Verze z 17. 11. 2019, 17:26, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FRIML Karel 16.11.1916-3.2.1993

Z Personal
Karel FRIML
Narození 16.11.1916
Místo narození Proseč (u Skutče)
Úmrtí 3.2.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 433-434

FRIML, Karel, * 16. 11. 1916 Proseč (u Skutče), † 3. 2. 1993 Praha, chemik

Pocházel z nemajetné dělnické rodiny, v mládí se nejdříve vyučil drogistou, 1939 absolvoval vyšší průmyslovou školu chemickou. Za druhé světové války pracoval jako chemik v podnicích na zpracování plastů (Fatra, Spolek pro chemickou a hutní výrobu). Po 1945 studoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze, 1946/47 byl aspirantem v oboru chemická technologie vláknitých materiálů na Vysoké škole textilního a lehkého průmyslu v Leningradu (dnes Petrohrad, Rusko).

1949–52 zastával řídící funkce v chemickém průmyslu: 1949–50 hlavní inženýr a podnikový ředitel Severočeských chemických závodů v Ústí nad Labem, 1950–51 vedoucí oddělení chemických vláken na generálním ředitelství Československých chemických závodů v Praze a 1951–52 hlavní inženýr Hlavní správy chemických vláken ministerstva chemického průmyslu v Praze. Dalších deset let působil ve Státní plánovací komisi (1952–58 vedoucí oddělení) a na ministerstvu chemického průmyslu, 1958–62 pracoval jako náměstek ministra. 1963 byl jmenován vysokoškolským profesorem pro obor technologie plastických hmot. 1962–69 přednášel na VŠCHT v Pardubicích technologii makromolekulárních látek, 1969–72 zbožíznalství na VŠE v Praze. 1962–67 vedl katedru technologie plastických hmot na VŠCHT a 1963–65 byl prorektorem školy. Během normalizace po 1970 zastával významné funkce v ČSAV: 1970–77 generální sekretář, 1972–84 ředitel Ústavu makromolekulární chemie. 1972 byl jmenován členem korespondentem ČSAV pro obor technologie makromolekulárních látek.

Ve své nepříliš rozsáhlé odborné práci se zabýval technologií výroby a zpracování chemických vláken, výzkumem katalytických systémů pro stereospecifickou polymeraci propylenu, zejména katalyzátory na bázi vanadu, dále výzkumem alkydových, polyesterových a epoxidových pryskyřic a pojiv pro výrobu netkaných textilií. Byl autorem a spoluautorem výzkumných zpráv, expertiz a návrhů technologických úprav i odborných článků. Na základě zkušeností, které získal při překladu knihy A. N. Rjauzova, V. A. Gruzděva a M. A. Artěmenka Technologie umělých vláken (1955), zavedl českou odbornou terminologii z oboru chemických vláken.

Zasedal v redakčních radách časopisů Textilní obzor a Chemický průmysl. 1972 se stal členem American Chemical Society a American Society London, 1976 členem Československé komise pro spolupráci s UNESCO. Patřil k nositelům četných ocenění: 1966 státní vyznamenání Za vynikající práci, 1973 Řád práce, 1976 Zlatá čestná plaketa ČSAV J. Heyrovského za zásluhy o rozvoj v chemických vědách, 1986 Stříbrná čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo.

D: Charakterizace vodných dispersí polymerů pomocí povrchového napětí, in: Chemický průmysl 6, 1975, s. 304.

L: 60 let člena korespondenta ČSAV K. F., in: Vesmír 55, 1976, č. 12, s. 373.

P: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha, osobní spis členů ČSAV.

Ivo Kraus