FRIESE Rudolf 23.2.1890-7.12.1967: Porovnání verzí

Z Personal
(FRIESE_Rudolf_23.3.1890-7.12.1967)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 23.3.1890
 
| datum narození = 23.3.1890
| místo narození =  
+
| místo narození = Brankovice (u Bučovic)
 
| datum úmrtí = 7.12.1967
 
| datum úmrtí = 7.12.1967
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Písek
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec
+
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec<br />61- Pedagog<br />68- Redaktor nebo žurnalista
61- Pedagog
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Rudolf FRIESE
+
}}
 +
'''FRIESE, Rudolf''', ''* 23. 2. 1890 Brankovice (u Bučovic), † 7. 12. 1967 Písek, lesník, pedagog, redaktor, odborný spisovatel''
 +
 
 +
Syn přednosty stanice. 1902–10 studoval na gymnáziu v Kyjově,
 +
kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1910–14 na lesnickém
 +
odboru Vysoké školy zemědělské (VŠZ) ve Vídni.
 +
Začátkem první světové války narukoval, bojoval u císařských
 +
myslivců jako velitel kulometné roty na italské frontě i dobrovolník
 +
jihoslovanských bezpečnostních sborů. 1918–19 konal
 +
službu v československé armádě na Slovensku (nadporučík
 +
pěšího pluku v záloze). Nejprve pracoval jako státní lesní
 +
asistent na nadačním velkostatku v Ronově nad Doubravou
 +
(1919–20), poté působil celý život na Státní střední škole
 +
lesnické v Písku. 1921 se oženil s Blaženou, roz. Radilovou,
 +
s níž vychoval dva syny. Složil zkoušku učitelské způsobilosti
 +
pro vyšší lesnické školy (předměty: lesní správa a politika,
 +
národní hospodářství, obchodní nauka lesnická, lesní a honební
 +
zákonodárství, občanská nauka, dějiny lesnictví a myslivosti,
 +
úvod do studia lesnictví, lesnická praxe a tělovýchova,
 +
oceňování a hospodářská úprava lesů). 1930 absolvoval ještě
 +
pedagogický seminář v Praze. Kromě výuky rozvíjel píseckou
 +
školu, zpracovával učební osnovy a metodiky, pořizoval sbírky
 +
a pomůcky, kladl důraz na tělesnou výchovu žáků. 1939–45
 +
působil jako správce školy a cvičného polesí Hůrky. Pak byl
 +
přeložen na zdravotní dovolenou a vyšetřován očistnou komisí
 +
v Písku, ta mu však kolaboraci s nacisty neprokázala. 1947–48
 +
zpracovával učební texty pro ministerstvo školství a osvěty.
 +
1949 byl dán do výslužby.
 +
 
 +
Podnikl studijní cesty na Slovensko a Podkarpatskou Rus
 +
(1922), do Itálie (1926), Švýcarska, jihozápadního Německa (1928) a do Maďarska (1936) a vystoupil na několika
 +
mezinárodních konferencích. Konal rozsáhlou poradenskou
 +
a přednáškovou činnost, byl členem zkušebních komisí pro
 +
druhou státní zkoušku z lesního inženýrství na VŠZ v Brně
 +
(1933–39) a pro učitelství na vyšších lesnických školách
 +
(1938–40). Od 1920 pracoval jako jednatel Československé
 +
matice lesnické (ČsML), redigoval matiční periodika ''Lesnická''
 +
''práce'' (1922–44), ''Československý háj'' (1924–42), ''Knihovnu''
 +
''ČsML'' a ''Dobové spisky ČsML'', 1934 sestavil ''Památník českých''
 +
''lesnických škol v Písku''. Připravoval rovněž československá čísla
 +
zahraničních lesnických časopisů. Své publikace zveřejňoval
 +
mj. v ''Lesnické práci, Československém háji, Československém lese'',
 +
''Československém zemědělci, Věstníku'' a ''Sborníku ČAZ'' i v politickém,
 +
samosprávném a krajinském tisku. Psal hesla pro ''Naučný''
 +
''slovník lesnický'' Josefa Konšela. Působil jako veřejný pracovník:
 +
Byl dlouholetým členem výboru a předsedou místní organizace
 +
agrární strany v Písku, okresním důvěrníkem Odborové
 +
jednoty republikánských zaměstnanců, členem výboru Okresního
 +
sdružení republikánských úředníků a učitelů či Agrárního
 +
společenského klubu. Vykonával i funkci místopředsedy
 +
nebo předsedy lesní komise píseckého obecního zastupitelstva.
 +
K tomu pracoval např. jako předseda Spolku pro kulturní
 +
a hospodářské zájmy Písecka, v Okresním osvětovém sboru,
 +
Husově fondu, Švehlově koleji, Rotary-International, Alliance
 +
française, Červeném kříži, Masarykově letecké lize, Sokolu,
 +
Klubu přátel skautingu, Klubu československých turistů, Svazu
 +
lyžařů, Svazu československých důstojníků, Branném sboru
 +
československých motoristů a ve Sportovním klubu. Zastával
 +
funkci tajemníka druhého (lesnického) odboru ČAZ a byl
 +
činný také ve Spolku inženýrů a architektů, Ústřední jednotě
 +
československého lesnictva, Spolku zemědělských profesorů,
 +
Ústředním sdružení republikánských úředníků a učitelů, Říšském
 +
poradním sboru zemědělském, Pedagogické společnosti
 +
zemědělské, Lesnickém muzeu, Syndikátu zemědělských novinářů
 +
a spisovatelů, spolupracoval se Švehlovým ústavem pro
 +
povznesení malozemědělství a Národohospodářským sborem
 +
jihočeským.
 +
 
