FRIESE Rudolf 23.2.1890-7.12.1967: Porovnání verzí

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 18:24

Rudolf FRIESE
Narození	23.3.1890
Místo narození	Brankovice (u Bučovic)
Úmrtí	7.12.1967
Místo úmrtí	Písek
Povolání	23- Lesník nebo myslivec 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 431-432
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69866

FRIESE, Rudolf, * 23. 2. 1890 Brankovice (u Bučovic), † 7. 12. 1967 Písek, lesník, pedagog, redaktor, odborný spisovatel

Syn přednosty stanice. 1902–10 studoval na gymnáziu v Kyjově, kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1910–14 na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské (VŠZ) ve Vídni. Začátkem první světové války narukoval, bojoval u císařských myslivců jako velitel kulometné roty na italské frontě i dobrovolník jihoslovanských bezpečnostních sborů. 1918–19 konal službu v československé armádě na Slovensku (nadporučík pěšího pluku v záloze). Nejprve pracoval jako státní lesní asistent na nadačním velkostatku v Ronově nad Doubravou (1919–20), poté působil celý život na Státní střední škole lesnické v Písku. 1921 se oženil s Blaženou, roz. Radilovou, s níž vychoval dva syny. Složil zkoušku učitelské způsobilosti pro vyšší lesnické školy (předměty: lesní správa a politika, národní hospodářství, obchodní nauka lesnická, lesní a honební zákonodárství, občanská nauka, dějiny lesnictví a myslivosti, úvod do studia lesnictví, lesnická praxe a tělovýchova, oceňování a hospodářská úprava lesů). 1930 absolvoval ještě pedagogický seminář v Praze. Kromě výuky rozvíjel píseckou školu, zpracovával učební osnovy a metodiky, pořizoval sbírky a pomůcky, kladl důraz na tělesnou výchovu žáků. 1939–45 působil jako správce školy a cvičného polesí Hůrky. Pak byl přeložen na zdravotní dovolenou a vyšetřován očistnou komisí v Písku, ta mu však kolaboraci s nacisty neprokázala. 1947–48 zpracovával učební texty pro ministerstvo školství a osvěty. 1949 byl dán do výslužby.

Podnikl studijní cesty na Slovensko a Podkarpatskou Rus (1922), do Itálie (1926), Švýcarska, jihozápadního Německa (1928) a do Maďarska (1936) a vystoupil na několika mezinárodních konferencích. Konal rozsáhlou poradenskou a přednáškovou činnost, byl členem zkušebních komisí pro druhou státní zkoušku z lesního inženýrství na VŠZ v Brně (1933–39) a pro učitelství na vyšších lesnických školách (1938–40). Od 1920 pracoval jako jednatel Československé matice lesnické (ČsML), redigoval matiční periodika Lesnická práce (1922–44), Československý háj (1924–42), Knihovnu ČsML a Dobové spisky ČsML, 1934 sestavil Památník českých lesnických škol v Písku. Připravoval rovněž československá čísla zahraničních lesnických časopisů. Své publikace zveřejňoval mj. v Lesnické práci, Československém háji, Československém lese, Československém zemědělci, Věstníku a Sborníku ČAZ i v politickém, samosprávném a krajinském tisku. Psal hesla pro Naučný slovník lesnický Josefa Konšela. Působil jako veřejný pracovník: Byl dlouholetým členem výboru a předsedou místní organizace agrární strany v Písku, okresním důvěrníkem Odborové jednoty republikánských zaměstnanců, členem výboru Okresního sdružení republikánských úředníků a učitelů či Agrárního společenského klubu. Vykonával i funkci místopředsedy nebo předsedy lesní komise píseckého obecního zastupitelstva. K tomu pracoval např. jako předseda Spolku pro kulturní a hospodářské zájmy Písecka, v Okresním osvětovém sboru, Husově fondu, Švehlově koleji, Rotary-International, Alliance française, Červeném kříži, Masarykově letecké lize, Sokolu, Klubu přátel skautingu, Klubu československých turistů, Svazu lyžařů, Svazu československých důstojníků, Branném sboru československých motoristů a ve Sportovním klubu. Zastával funkci tajemníka druhého (lesnického) odboru ČAZ a byl činný také ve Spolku inženýrů a architektů, Ústřední jednotě československého lesnictva, Spolku zemědělských profesorů, Ústředním sdružení republikánských úředníků a učitelů, Říšském poradním sboru zemědělském, Pedagogické společnosti zemědělské, Lesnickém muzeu, Syndikátu zemědělských novinářů a spisovatelů, spolupracoval se Švehlovým ústavem pro povznesení malozemědělství a Národohospodářským sborem jihočeským.

1927 ho jmenovala finská vědecká lesnická společnost v Helsinkách dopisujícím členem, 1964 obdržel na VŠZ ve Vídni zlatý inženýrský diplom.

D: výběr: Mezinárodní výstava dřevoobráběcích a jiných strojů na zpracování lesních produktů při mezinárodním veletrhu v Miláně, in: Lesnická práce 5, 1926, s. 309–312; Směrnice pro vybudování čsl. lesní statistiky a rozsah činnosti pracovní komise ČAZ pro lesní statistiku, in: VČAZ 4, 1928, s. 193–195; Lesní pozemková reforma, in: tamtéž, s. 372–377; Dr. Aimo Kaarlo Cajander, in: tamtéž, s. 880–882; Jubilejní posmrtné vzpomínky na lesníka Josefa Ressla, vynálezce praktického upotřebení lodního šroubu, in: Lesnická práce 9, 1930, s. 189–193; Jak vznikla a rostla Lesnická práce, in: tamtéž 10, 1931, s. 1–4; Náměty k hospodářské lesní statistice, in: VČAZ 8, 1932, s. 257–259; Půlstoletí českého lesnického školství v Písku, in: Lesnická práce 13, 1934, s. 315–370; Mezinárodní kongres lesnický v Budapešti, in: tamtéž 15, 1936, s. 309–312, 554–582; Zpráva o pracích lesnické sekce 1. sjezdu zemědělských ekonomistů v Praze, in: Československý háj 16, 1939, s. 83–89.

L: G. Novotný, Třicet let od smrti lesníka ing. R. F. 1890–1967, in: Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně 1997, s. 33–38 (se soupisem díla, literatury a pramenů); týž, Tři lesní inženýři. Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner, 2015, rejstřík.

Gustav Novotný