava dřevoobráběcích a jiných strojů na zpracování
lesních produktů při mezinárodním veletrhu v Miláně, in: Lesnická práce 5,
1926, s. 309–312; Směrnice pro vybudování čsl. lesní statistiky a rozsah
činnosti pracovní komise ČAZ pro lesní statistiku, in: VČAZ 4, 1928,
s. 193–195; Lesní pozemková reforma, in: tamtéž, s. 372–377; Dr. Aimo
Kaarlo Cajander, in: tamtéž, s. 880–882; Jubilejní posmrtné vzpomínky
na lesníka Josefa Ressla, vynálezce praktického upotřebení lodního šroubu,
in: Lesnická práce 9, 1930, s. 189–193; Jak vznikla a rostla Lesnická práce, in:
tamtéž 10, 1931, s. 1–4; Náměty k hospodářské lesní statistice, in: VČAZ 8,
1932, s. 257–259; Půlstoletí českého lesnického školství v Písku, in: Lesnická
práce 13, 1934, s. 315–370; Mezinárodní kongres lesnický v Budapešti, in:
tamtéž 15, 1936, s. 309–312, 554–582; Zpráva o pracích lesnické sekce
1. sjezdu zemědělských ekonomistů v Praze, in: Československý háj 16, 1939,
s. 83–89.

'''L:''' G. Novotný, Třicet let od smrti lesníka ing. R. F. 1890–1967, in: Muzejní
občasník Masarykova muzea v Hodoníně 1997, s. 33–38 (se soupisem díla,
literatury a pramenů); týž, Tři lesní inženýři. Josef Opletal, Karel Šiman
a Gustav Artner, 2015, rejstřík.

Gustav Novotný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1890]]
[[Kategorie:Brankovice]]
[[Kategorie:1967]]
[[Kategorie:Písek]]