 +
1927 ho jmenovala finská vědecká lesnická společnost v Helsinkách
 +
dopisujícím členem, 1964 obdržel na VŠZ ve Vídni
 +
zlatý inženýrský diplom.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Mezinárodní výstava dřevoobráběcích a jiných strojů na zpracování
 +
lesních produktů při mezinárodním veletrhu v Miláně, in: Lesnická práce 5,
 +
1926, s. 309–312; Směrnice pro vybudování čsl. lesní statistiky a rozsah
 +
činnosti pracovní komise ČAZ pro lesní statistiku, in: VČAZ 4, 1928,
 +
s. 193–195; Lesní pozemková reforma, in: tamtéž, s. 372–377; Dr. Aimo
 +
Kaarlo Cajander, in: tamtéž, s. 880–882; Jubilejní posmrtné vzpomínky
 +
na lesníka Josefa Ressla, vynálezce praktického upotřebení lodního šroubu,
 +
in: Lesnická práce 9, 1930, s. 189–193; Jak vznikla a rostla Lesnická práce, in:
 +
tamtéž 10, 1931, s. 1–4; Náměty k hospodářské lesní statistice, in: VČAZ 8,
 +
1932, s. 257–259; Půlstoletí českého lesnického školství v Písku, in: Lesnická
 +
práce 13, 1934, s. 315–370; Mezinárodní kongres lesnický v Budapešti, in:
 +
tamtéž 15, 1936, s. 309–312, 554–582; Zpráva o pracích lesnické sekce
 +
1. sjezdu zemědělských ekonomistů v Praze, in: Československý háj 16, 1939,
 +
s. 83–89.
 +
 
 +
'''L:''' G. Novotný, Třicet let od smrti lesníka ing. R. F. 1890–1967, in: Muzejní
 +
občasník Masarykova muzea v Hodoníně 1997, s. 33–38 (se soupisem díla,
 +
literatury a pramenů); týž, Tři lesní inženýři. Josef Opletal, Karel Šiman
 +
a Gustav Artner, 2015, rejstřík.
 +
 
 +
Gustav Novotný
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]
 
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]

Verze z 28. 11. 2017, 17:44

Rudolf FRIESE
Narození 23.3.1890
Místo narození Brankovice (u Bučovic)
Úmrtí 7.12.1967
Místo úmrtí Písek
Povolání 23- Lesník nebo myslivec
61- Pedagog
68- Redaktor nebo žurnalista

FRIESE, Rudolf, * 23. 2. 1890 Brankovice (u Bučovic), † 7. 12. 1967 Písek, lesník, pedagog, redaktor, odborný spisovatel

Syn přednosty stanice. 1902–10 studoval na gymnáziu v Kyjově, kde maturoval. Ve studiích pokračoval 1910–14 na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské (VŠZ) ve Vídni. Začátkem první světové války narukoval, bojoval u císařských myslivců jako velitel kulometné roty na italské frontě i dobrovolník jihoslovanských bezpečnostních sborů. 1918–19 konal službu v československé armádě na Slovensku (nadporučík pěšího pluku v záloze). Nejprve pracoval jako státní lesní asistent na nadačním velkostatku v Ronově nad Doubravou (1919–20), poté působil celý život na Státní střední škole lesnické v Písku. 1921 se oženil s Blaženou, roz. Radilovou, s níž vychoval dva syny. Složil zkoušku učitelské způsobilosti pro vyšší lesnické školy (předměty: lesní správa a politika, národní hospodářství, obchodní nauka lesnická, lesní a honební zákonodárství, občanská nauka, dějiny lesnictví a myslivosti, úvod do studia lesnictví, lesnická praxe a tělovýchova, oceňování a hospodářská úprava lesů). 1930 absolvoval ještě pedagogický seminář v Praze. Kromě výuky rozvíjel píseckou školu, zpracovával učební osnovy a metodiky, pořizoval sbírky a pomůcky, kladl důraz na tělesnou výchovu žáků. 1939–45 působil jako správce školy a cvičného polesí Hůrky. Pak byl přeložen na zdravotní dovolenou a vyšetřován očistnou komisí v Písku, ta mu však kolaboraci s nacisty neprokázala. 1947–48 zpracovával učební texty pro ministerstvo školství a osvěty. 1949 byl dán do výslužby.

Podnikl studijní cesty na Slovensko a Podkarpatskou Rus (1922), do Itálie (1926), Švýcarska, jihozápadního Německa (1928) a do Maďarska (1936) a vystoupil na několika mezinárodních konferencích. Konal rozsáhlou poradenskou a přednáškovou činnost, byl členem zkušebních komisí pro druhou státní zkoušku z lesního inženýrství na VŠZ v Brně (1933–39) a pro učitelství na vyšších lesnických školách (1938–40). Od 1920 pracoval jako jednatel Československé matice lesnické (ČsML), redigoval matiční periodika Lesnická práce (1922–44), Československý háj (1924–42), Knihovnu ČsML a Dobové spisky ČsML, 1934 sestavil Památník českých lesnických škol v Písku. Připravoval rovněž československá čísla zahraničních lesnických časopisů. Své publikace zveřejňoval mj. v Lesnické práci, Československém háji, Československém lese, Československém zemědělci, Věstníku a Sborníku ČAZ i v politickém, samosprávném a krajinském tisku. Psal hesla pro Naučný slovník lesnický Josefa Konšela. Působil jako veřejný pracovník: Byl dlouholetým členem výboru a předsedou místní organizace agrární strany v Písku, okresním důvěrníkem Odborové jednoty republikánských zaměstnanců, členem výboru Okresního sdružení republikánských úředníků a učitelů či Agrárního společenského klubu. Vykonával i funkci místopředsedy nebo předsedy lesní komise píseckého obecního zastupitelstva. K tomu pracoval např. jako předseda Spolku pro kulturní a hospodářské zájmy Písecka, v Okresním osvětovém sboru, Husově fondu, Švehlově koleji, Rotary-International, Alliance française, Červeném kříži, Masarykově letecké lize, Sokolu, Klubu přátel skautingu, Klubu československých turistů, Svazu lyžařů, Svazu československých důstojníků, Branném sboru československých motoristů a ve Sportovním klubu. Zastával funkci tajemníka druhého (lesnického) odboru ČAZ a byl činný také ve Spolku inženýrů a architektů, Ústřední jednotě československého lesnictva, Spolku zemědělských profesorů, Ústředním sdružení republikánských úředníků a učitelů, Říšském poradním sboru zemědělském, Pedagogické společnosti zemědělské, Lesnickém muzeu, Syndikátu zemědělských novinářů a spisovatelů, spolupracoval se Švehlovým ústavem pro povznesení malozemědělství a Národohospodářským sborem jihočeským.

1927 ho jmenovala finská vědecká lesnická společnost v Helsinkách dopisujícím členem, 1964 obdržel na VŠZ ve Vídni zlatý inženýrský diplom.

D: výběr: Mezinárodní výstava dřevoobráběcích a jiných strojů na zpracování lesních produktů při mezinárodním veletrhu v Miláně, in: Lesnická práce 5, 1926, s. 309–312; Směrnice pro vybudování čsl. lesní statistiky a rozsah činnosti pracovní komise ČAZ pro lesní statistiku, in: VČAZ 4, 1928, s. 193–195; Lesní pozemková reforma, in: tamtéž, s. 372–377; Dr. Aimo Kaarlo Cajander, in: tamtéž, s. 880–882; Jubilejní posmrtné vzpomínky na lesníka Josefa Ressla, vynálezce praktického upotřebení lodního šroubu, in: Lesnická práce 9, 1930, s. 189–193; Jak vznikla a rostla Lesnická práce, in: tamtéž 10, 1931, s. 1–4; Náměty k hospodářské lesní statistice, in: VČAZ 8, 1932, s. 257–259; Půlstoletí českého lesnického školství v Písku, in: Lesnická práce 13, 1934, s. 315–370; Mezinárodní kongres lesnický v Budapešti, in: tamtéž 15, 1936, s. 309–312, 554–582; Zpráva o pracích lesnické sekce 1. sjezdu zemědělských ekonomistů v Praze, in: Československý háj 16, 1939, s. 83–89.

L: G. Novotný, Třicet let od smrti lesníka ing. R. F. 1890–1967, in: Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně 1997, s. 33–38 (se soupisem díla, literatury a pramenů); týž, Tři lesní inženýři. Josef Opletal, Karel Šiman a Gustav Artner, 2015, rejstřík.

Gustav Novotný